Romeo a Julie na konci listopadu

Pro zajímavost: Tento film vznikl ve stejném roce jako slavný seriál Taková normální rodinka. Nutno přiznat, že Marie má toho se zpívající maminkou Hanákovou z Rodinky společného mimo obličej opravdu pramálo. Stejně tak se soudružkou účetní z Ošklivé slečny, kde si s Hogerem střihli taky románek o pár let dřív. Paní Medřická byla opravdu velká herečka. (16.01.2024)

Karel Höger by svým hereckým projevem dal punc výjimečnosti i nějaké té budovatelské agitce  a budu se muset po nějaké takové podívat.   Strhává tu na sebe veškerou pozornost a i když je příběh Marie v závěru vlastně silnější než ten Karlův,  je to on, jehož sny hrají ty pověstné první housle.  Není na tom však nic soutěživého, nic šovinistického, jen je tu prostě za toho výraznějšího, chcete-li silnějšího,  v jejich jinak moc krásném rodícím se  vztahu. Za nejsilnější pak ale nepovažuju romantické techtle s náznakem mechtlí mezi oběma hlavními protagonisty, ale Karlovo upřímné zhodnocení svých nezdárných dětí, to bylo tvrdé a svým způsobem očistné.  Příjemný snímek o stárnutí s nadějí a budoucností. (24.01.2024)

Karel Höger a Dana Medřická jako dvojice stárnoucích milenců, kteří se proti vůli okolí pokoušejí v podzimu svého života zachytit poslední paprsek štěstí. Otčenáškova hra získává jakýsi třetí rozměr nejen precizními hereckými výkony hlavních představitelů, ale také působivým hudebním doprovodem (Karel Mareš) a věcným přístupem autora k vztahům mezi lidmi a životu vůbec. Bez zbytečného patosu a sentimentality, s jiskřivým pocitem podvědomé naděje i zklamání. Opravdové je opravdovým a geniální geniálním. Navzdory banální obyčejnosti. (21.06.2010)

Bez váhání dám plný počet bodů! Viděla jsem teď tenhle film už poněkolikáté - je jedním z mála, na které můžu koukat opakovaně a neomrzí mne. Pan Balík mne překvapil, čekala jsem spíš Františka Filipa, to je mistr na člověčí nitro ...anebo Karla Kachyňu, ten taky dokáže odhalit lidskou duši až na dřeň...Už se mi stává málokdy, že při sledování nějakého filmu nevidím herce HRAJÍCÍHO postavu, nýbrž POSTAVU samu. V tomto případě nevnímám Karla Högra a Danu Medřickou, ale Karla a Marii, které svedla dohromady náhoda a kteří se rozhodli využít šanci na prožití krásného vztahu...Škoda, že není víc tak dobrých rolí pro starší herce, jelikož to, co nám tito zkušení bardi jsou schopni ukázat, je nádherné! (16.07.2008)

Československý televizní film o tom, že láska kvete v každém věku. Pouto, jež postupně vznikalo mezi K. Högerem, jehož jsem snad nikdy neviděl hrát tak positivní, aktivní a optimistickou osobu jako jeho bývalého stavitele mostů Karla Pluhaře, a tradičně skvělou D. Medřickou, je vystiženo velmi přirozeně a citlivě se vzrůstající intenzitou. Podobně jako u hry od Shakespeara i zde vztahu brání jejich rodiny, manipulativní a pasivní rodina Högerova a nepříliš psychicky vyrovnaně působící sestra Medřické (A. Hegerlíková). O skvělém výkonu hlavních postav nemá smysl dlouze diskutovat, obě zkušené hvězdy si lásku v jejich životním listopadu určitě užily a zahrály dle očekávání výborně. Zajímavé je sledovat rozdíly v životním elánu u rodiny Pluhařů, čili mile a vyrovnaně působící dědeček a naproti tomu sobecká, nesoudržná rodina (křivák syn J. Langmiler, arogantní snacha L. Švormová, nevýrazná dcera Z. Hadrbolcová a nevšímavý, duchem nepřítomný J. Teplý). Teplého herectví je vskutku ojedinělým úkazem na československé scéně, ač herec menších rolí, vždy svou neuvěřitelně individuální interpretací výrazně zaujme. Balíkovo romantické drama je plné životního optimismu a moudrosti a je natočeno velmi citlivě, téměř až dojemně. (15.01.2015)