Deník strojvůdce
Dnevnik mašinovođe
Train Driver's Diary
Réžia:
Miloš RadovičScenár:
Miloš RadovičKamera:
Dušan JoksimovičHrajú:
Lazar Ristovski, Mirjana Karanovič, Mladen Nelevič, Jasna Đuričić, Nina Jankovič, Danica Ristovski, Tihomir Stanič, Bojan Žirovič, Bojan Dimitrijevic (viac)Obsahy(1)
Podľa štatistík každý rušňovodič v Srbsku za svoju kariéru neúmyselne usmrtí 15 až 20 ľudí. Neslávny rekord drží Ilja, ktorý má na konte 28 zabití. Rušňovodičom sa stal rovnako ako jeho otec a dedo a na prahu dôchodku predáva štafetu svojmu adoptívnemu synovi Simovi. Sima sa však odmieta zmieriť s faktom, že by sa stal vrahom. Kolegovia mu síce tvrdia, že sa nehode nevyhne, no dni ubiehajú a nešťastia Sima obchádzajú. Ilja začína mať obavy, že sa z jeho syna „poriadny" rušňovodič nestane, a tak berie veci do vlastných rúk... (Itafilm)
(viac)Videá (2)
Recenzie (110)
Hmmm, železnice... Zdá se, že je to bizár kdekoliv na světě a tato černá komedie o strojvůdcích - srdcařích, kteří se musejí vyrovnávat s neblahým životním údělem nechtěných vrahů, to jen dokazuje. Zdánlivě nenápadný film, navazující svou tragikomickou poetikou na odkaz snímků jako Kdo to tam zpívá či Černá kočka bílý kocour, svým předchůdcům ostudu rozhodně nedělá. A kde že leží ony koleje, po nichž se řítí krajinou nezastavitelní poslové smrti? Inu na Balkáně, kde jinde... ()
Výživná tragikomedie nasáklá Balkánem tak hodně, že už to snad ani víc nejde. Specifický černý humor dodává příběhu z železničního prostředí nezaměnitelný punc lidskosti a veselí, přestože se děj poměrně často stáčí k vážným otázkám, které úzce souvisejí se smrtí a s pocity viny. Nesmírně svěží snímek se vyznačuje skvělým scénářem i režií pod taktovkou Miloše Radoviče, jemuž hraje do noty poťouchlá balkánská muzika a herecké mistrovství Lazara Ristovskiho. (85%) ()
Měli jsme na základce spolužáka, který bydlel na vlakáči a byl z rodiny nádražáků. Smrděl jako drezína, ve výtvarce vždycky maloval vláčky, i když téma bylo třeba drátkování, a v autoškole prý jednou na přejezdu zahnul na koleje, aby byl dřív doma. Když navíc vyrůstám v zemi Českých drah, těžko můžu mít vlaky spojené s něčím jiným než s komedií. Tady se klidně mohlo víc tlačit na pilu, od hitu letošního Febia jsem možná čekal větší břichobol. Na druhou stranu, všechno vykompenzovala Nina Jankovičová. Ta když se objevila na scéně, musel jsem si držet jazyk, aby nešel oblizovat plátno. Čteš tenhle komentář a vypadáš jako ona v tomhle filmu? Prosim tě mi napiš... ()
Jak neustále postupuje vlna politické korektnosti, je pro mě skutečnou radostí, shlédnout nějakou tu balkánskou záležitost, protože tamní filmaři si pořád ještě neberou servítky a do snímků implementují svůj svérázný humor s pořádnou dávkou cynismu. A tahle srbsko-chorvatská záležitost mi poskytla přesně to, co jsem si přál. Už po větách: "Můj otec a já jsme zabili padesát tři lidí. Čtyřicet mužů a třináct žen. Dohromady s dědou jsme zabili šedesát šest lidí.", jsem věděl, že tohle bude film pro mě. Byl. Bavil jsem se skvěle (přestože jsem měl pocit, že v určité chvíli děj trochu ztratil tempo) nejen díky výbornému humoru, ale i díky nádherné lidskosti, kterou do svých filmů umí Balkánci dostat. / Poučení: Jízdní řád by se měl dodržovat. 5*- ()
Černá balkánská komedie. I ta dechovka je tu zastoupena :-) Mohlo to být vtipnější, míň smutné. I tak ale příjemné především stopáží. Lazar je typ jako Martin Huba, Petar jako Rupert Grint. Narvané letní kino městské části Brno-střed, Dominikánská (aneb tam jsme ještě neletnili). Hodně cizinců tenhle film nalákal. Po Montevideu moje druhé setkání s kráskou Ninou Jankovic. ()
Reklama