Takí normálni vozičkári

Tiszta szívvel (maďarsky doslovně „s čistým srdcem“) představuje inteligentně vystavěný příběh, kde do sebe vše postupem času začne zapadat. Pochvalu si zaslouží zejména za autentické ztvárnění života handicapovaných bez zbytečného patosu, naopak s uměřenou dávkou cynismu. Komiksová „gangsterská“ linie je rovněž podána velmi dobře a jinak „statický“ děj příjemně osvěžuje. Celkově vzato: za mě palec mírně nahoru, 70 %, mohu vidět znovu. [viděno v dubnu 2021 | komentář #25] (02.05.2021)

o různě handicapovaných již toho bylo napsáno a natočeno dost, nicméně tenhle kousek z maďarské dílny patří k tomu lepšímu. Nejenom, že si ústřední herci dokážou dělat ze svého postižení prdel, ale ještě navíc je film okořeněn akčními doplňky (což se u podobně tematických filmů zrovna moc často nevidí) a samotný konec je pro zamyšlení.................moje hodnocení = 7,5 z 10. (04.01.2018)

Dobře, Maďarům kvalitní akční komedii závidím, ale přece jen jsem čekal ještě trochu větší grády. Tělesně postižení protagonisté jsou sympatičtí, i když se pohybují daleko za hranou zákona, komiksová stylizace je více než na místě a logické námitky utne závěr, kdy se divák dozví, o co tu vlastně celou dobu šlo. Fajn film, i když si ho tedy umím představit ještě o trochu lepší (70%). (23.07.2019)

Hrozně mě bavil ten postižák bez vozíčku (Ádám Fekete), fakt výbornej týpek. Jen škoda, že si na diskusi do sálu nepřines ten deodorant ve spreji a nepředved svoje číslo naživo. Taky jsem si vzpomněl na Hasta la vista a podle mě jsou Takoví normální vozíčkáři o kus lepší, je tu víc akce a míň takovejch těch hořkejch momentů. Ale ne že by tam vůbec nebyly emotivní scény (např. narušená svatba od ex), navíc často podepřený údernym soundtrackem. Stopáž je v pohodě, to se jednomu ani nestačí zkroutit záda jako Zolimu. Pointa úplně zahřeje u srdíčka. Celkovej hendikep filmu je tak maximálně 10%, takže ve výsledku parádních (90%) (07.07.2016)

Nevím, jestli je možné vnímat gangstersko-mafiánskou linku v tomto filmu pouze v rovině fiktivních představ hlavních hrdinů, jako předobraz k tomu jejich komiksovému dílu. Nepostřehl jsem zde totiž žádnou indici nebo výraznější stylizaci, skrze níž by režisér a scenárista v jedné osobě mohl diváka k tomuto vnímání explicitně navádět, takže podle všeho celý tento děj rozehrával (byť s nadhledem) jako reálný. Být to totiž pouze druhá fikce rozehrávaná v myslích hlavních postav během psaní osobitého uměleckého díla, určitě bych se mnohem lépe vypořádal s problémem, který jsem během sledování měl ve vztahu k postavám i celému šílenému příběhu. Sice to nepostrádá nadhled, na druhou stranu mi svým stylem pojící moderní černou komedii, syrový akční thriller a místy i pokus o realistické drama jako celek Takoví normální vozičkáři úplně nesedli a zejména během neuvěřitelně akčního vyvrcholení mi celý děj připadal hodně přitažený za vlasy. Chápu, že to má být absurdní a že jsem se možná tady měl pouze bavit a neřešit reálnost příběhu, ale to by si mě museli ti hlavní hrdinové nejdřív pořádně získat (což se místy z jistého soucitu k postiženým dařilo, ale vzhledem na to cynické jednání a drsnou povahu některých z nich jsem k nim měl po celý čas spíše rozporuplný vztah) a jak jsem zjistil, můj šálek kávy to vyloženě nebyl. Na druhé straně určitě se našly ve filmu momenty, které jsem ocenil (nejvíc asi hlubší drama kolem postavy nejmladšího z party Zoliho a „rybářská“ scéna mi přišla dokonalá), stejně tak se mi líbily osobité výtvarné kresby v celém filmu. Výhodou bolo i poměrně svižné tempo, díky němuž film většinou nenudil. [65%] (12.04.2022)