Stratili sme Stalina

Snímok si bez servítky pomocou čierneho humoru a politickej satiry berie na paškál pomery okolo Stalinovej smrti, následný boj o moc a hlavne všadeprítomný strach. Ten strach je rozpútaný medzi všetkými súdruhmi politbyra, ktorí si neveria a boja sa jeden druhého. Práve pri tomto elemente je film neuveriteľne silný. Film bol zakázaný v Rusku, čo len potvrdzuje úroveň demokracie v krajine. Jedinou výtkou je používaný slovník medzi komunistami, ktorý skôr pripomína súčasnosť, než 50-te roky v Sovietskom zväze. (20.04.2018)

Nemám potřebu tohle někdy vidět znovu, ale rozhodně ukázkově satirická lekce dějepisu na ruský způsob. V Rusku v roce 1953 mohli někteří cokoliv a jiní naopak vůbec nic. Maximálně si mohli stoupnout do řady tam kde se dávaly kulky do hlavy. Steve Buscemi s Jasonem Isaacsem předvádějí to nejlepší co dovedou, stejně jako Tambor, který je opět přizdisráčský. Ve filmu se mluví poměrně hodně sprostě. Neotřelé, zajímavé, informativní, ale zároveň neatraktivní. 70% (21.09.2018)

Je to přesně takové, jak jsme doufali - výborně napsané, skvěle zahrané a velmi dobře zrežírované. Jestliže dodnes byla za nejzběsilejší komedii všeobecně považováno Raz, dva, tři, Iannucci nechává Wildera daleko za sebou. Jeho tempo je vražedné, snaha o vládu nad nejvíc nejlepším Sovětským svazem je strukturována jako závod, v níž vítězové berou vše a poražení končí v gulagu - tomu se přizpůsobují i dialogy s kadencí kaťuše. Všechny postavy jsou karikaturami - Malenkov blbý jak tágo, Chruščov úlisný nekňuba, Berja sadistické čuně, Molotov senilní patriarcha, avšak v prostředí, v němž mají absolutní a neomezenou moc a naprosto pohrdají lidskými životy, se stávají především děsivými studiemi rozkladu člověka v totalitním režimu. Navíc zahrané s takovou láskou a precizností, až se tají dech. Dávám 9 z 10 matrjošek. (30.07.2019)

Dům z karet démonizuje politiku jako prohnilé zlo, dánská Vláda předkládá výbušný ideál toho, jak by měla politika vypadat, klasická satira Jistě pane ministře zesměšňuje nekompetentnost a umanutost vrcholových politiků a česká Kancelář Blaník snímá vinu z politiků tím, že jako strůjce všeho zlého ukazuje profesionálně odosobněné prospěchářské lobbisty. Tuto mapu, na které si může každý divák vybrat, jaký z obrazů politiky konvenuje jeho předsudkům či ideálům, zásadním způsobem doplňuje britský satirik Armando Iannucci, který na rozdíl od všech ostatních ukazuje politiku jako neřízený chaos. Příznačně díky tomu ve svých scénářích v čele s fenomenálním a pro mnohé epigony inspirativním politickým sitcomem "Je to soda" (The Thick of It) dokáže skrz jednotlivé figury obsáhnout takřka všechny ze zmíněných pohledů na politiku. Výchozí situace snímku "Ztratili jsme Stalina" je přesně oním typicky iannucciovským politickýcm chaosem, a to nejen ve smyslu toho, co se rozjelo bezprostředně po smrti Stalina, ale i ve smyslu celého zdegenerovaného totalitního režimu SSSR pozdního stalinismu, kde ve vysokých funkcích setrvají pouze inkopetenti, cvoci, patolízalové, manipulátoři a magoři, protože všichni schopní lidé byli zlikvidováni. (07.07.2019)

Vynikající politická satira je humorná i mrazivá zároveň, francouzská produkce vyzvala britského režiséra k jejímu zfilmování, proto je také snímek v angličtině. Ale nic mu to neupírá na schopnosti zobrazit intriky soudruhů Berji a Chruščova. Škoda snad jen, že jsme se nedočkali pověstného mlácení botou druhého zmiňovaného. Že je Buscemi jako vždy skvělý, nemá snad smysl ani psát, ale jeho výkon si to prostě zaslouží. (31.12.2019)