Rodinné štěstí
Ernelláék Farkaséknál
It's Not the Time of My Life
Réžia:
Szabolcs HajduScenár:
Szabolcs HajduHrajú:
Erika Tankó, Orsolya Török-Illyés, Szabolcs Hajdu, Domokos Szabó, Lujza Hajdu, Imre Gelányi, Zsigmond Hajdu, Ágota SzilágyiVOD (1)
Obsahy(1)
Keď vás okolnosti donútia ubytovať príbuzných u seba doma nie je to práve med lízať. Stačí chvíľka a jeden je podráždený, druhý ukrivdený a tretí vám závidí auto. S pribúdajúcim počtom dní strávených v jednom byte graduje táto výbušná situácia do sledu vtipných, dramatických aj absurdne banálnych historiek až sa nakoniec ukáže, že toho, kto vám najviac liezol na nervy, máte vlastne veľmi radi. (ASFK)
(viac)Recenzie (85)
Takové to, všední, rodinné (ne)štěstí a nalézání útěchy v tom, že někdo se má hůř než vy. Malý prostor, velké emoce. 7/10. ()
Taková normální rodinka, takové normální pokrytectví, taková normální rodinná soudržnost, takové normální vztahy... Tři a půl hvězdy. ()
Už se upřímně těším na nějaký soudobý maďarský film, který se mi nebude líbit. Připadá mi, že takhle vysokou úroveň si nemohou držet po tak dlouhou dobu. Ale ani tenhle mezi ně samozřejmě nepatří. A přitom je to film předpověditelný a přehledný, se sklonem spadnout do všedních banalit. Za ústřední téma považuji vztah dětí a rodičů, který vrcholí krásnou "divadelní" scénou. Dospělí se zde, jak je tomu dnes obvyklé, projevujíí s nestoudnou arogancí a nepochopením, nereflektují zákaz používání mobilu, mluví, ukazují si obrázky a hlasitě se projevují, neustále vyžadují zkrácení představení. A přitom je to vrcholná chvíle, ve které děti mohou dokázat svojí tvůrči superioritu. Nic víc jim nemohou dát a oni to nejsou schopni přijmout. ()
Neuvěřitelné, jak se dá v jednom bytě natočit film vtipný, nenudící a celkově na pohodu i přes vážné situace. Celá "tlupa" tvůrců si ocenění na MFFKV určitě zaslouží a pan Hajdu i za nejlepšího herce :-) Tenhle film ještě ráda znovu uvidím. ()
Je to dobře načrtnuté, ale bohužel to nefunguje. Navzdory povedeným civilním hereckým výkonům a docela slušné kameře. U takové konverzačky je úplně nejdůležitější jedna věc - uvěřitelné dialogy. A hned po tom uvěřitelné a promyšlené postavy. A Rodinné štěstí bohužel nemá pořádně ani jedno. Ty dialogy totiž většinou dost skřípou a uvěřitelně na mě skutečně nepůsobily, spíš moc strojeně. Stejně tak na mě působil i celý vývin vztahů mezi postavami, který sice nějaký byl, ale vůbec jsem mu nevěřil. Postavy jsou sice představené dostatečně, ale i tak to na mě většinu času působilo moc uměle. Když to srovnám se Sierounevadou, tak ta je mnohonásobně lepší snad ve všem. Rodinné štěstí je sice dobrý, ale nedotažený pokus. Navíc ve finále to nikam moc nedospělo a ta rádobyfilozofická scéna s čtením dětské knížky o lidském těle mi přišla strašně umělá. A když tak nad tím přemýšlím, vlastně ani moc netuším, co mi to vůbec chtělo říct. Třeba mi jenom něco uniklo, ale nějaká jasnější výpověď by se tu šikla - teda pokud to nebylo celé o tom, že děti jsou střed vesmíru (pro rodiče) a že i dvacetiletý manželský vztah může mít problémy, což jsou hrozně hluboké myšlenky, že... 3* ()
