The Punisher

Frank Castle na mě udělal v druhé sérce Ďáblíka z Pekelné Kuchyně dojem, takže jsem mile rád přidal na vlnu hypu. Tentokrát to bylo dobré rozhodnutí. Po slabším Lukášovi, tříhvězdičkovém Lorasovi z rodu Tyrellů a celkem ucházející týmovce, kde se zmíněná parta společně s Džesí sešli, byl Punisher překvapivě kvalitní bomba. Bomba s kvalitním příběhem (důvod další Frankovy cesty za pomstou byl logicky vysvětlený), soundtrackem (nejlepší intro z celé Marvel/Netflix frančízy, hned za tím je Ďáblík, plus song Marilyna Mansona fantasticky doplnil atmosféru) a postavami (Davídek s perskou kráskou a Russnokem byli skvělí) kterým kraloval samotný Frank skvěle zahraný Jonem, který se víc a víc stává mým oblíbeným hercem (jeho maličké role v Baby Driverovi a Wind River byly též skvělé). Překvapení minulého roku, které ode mě dostává plný počet hvězd. (25.01.2018)

Minulý pátek jsem vyházel několik pytlů posmrkaných kapesníčků, které se nakupily po těch několika oznámení, že se ruší Iron Fist, Luke Cage a hlavně Daredevil. A to jsem udělal proto, abych se mohl nerušeně vrhnout na další sérii tohoto nejnovějšího (a zároveň druhého nejlepšího) počinu z kolaborace Netlfix/Marvel. Druhý Punisher, dámy a pánové, přišel. A přišel v plné parádě. Začalo to skvěle. Frank je na road tripu, sraček v New Yorku má dost a tak si řekne, proč se neprojet po Státech. Dostaví se do jednoho malebného baru a... a chilluje. Když tu náhle spadnu sračky do větráku. Z malebného venkova se Frank dostává do New Yorku a krev začíná téct. A teče až dokonce. Ale není to to samé, co jsme viděli minule. Frankova rodina a vzpomínky na ni nejsou tak frekventované jako dřív, vidíme ji mnohem méně a je to příjemně osvěžující, protože to v minulé sérii začalo být ke konci značně přehnané, protože Frankův charakter a jeho otřesitelnost onou událostí byl vykreslen skvěle, takže to bylo kapánek zbytečné. V této sérii se tu dostávají ke slovu i nové postavy, všechny jsou skvělé. Mají motivy, mají zajímavou backstory (i ty nejmenší, které se objeví i v jedné epizodě) a mají v příběhu svoji roli, která není zbytečná, což není u seriálů tak časté. Jednu z nich ale musím vyzdvihnout a to je Amy v podání Giorgii Whigham. Její postava je skvělá a neskutečně se mi líbí vztah mezí ní a Frankem, který se po celou sérii krásně buduje a celkové vyvrcholení mě naprosto dostalo. Máme tu i postavy staré a ano, některé se drží stereotypu, ale v podstatě jsou to jen ty menší rybky, ty hlavnější jsou furt dobré, charaktery se vykreslují, některé bez překvapivého směru, některé s překvapivými směry, které mě zase naprosto dostaly. Ale některé věci se mi tu nelíbily. Hlavně některé detaily, které tvůrci sice pěkně představily, ale postupně na ně zapomněli, i když jsou pro Frankův charakter poměrně dost důležité, to stejné se děje i s některými charaktery. A to mě sakra mrzí. Nu, nebudu vyzrazovat nic, rozhodně si to pusťte, dostanete kvalitní bombu a nebudete zklamáni. Ještě jsem chtěl dodat, že se těším na to, až se s Frankem uvidíme příště, ale tak naivní nejsem a vězte, že mi to trhá srdce. (24.01.2019)