Obsahy(1)
K mnoha smolným stránkám Cimrmanova života patřila i chudoba. V jeho divadelní kočující společnosti Lipany se projevila mimo jiné velkou fluktuací herců. Pokud šlo o odchod domluvený domluvený s dostatečným předstihem, dala se situace zvládnout. Došlo-li k němu s křikem a prásknutím dveřmi a často jen pár hodin před představením, prožil soubor i jeho principál horké chvíle. Takové zkušenosti stojí v pozadí hry Záskok. Milovníkům díla tohoto zneuznaného Čecha se dostává do rukou svědectví z této oblasti mistrova života, v níž se nejvíc naplnil jeho osud - z divadla. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (452)
Ťažko je hodnotiť záznamy divadelného a muzikálového predstavenia, keď som nebol priamym účastníkom, preto sa záznamom skôr vyhýbam. Chýba tá atmosféra, okolité publikum a priamy kontakt. Ale pri takomto priemere hodnotenia som to musel skúsiť, a teda nasmial som sa dosť, za silné štyri hviezdy. Svěrákov neobyčajný prístup k divadlu je mimoriadne originálny, až je škoda, že som nemal možnosť to vidieť naživo. To by som určite pridal aj tú chýbajúcu polhviezdu do plného počtu. –––– Tady nebožka je ještě naživu, a on se chová, jako by už byl vdovcem. ()
Představení Záskoku je mimo jiné jeden z mých stěžejních argumentů, proč tvrdím, že Svěrák patří mezi nejlepší české herce, i když divadlo je samozřejmě něco jiného, tato hra byla výhradně jeho one-man-show a předvedl ji skvěle. Třebaže i samotný humor byl možná lehce jednostraně vystavěn na síle jeho postavy, bavil jsem se takřka královsky. Stále však necítím potřebu pro plné hodnocení, možná je to díky menším výhradám k přednášce a možná díky tomu, že na DVD to nikdy nebude tak opravdový zážitek jako v divadle (to spíš), každopádně doporučit Záskok bych se nezdráhal ani vteřinu. 8/10 ()
Měla jsem možnost vidět naživo s panem Svěrákem. Pro mě patří tahle hra ze všech her k těm nejlepším. Humorem a gagy prošpikováno v každým detailu, nikde není ani jedno hluchý místo (kde ostatně ano, že) a hlavně famózní výkon pana Svěráka, kterej se/to rozjel vysoko nad rámec scénáře. Neuvěřitelný ... i po tolika letech letech. ()
Dobytí severního pólu překonává v mých očích jenom jediná hra, a sice Záskok. Ryzí nadšená ochotničina, České Budějovice, Karel Infeld Prácheňský a jeho brutálně přesvědčivé hlody (tedy pokud ho hraje Zdeněk Svěrák, nic ve zlém vůči alternacím, ale to je jako kdyby matku Žílovou nehrál Miloň Čepelka), a hlavně zvědavý invalida Jirka Karásek mimo jiné jako extra hlasitá nápovědka... prostě nemůžu jinak. 100%ních 100%. ()
"Tak končí naše komédie, zlo prohrává a dobro žije." Joo, jak jsem se u této divadelní hry smál, a směju se doteď. Skvělá hra, samozřejmě z dílny Ladislava Smoljaka, který má pro vtip nejen hlavu, ale i poté celou divadelní hru, na kterou se dívat a nesmát se, je hřích. U Záskoku, bych řekl, že je to asi jedna z nejlepších her vůbec, protože to má skvělý příběh, že se vlastně koukáme v divadle na divadlo, nepovedené divadlo, které je vážně skvělé, plné suprového vtipu a Vavrocha, který je zahrán perfektně. ()
Galéria (7)
Zaujímavosti (22)
- Když se hra hrála poprvé v Českých Budějovicích, část hry, ve které Vavroch vzpomíná na Budějovice a nevěří, že by někdo mohl říct takový nesmysl jako „V Českých Budějovicích by chtěl žít každý,“ a divákům nepřipadala směšná.. Prý si diváci mysleli, že je to pro každé město proměnlivé. (Např. že v Prachaticích se řekne: „V Prachaticích by chtěl žít každý“). Až s výdejem hry na CD se tato věta stala populární i v Budějovicích. (mnaucz)
- Úryvky ze hry jsou použity v dokumentu o Zdeňkovi Svěrákovi Tatínek (2004). (mnaucz)
- Původně v této hře hrál také Jaroslav Uhlíř, a to roli podruha Bárty. Později však divadlo opouští poté, co nepřišel na 2 představení, které za něj odehrál Marek Šimon. „To byla dvě představení. Když se mi to stalo poprvé, tak mě chtěli vyhodit, ale Svěrák se mě na té schůzi, která kvůli tomu byla, zastal, že: ‚To bychom se museli povyházet všichni. Každýmu z nás se to někdy stalo.‘ Když se mi stalo podruhé a pikantě na to, že jsem ten celej den strávil se Zdeňkem. Nevím co jsem dělali, myslím, že na nějaké písničce a já jsem mu asi v půl jedenáctý volal, že mám refrén a on na to: ‚To je hezký, ale dnes si měl hrát, víš to?‘ A já jsem povídal ‚nevím‘ a ptal jsem se jak to mám vědět? A on na to: ‚Máš číst fermany,‘ a já nevěděl, co to ferman je“ řekl Jaroslav Uhlíř. (mnaucz)
Reklama