-3* Tento oceňovaný snímek jsem měl v hledáčku delší dobu a když jsem ještě na něj dostal doporučení, tak nebylo co řešit. Sice moje známka asi moc neláká k doporučení, ale není to špatný film. Podobné televizní dramata se točily před revolucí jako na běžícím pásmu, až jsem se jich přesytil. Přesto ho chválím za velmi civilní pojetí i provedení, které působí přirozeně a skoro jako bych tam s nimi byl … i když bych vlastně ani nechtěl ;-). Uvědomuji si, co chtěl film říct, ale asi od kinematografie chci občas únik od každodenní reality a tento mě tam spíš zase vtáhl. Proto nedokážu dát víc, i když určitě má své kouzlo, který si dokáží mnozí vychutnat. Ale komedii u něj rozhodně nehledejte. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 0 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] ()
Rodinne stesti me nicim nezaujalo, pripomnelo mi to nekonecnou radu ceskych "zbytecnych" filmu... ()
V půlce jsem regulérně usnula. Celý film jsem čekala a čekala, kdy to konečně začne. Úleva pak přišla v podobě titulků. Nuda, táhlé scény, zívám, bez hudby. ()
V maďarském snímku Rodinné štěstí není příběh, zápletka a nečekané zvraty to hlavní. Celých 81 mnut totiž sledujeme, jak si 4 lidé (plus 2 děti) v domě povídají. A chovají se celkem obyčejně. Závidí druhým majetek (jako v Prostřenu při šmejděníčku), pomlouvají se, urážejí se a nějaká facka také přiletí. Ale ve výsledku se vlastně všichni mají rádi. Vůbec nic nemám proti filmům, které se odehrávají v jedné místnosti a v jednom čase. Naopak, jestli je scénář dobře napsaný, herci hrají nemožné, velmi se u toho bavím. Tady se to až tolik nedostavilo. Tím nechci úplně na plnou hubu říct, že herci hráli špatně a dialogy jsou úplně nezajímavý. Prostě jen ne v takové míře. Navíc mi přišlo, že postavy nejsou zcela dobře prokreslené, mohla se více řešit minulost rodiny, která se přistěhovala ze Skotka. Za mě celkem zklamání 4/10 ()
Skoro hodina a pol súťaže v tom kto komu vykecá váčšiu dieru do hlavy. Nevytrhne to ani posledných 20 min. ()
... aneb když výkladní skříň stavu mysli dostane šmír. Moli z truhly vyletí. Šacujou místa za závěsy, pod tepichy. Kousavě rozčeří ovzduší. Den po dni, podnítí nejedno stětí. Vrátí se pak, pokojně usadí při, se/be/ všichni k večeří? ()
Takovéto filmy se velmi těžce hodnotí. Je to prostě o sledování nikterak moc dramatizovaného osudu jedné rodiny. Opravdu netuším, co k tomu dodat. Místy strašně ukecané, místy bizarní, ale neskutečně paralyzující. ()
Rodinné štěstí v reálné podobě. Chvíli ironické, chvíli trapně směšné, občas škodolibé se špetkou závisti, a někdy jen tak zvolna si "nudně" plynoucí. ()
Mám veľmi rád takéto minimalistické a intímne filmy. A finále v ktorom sa skvele využila hudba z notebooku bolo skvelé. 80% IFF Bratislava 2016 ()
Trochu jsem se filmu obávala, protože nemám ráda filmy bez děje (v jednom prostoru mi nevadí), ale když tam není děj, většinou mě to hrozně nudí a těším se na konec. Tenhle film byl ale úplným opakem. Děje tady sice moc není, ale nenudila jsem se ani chvilku. Velmi se mi líbilo, že byl film natočen s režisérovou rodinou v jeho domově. Ta všednost se mi líbila. Závěr je trošku jiný, než zbytek filmu, ale byla jsem spokojená. Je to sice film, na který si za rok už asi nevzpomenu, jak tady někteří uživatelé již psali, ale bylo to příjemné a mělo to své kouzlo. ()
??? 78%?? Are you really crazy? Are you normal? What for? Why? Jste snad Maďaři? Postrádalo to děj, postrádalo to myšlenku, postrádalo to vtip, východiska, smysl... To Homolkovi byli jiná liga! Za pěkný interiéry je to vážně trochu moc. ()
