Vertigo

Umenie filmu v svojej dokonalej podobe. Fascinujúca hra s divákom o závrati časom a manipulácii na viacerých úrovniach, množstvo vzrušujúcich interpretácii deja, jeho vyústenia ako aj skrytých symbolov a nesmrteľné scény ("ona" v "jeho" objatí na skalnatom výbežku pobrežia oceánu v pozadí obmývaného silnými vlnami je čistý filmový orgiazmus) ako i kultové hlášky ("Only one is a wanderer; two together are always going somewhere"). (15.03.2005)

Jeden z najslávnejších a možno najlepší film majstra napätia ponúka všetko, prečo sú jeho diela obdivované a milované každou generáciou fanúšikov aj tvorcov. Prekvapivý príbeh, silnú atmosféru výborné herecké výkony, progresívne režijné postupy, dodnes citované aj napodobované formálne hrátky a v neposlednom rade geniálnu hudbu Bernarda Herrmana. Povinná jazda každého milovníka kinematografie a jeden z najuznávanejších (07.12.2017)

Dvě provokativní psychoanalytické teze - "žena neexistuje" a "žena je jen symptom muže" - nacházejí ve Vertigu své závratně přesné a přitom jednoduché vyjádření. Hrdina posedlý fantaskní konstrukcí femme fatale (ženy, která je příliš křehká na to, aby skutečně existovala) prochází dvěma klíčovými fázemi - bouřlivou melodramatickou lovestory a deziluzivním psychologickým dramatem. V první části, poplatné konvencím, sledujeme archetypální příběh romantické lásky k ženě odsouzené zemřít, v té druhé rafinovanou analytickou studii mužské posedlosti fantazií, nemožností naplnit ji "skutečností", až sadistickou touhu přetvořit reálné ženské tělo v nereálný fantaskní tvar (rozkoš, naplnění). Závěr pak rafinovaně otevírá otázku, v čem spočívá skutečná hrdinova závrať- v prožitku "hloubky" reálného světa nebo v hrozivé hloubce ženského pohledu, který ukrývá bizarní a nepolapitelné tvary potenciálních myšlenek a konceptů? Zdánlivě prostý a v některých fázích snad až překombinovaný syžet je ve skutečnosti precizním rozborem vztahu muže a ženy, který takřka důsledná "desexualizace" zestárlého Jamese Stewarta činí ještě výmluvnějším. Fantastický film, nad nímž se může zatočit hlava, protože přesně pojmenovává děsivou prázdnotu touhy. (21.12.2010)

Napoprvé z toho vznikne v hlavě mírný chaos, nicméně kladné dojmy jej přebijí. Napodruhé už je to ale totální špička, prostě nejklasičtější Hitchcock v tom dobrém slova smyslu. Nezapomenutelní James Stewart a Kim Novaková svými výkony musí většinu diváků nadchnout, zvláště když jim geniálně propracovaný scénář umožňuje rozvinout jejich herectví do maxima. Ani jeden z nich sice není zrovna charakterní herec, ale oba to dokonale předstírají a divák jim to prostě uvěří, i když jejich role mezi charakterní zrovna nepatří. Zařadil bych tento film do "povinné četby", kdo to neviděl, netuší o čem to tady melu. (10.01.2003)

Rozhodně zajímavé dílo. Nedá se mu upřít výborně budovaná atmosféra, která ve vypjatých momentech graduje takovým způsobem, jak to dokázal jedině Hitchcock. Většina jeho filmů se také může pochlubit mistrně zvládnutou kamerou a samozřejmě hudbou, kteréžto dva faktory nahánějí sami o sobě divákovi hrůzu i v tomto thrilleru. Mám pochopitelně na mysli hlavně grandiózní scény z kostelní věže. Ovšem příběh, jakkoli dobře promyšlený, v hodně místech ztrácí tempo. A chování jednotlivých postav vzhledem k dané situaci mi někdy přišlo když už ne úplně nesmyslné, tak alespoň hodně zvláštní. No jo, to je asi ta Hitchcockova osobnost. Pro jeho filmy zřejmě nemám takové pochopení, aby si vysloužily hodnocení nejvyšší. (21.01.2012)