Romeo a Julie na konci listopadu

Asi nejkrásnější a nejdojemnější (český) film o lásce jaký jsem kdy viděl. U Karla Högera (podobně jako např. u Rudolfa Hrušínského) nikdy nepřestanu obdivovat jejich geniální herectví, kdy i beze slov jen třeba pouhým pohledem dokážou vyjádřit vše. A Dana Medřická jakbysmet úžasná. No a jako třešnička na dortu nadpozemská hudba Karla Mareše, TA HUDBA OMG! (19.11.2014)

Karel Höger by svým hereckým projevem dal punc výjimečnosti i nějaké té budovatelské agitce  a budu se muset po nějaké takové podívat.   Strhává tu na sebe veškerou pozornost a i když je příběh Marie v závěru vlastně silnější než ten Karlův,  je to on, jehož sny hrají ty pověstné první housle.  Není na tom však nic soutěživého, nic šovinistického, jen je tu prostě za toho výraznějšího, chcete-li silnějšího,  v jejich jinak moc krásném rodícím se  vztahu. Za nejsilnější pak ale nepovažuju romantické techtle s náznakem mechtlí mezi oběma hlavními protagonisty, ale Karlovo upřímné zhodnocení svých nezdárných dětí, to bylo tvrdé a svým způsobem očistné.  Příjemný snímek o stárnutí s nadějí a budoucností. (24.01.2024)

Romeo a Julie na konci listopadu je přesně ten typ filmu, který vybízí k povzdechnutí, že takové se už dnes netočí. A že takoví herci už dnes nejsou. Samozřejmě nadsazuji, nicméně film podává důkaz, že Karel Höger a Dana Medřická jsou za herecké legendy označováni plným právem. Zde mají navíc velkou oporu ve scénáři a vnímavý divák si užije každé jejich slovo. Herecké výkony ale nejsou jedinou kvalitou filmu - Romeo a Julie na konci listopadu je smutný, leč krásný a dojemný příběh a stejné přívlastky se dají vztáhnout na hudbu. Škoda poněkud schématičtějších vedlejších postav. (12.11.2007)

Dva vynikající herci se rozhodli předvést své umění. Již tolikrát opakované téma, v různých podobách a detailech změněné, se rozehrává znovu a ještě tisíckrát se rozehrávat bude. Stárnoucí muž pozná celkem náhodou ženu podobného věku a těm dvěma je příjemné trávit spolu čas, což se ale nelíbí jejich rodině. Je to skvěle vyprávěné, zajímavé a ne nudné drama, které se může jednou týkat každého z nás. A dva hlavní herci excelují. Nenudil jsem se a to i přesto, že se jedná o téměř půl století starý film. A konec dobrý, všechno dobré. Dobré věci se nemusí nijak složitě hodnotit, stačí napsat, že to bylo prostě dobré a možná ještě trochu víc. (25.02.2019)

Jsou filmy, které se vám po zhlédnutí vypaří z paměti jako pára nad hrncem. A jsou filmy, které se vám usadí natrvalo hluboko do paměti a tam zaprášeny čekají, třeba i třicet let, až přijde čas, aby se vám opět připomněly v plné kráse. Ten okamžik nastal 13.7.2008, kdy díky ČT1 tento filmový skvost hluboko uložený v mé paměti opět zazářil v plném lesku. Vidět tak dokonalý herecký výkon dvou vynikajících velikánů české filmové tvorby, Dany Medřické a Karla Högera, po tolika letech byl pro mě opravdovým filmovým zážitkem. Tento příběh nám všem připomíná, že mít více roků neznamená vždy se smířit se stářím a odevzdaně čekat na smrt, ale že i v těchto letech lze něco od života chtít a něco mu (někomu) dát (darovat). (13.07.2008)