Deník strojvůdce
Dnevnik mašinovođe
Train Driver's Diary
Réžia:
Miloš RadovičScenár:
Miloš RadovičKamera:
Dušan JoksimovičHrajú:
Lazar Ristovski, Mirjana Karanovič, Mladen Nelevič, Jasna Đuričić, Nina Jankovič, Danica Ristovski, Tihomir Stanič, Bojan Žirovič, Bojan Dimitrijevic (viac)Obsahy(1)
Podľa štatistík každý rušňovodič v Srbsku za svoju kariéru neúmyselne usmrtí 15 až 20 ľudí. Neslávny rekord drží Ilja, ktorý má na konte 28 zabití. Rušňovodičom sa stal rovnako ako jeho otec a dedo a na prahu dôchodku predáva štafetu svojmu adoptívnemu synovi Simovi. Sima sa však odmieta zmieriť s faktom, že by sa stal vrahom. Kolegovia mu síce tvrdia, že sa nehode nevyhne, no dni ubiehajú a nešťastia Sima obchádzajú. Ilja začína mať obavy, že sa z jeho syna „poriadny" rušňovodič nestane, a tak berie veci do vlastných rúk... (Itafilm)
(viac)Videá (2)
Recenzie (110)
Podľa mňa je toto viac smutný, než veselý film. A asi som čakal, že sa na tom budem viac smiať. Nemôžem povedať, že by som sa nezasmial ani raz, alebo niečo podobné. Celkovo komédia funguje a je tam pár momentov, ktoré skutočne stoja za to. Občas hláška zarezonuje a človek sa od srdca zasmeje. Občas sa zase zasmeje menej, no pre mňa film najviac vyhráva vo svojich dramatických momentoch. Toto sú vynikajúce postavy, ktoré človek chce sledovať, chce ich poznať a prežívať s nimi svoj čas. Plus nemôžem toto okomentovať bez toho, aby som nepovedal, že Nina Jankovic je proste kus. A rozhodne pôsobí príjemne a rád by som ju niekedy videl v niečom znovu. Film je hlavne o vzťahu Ilju a Simeho, ktorý rozhodne zaujímavým je. A podľa mňa je to aj presne to, o čom film aj byť má. Ale ako som spomenul, aj ostatné postavy sú skvelé. Či väčšie, či menšie, chcel som ich sledovať a poznať. A to je zárukou vynikajúceho filmu. Okrem toho je tu aj pár skutočne vizuálne pekných momentov a film je dobre natočený. Nemyslím si, že je to pre každého, možno by to mohlo byť na môj vkus trošku vtipnejšie, no dramatické momentky to podľa mňa vynahrádzajú. Čeknite si film a zhodnoťte sami. Hodnotenie: A- ()
Tragikomédia ako sa patrí! Keďže pracujem na železnici, tak mi toto prostredie bolo o to bližšie. Postavy viac ako len sympatické, rovnako aj tie dejová línia, ktorá je ukotvená v rušňovodičskom remesle. Očakával som oveľa plytkejší príbeh, ale napokon to malo dosť emotívny základ, ktorý bol vyvážený situáciami a dialógmi plnými dôvtipu a symboliky. Takže z tohto pohľadu veľmi svieži, no zároveň smutný film = znamenito zvládnutý kontrast. Film ma bavil, akurát škoda, že niektoré časti deju neboli viac obsiahle a celý príbeh bol vtesnaný do skromných 85 minút. ()
Srbskému filmu jsem nikdy moc nedal, ale "Deník strojvůdce" je ukázkou kinematografie, která dovede vyprávět zajímavé příběhy specifickým způsobem, kdy se do popředí dostává humor, který je místy celkem černý, což je krásně ukázáno i v pointě filmu. A to vás na "Deníku strojvůdce" prostě bude bavit. ()
Mal by budúci, potenciálny rušňovodič vidieť tento film z bývalých krajín Juhoslávie, ak nemá zmysel pre čierny humor ? Ja ho síce mám, určite som pochopil úvodnú scénu s takýmto jedným pánkom Iljom, ktorý neúmyselne zrazí šesť - člennú skupinku Cigáňov. I na Slovensku je veľa úmyselných samovrahov, ktorí sa vrhajú pod idúci vlak, a keď ten rýchlik cvála 150 km/hod. , tak je veľmi pravdepodobné, že z mysliteľného samovraha, bude potom už iba mastná fašírka, s odťatými končatinami, ktoré sa budú rozprestierať na kilometre štvorcové, lebo pokiaľ ten vlak zastaví, tak nie je ťažké si domyslieť, kde všade sa „Ferko Mrkvička” nachádza... ? Neviem, ako sú na tom slovenskí rušňovodiči, ktorí taktiež zažívajú podobné trampoty, ako Ilja v Srbsku, ktorý pre zmenu - nejde tak brutálne rýchlo, ako extrémne hladná šelma za korisťou. Sledovanie tohto snímku, fakt nie je jednoduché, pretože toto nie je rýdzi výmysel ( zúfalí jedinci to robia stále... ) scenáristu Miloša Radoviča, ktorý zároveň sedí i na režisérskej stoličke, a ako vidieť na mojom hodnotení, scenár funguje v niektorých prípadoch oveľa lepšie ( najmä scény, ktorých obsah je nasiaknutý povestným čiernym humorom ), ako vedenie jednotlivých aktérov na pľaci, ktorí podávajú väčšinou príšerné herecké výkony, ktoré zaváňajú totálnou absurditou ! Možno som príliš krutý, akou je hlavná myšlienka - krutá, ale pri pozeraní sa na to, som sa koľkokrát zamýšľal, že táto kinematografia je moc amatérska ? Nie je to až také hrozné, ako sa moja výstižná recenzia ksichti ? ()
,,Zavři oči a něco si přej! '' --- Jsou ještě stále krásně poetické filmy po jejichž dokoukání vám zůstane hučet v hlavě. A nepustí vás to ani další a další den. O tomhle kousku vím delší dobu, ale trochu jsem se ho díky tématu bál. Leč zcela zbytečně. Tvůrci i naprosto vážné věci v něm předložili s takovou noblesou, že je divák bere jako prostě jen takový běžný koloběh života a dokonce se jim bude smát. Mně to prostředí bylo docela blízké. Vlaky mám rád a stále ještě jim dávám přednost před autobusy. Coby jejich pasažér trávím na kolejích a nádražích kažý den někdy i dvě hodiny času. Moc se mi líbilo ve filmu to bydlení ve vyřazených vagonech. Obzvláště ten obývák s knihovnou, to bylo parádní. Z koho ve filmu budete paf je Lazar Ristovski v roli Ilji. Tak charismatického člověka jsem už dlouho neviděl... Super herec i když tady byli všichni zvoleni perfektně. No a Nina Jankovič byla prostě božská. Zajímavé však bylo ono hlavní téma. Sám jsem si před časem pokládal podobnou otázku co mimořádná událost udělá se strojvůdcem. Jedete po kolejích bez možnosti kamkoliv strhnout vlak na rozdíl od auta. Najednou člověk na kolejích. Buď ten co už nechce dále žít, nebo nepozorný jedinec snažící se přeběhnout... Brzdíte jak o život, ale ač od kol létají jiskry hmota ocelového kolosu se sune dál... Bylo to před dvěma roky. Stál jsem na nástupišti a čekal na svůj courák. Ještě měl projet rychlík. Ten mladej kluk co stál vedle mne nevypadal jinak než ostatní na nástupišti. Jenže když se kolem prořítil rychlík, zjistil jsem, že vedle mne už nikdo nestojí. Jen položená taška ležela na nástupišti. Chvilku jsem nechápal, ale šílený svist brzd rychlíku mi naznačil co se děje. Vlak zastavil asi 100 metrů od nástupiště a za posledním vagonem mezi kolejemi zůstal ležet jakýsi tmavý předmět... Vytočil jsem záchranáře a řekl lidem kolem, že tam musíme jít... co kdyby ještě... Nikdo se ke mne nepřidal. Záchranářka na telefonu mne připravovala, že to co uvidím mnou možná zacloumá.. Už cestou k tělu jsem viděl, že to dotyčný nepřežil... Nakonec jsem smutně koukal do zbytku obličeje toho co ještě před minutami bylo živým člověkem a co teď byla jen potrhaná změť tkání a kostí. Myslel jsem, že jsem otrlejší, ale tohle se mnou docela zamávalo. Ani ne tak pohled na smrt, ale z toho, zda se třeba nedalo něco udělat jinak. Třeba kdybych si včas všiml výrazu toho kluka, třeba se dal zadržet. Jenže na rozdíl od člověka např. stojícího na zábradlí mostu tady nešlo poznat žádný úmysl... Vše jsem vypověděl policistům a drážní inspekci do protokolu, můj vlak stejně nejel protože stojící rychlík čekal na nového fíru. Po takové události už mašinfíra nesmí dál řídit a je vyměněn kvůli možnému stresu. Jak asi bylo jemu říkal jsem si? A co když to byl jeho několikátý usmrcený? Jak se pak jezdí? Nečeká za každou zatáčkou člověka ? Asi by bylo dobře kdyby to fírové brali tak jako v tomto filmu. Je to náročné odpovědné řemeslo a dlouho se na něj člověk připravuje. Přesto přesnou odpověď znají jen strojvůdci a stejně asi záleží na povaze každého z nich. Každopádně tohle byl hodně zajímavý a opravdu milý film o mašinkách a lidech kolem nich. Dávám tedy za 5 cuket k jídlu do práce. * * * * * () (menej) (viac)
Reklama