"To si vůbec nedokážu představit." Jestliže jsem byl prvním zážitkem z tvorby režiséra Hajdu, jménem "Bibliotheque Pascal" poměrně nadšen, tak z tohoto komorního rodinného dramatu s úsměvnými chvilkami jsem poměrně zklamán a zdejší všeobecné nadšení tedy opravdu sdílet nemohu. Musím však uznat, že se režisérovi doopravdy podařilo vytěžit z minima maximum. ()
Z môjho blogu k MFF 2016: Priznám sa, že pôvodne som chcel ísť na iný film, ale z časových dôvodov som sa rozhodol pre Rodinné šťastie. Ide o súkromný projekt manželov Orsolye Török-Illyés a Szabolcsa Hajdu, ktorých som spomínal v prvej polovici článku. Manželia sa rozhodli, že nakrútia film s minimálnymi nákladmi (menej ako 5000 eur), vo svojom vlastnom byte, s vlastnými deťmi. Vystriedalo sa viac ako 10 kameramanov, čo boli Hajduho študenti, keďže on sám vyučuje na filmovej fakulte v Budapešti. Je potrebné povedať, že ide o filmovú adaptáciu divadelného predstavenia, ktoré Hajdu režíruje. A aj keď sa mnohí diváci rozplývali nad príbehom, ktorý mal zachytávať skutočný rodinný život, ja som sa nedokázal odosobniť od svojho odporu k „jednoizbovkám“. Ten obmedzený priestor vo filme nemám rád, a podobné záležitosti by podľa môjho názoru mali zostať v divadle. Bol som tých úsporných 81 minút ako na ihlách v očakávaní, kedy film skončí. Avšak je potrebné povedať, že herci podali autentický výkon. ()
Zní to zvláštně, když řeknu, že všednost byla kouzlem tohoto filmu. S těmito situacemi se totiž každý člověk v životě setká, ať chce nebo nechce a veškeré asociace z vlastního života to kouzlo dotvářejí. Proto byly rozhovory (podobné jako Tarantinovské dialogy, ale čistě v jejich obyčejnosti) v prvních 40 minutách ódou na život, kde vám film nabízel vcítit se do jakékoliv postavy podle sympatií a názorů. Chlapovi se nejvíce zamluví chlap, ženské ženská, dítěti dítě (hlavně jak si to malej frajer filmuje už od pěti), anebo to je třeba úplně naopak. U mě to vyhrál Farkas (stejný herec jako režisér, možná vypočítavý záměr režisérových názorů), jenže každá postava byla svým způsobem špatná a tak jste jen mohli sledovat ty hádky, rozštípenou domácnost, a mohli jste pociťovat vlastní Rodinné štěstí ve své rodině. Velká škoda, že v polovině vlak zpomalí, protože není úplně ono, když se v 80-minutovém filmu někdo hledá 10 minut, a dialogy se tak vytrácejí. Po této pauze se snímek snaží dostat znovu do starých kolejí, bohužel už ale nestíhá a kvůli směřování scénáře k větší filmovosti se tak kouzlo všednosti vytrácí. Stojí ale dokoukat až do konce, protože závěr má svou hodnotu, škoda že za doprovodu nejkratších titulků co jsem kdy viděl nemáte čas na to závěrečné probrání v hlavě. Rodinné štěstí je jeden z filmů, u kterých platí nejen 100 lidí, 100 chutí, ale také 100 názorů, proto bych nechal každého ať si to probere po svém. Určitě ale můžu doporučit jako film, na který se podívejte před založením rodiny. ()
Homolkovi po maďarsku. Závěr takový laskavý, přesto ne křečovitý. ()
Súvisiace novinky
51. MFF Karlovy Vary
51. ročník Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech před chvílí vyhlásil vítěze cen. A tak nezbývá než se ohlednout za již proběhnutým festivalem, který navštívilo přes 13 tisíc… (viac)