Deník strojvůdce
Dnevnik mašinovođe
Train Driver's Diary
Réžia:
Miloš RadovičScenár:
Miloš RadovičKamera:
Dušan JoksimovičHrajú:
Lazar Ristovski, Mirjana Karanovič, Mladen Nelevič, Jasna Đuričić, Nina Jankovič, Danica Ristovski, Tihomir Stanič, Bojan Žirovič, Bojan Dimitrijevic (viac)Obsahy(1)
Podľa štatistík každý rušňovodič v Srbsku za svoju kariéru neúmyselne usmrtí 15 až 20 ľudí. Neslávny rekord drží Ilja, ktorý má na konte 28 zabití. Rušňovodičom sa stal rovnako ako jeho otec a dedo a na prahu dôchodku predáva štafetu svojmu adoptívnemu synovi Simovi. Sima sa však odmieta zmieriť s faktom, že by sa stal vrahom. Kolegovia mu síce tvrdia, že sa nehode nevyhne, no dni ubiehajú a nešťastia Sima obchádzajú. Ilja začína mať obavy, že sa z jeho syna „poriadny" rušňovodič nestane, a tak berie veci do vlastných rúk... (Itafilm)
(viac)Videá (2)
Recenzie (110)
Jak neustále postupuje vlna politické korektnosti, je pro mě skutečnou radostí, shlédnout nějakou tu balkánskou záležitost, protože tamní filmaři si pořád ještě neberou servítky a do snímků implementují svůj svérázný humor s pořádnou dávkou cynismu. A tahle srbsko-chorvatská záležitost mi poskytla přesně to, co jsem si přál. Už po větách: "Můj otec a já jsme zabili padesát tři lidí. Čtyřicet mužů a třináct žen. Dohromady s dědou jsme zabili šedesát šest lidí.", jsem věděl, že tohle bude film pro mě. Byl. Bavil jsem se skvěle (přestože jsem měl pocit, že v určité chvíli děj trochu ztratil tempo) nejen díky výbornému humoru, ale i díky nádherné lidskosti, kterou do svých filmů umí Balkánci dostat. / Poučení: Jízdní řád by se měl dodržovat. 5*- ()
"Ja robím rušňovodiča celý život a zrazil som 35 ľudí. Skutočným rušňovodičom sa staneš, až keď zrazíš prvého samovraha... Nie je to naša vina, je to náš osud." ---- Vtipná bodka za IFFBA 2016. Áno, bol to skôr čierny humor, ako sa na Balkán patrí, ale po týždni depresívnych drám, to bolo oslobodzujúco osviežujúce. ()
Hned na začátek musím pochválit kolegu Pepince za neskutečně kvalitní komentář. Včetně ohlasu na herecko-vizuální, tedy zejména vizuální projev Niny Jankovič, pánové měli jsem si pro příští rok naplánopvat výletíček do Srbska, protože, jestli se tam nacházejí takový kočky jako je Nina, tak to je Srbsko hotovej dar z nebes. No k tomu hlavnímu, tedy pepincovi a Nině a už jsem vyjádřil a teď ještě k filmu. Měl jsem situaci ulehčenou, protože všechno kolem vlaků miluju, tedy až na ty výsery v podobě nekoenčných výuk, letos jsem snad nikdy nedojel do Budějek vlakem, zpožděný, nefunkční hajzly a zkurvený Francouze ve vlaku = nejodpornější národ Evropy. Tady se mě líbila ta lokotka a samozřejmě humor, značně neortodoxní, ale bydlení v depu ve vlaku je sen největší. Fackovačka koupajícího kretena v nějaký polobažině, odchod od maturity kvůli mávání, prostě luxusní černej železničná humor. ()
Ihneď po prvých fórikoch a rozložení úloh som si spomenul na vydarenú staršiu juhoslovanskú komédiu Klamné leto 68. Taktiež v rušňovodičovi máme vypätý vzťah otec-syn, i keď tu sa jedná o syna adoptovaného a nejakú tú teen lásku. V konečnom dôsledku na tom ale nezáleží, Ilija Simu miluje ako vlastného. Spočiatku osvieživý čierny humor brnká na tú správnu strunu, lenže postupujúcim časom sa jeho krútenie okolo tej istej témy stáva monotónnym. Trochu mi to nejde dokopy s dramatickou linkou, kde sa starší hrdina trápi nad smrťou blízkej osoby, ale o smrti neznámych sa stále iba vtipkuje. To súvisí aj s vypointovaním celého filmu a s nie príliš uveriteľnou Simovou traumou. ()
Srbskému filmu jsem nikdy moc nedal, ale "Deník strojvůdce" je ukázkou kinematografie, která dovede vyprávět zajímavé příběhy specifickým způsobem, kdy se do popředí dostává humor, který je místy celkem černý, což je krásně ukázáno i v pointě filmu. A to vás na "Deníku strojvůdce" prostě bude bavit. ()
Reklama