Záskok

Super hra, 1 z mých nejoblíbenějších od Cimrmanů. Vzpomínám si, že když jsem poprvé viděl vjíždět na scénu zvědavého invalidu Karáska, dostal jsem neskutečný záchvat smíchu, který mi vydržel až do konce hry. Navíc Svěrák jako "profesionální" herec Karel Infeld Práchenský, dokonalý Brukner jako Vlastička a v neposlední řadě již zmíněný zvědavý invalida Karásek v podání pana Kašpara. "Řekni Rumburk, srabe!". Jasných 5 *. (16.05.2008)

Jedno z toho nejlepšího, co kdy Cimrmani stvořili. Totální humor, založený na osobnosti Zdeňka Svěráka v roli herce Prácheňského. Ovšem i další herci doslova excelují - Petr Brukner coby "krasavice" Vlastička, Bořivoj Penc coby doktor s hříchy mládí, Marek Šimon se svým tajemstvím, zvědavý invalida Karásek a.k.a. Jan Kašpar, no a samozřejmě Miloň Čepelka, zamilovavší se na první pohled. Je to zkrátka skvělá legrace a zcela po zásluze se tak Záskok řadí mezi klasiku českého humoru. (13.03.2003)

„Jak se daří nebožce, pane doktore?“ Mistra velkých emocí na malé scéně Karla Infelda Prácheňského, trefnou parodii talentovaného herce, je v podání Zdeňka Svěráka radost pozorovat. Nemám námitek proti tomu, že si valnou část představení ukradnul pro sebe, zamrzelo mne jenom zbytečně mnoho vtipů založených na Prácheňského dokonalé nepřipravenosti (později dochází i k nadužívání zprvu geniální postavy „zvědavého invalidy Jirky Karáska“). Vypiplanost rovnoměrně rozložených slovních vtipů je opět obdivuhodná, přednáška (s užitečnými radami pro obzvlášť neschopné herce) dlouhá tak akorát. Nadějné představení zneuznaného velikána českého divadla se tak nakonec přece jen mění ve hru, při níž „nezůstane jedno oko suché“. Nepůjde ovšem o slzy dojetí. 80% Zajímavé komentáře: Marigold, Infernor (26.09.2008)

Ochotnický spolek zkouší a předvádí hru, která je i se svým autorem, s celým spolkem, s hostující hvězdou, průběhem zkoušky i představení a všemi průšvihy s tím spojenými fikcí autora, který je sám fikcí onoho ochotnického spolku, který zkouší a předvádí hru, která… Divadelní perpetuum mobile, jevištní singularita, metaúrovně zakousnuté do vlastního ocasu, až by se jednomu kebule zamotala. — Na záznamu je znát, že v době natočení šlo o prakticky nový kus, psaný už pro porevoluční časy a odehraný s čerstvou neopotřebovanou energií. Stejně ale, jak se tak po letech vracím k druhdy bezvýhradně milovaným „cimrmanům“, přijde mi, že u nich vedle chytře reflektované české malosti vidím i kus nereflektované, lehce alibistické malé českosti, mírné podkuřování publiku, které se rádo pobaví intelektuálně na výši, zvlášť když se mu ta intelektuální zábava tu a tam prošpikuje nějakým tím vtípkem ze čtvrté cenové. Dlužno ovšem jedním dechem dodat, že nikdo se na tomhle specifickém hřišti nikdy nepohyboval s větší grácií než Smoljak, Svěrák, Brukner, Čepelka a spol. (22.04.2018)

Herci to dříve, kdy ještě nebyl film a pak televize neměli snadné. Kdo se dal na tuhle činnost, ten se musel naučit i krást, aby se nasytil. Proto třeba Pepíček Somr ještě pamatuje časy, kdy stála před obcí cedule, že tulákům, cikánům a hercům vstup do obce zakázán. Proto i divadelní společnost Lipany neměla snadný život. Dneska by se jim vedlo asi podobně. Ale je mi líto, že už nejsou tihle potulní hercké společnosti. Nepochybně byly oživením a nositeli osvěty, která dneska tolik schází. (06.09.2010)