Reklama

Reklama

Němý Bobeš aneb Český Tarzan

(divadelný záznam)

Obsahy(1)

To, co se stalo s Cimrmanovou hrou Němý Bobeš, je výsledkem střetnutí dvou myšlenkových živlů: nezkrotného tvořivého pudu umělcova se stejně nezkrotným pudem malého českého samozásobitele. Zatím co na jedné straně vidíme obdivuhodné úsilí poznat a ztvárnit svět a dobrat se podstaty lidského konání, na druhé straně setkáváme se jen s přízemní snahou nasušit na zimu pár hub. V případě Němého Bobše ten malý, zapšklý svět Josefa Padevěta bohužel vítězí (oficiálny text distribútora)

(viac)

Recenzie (169)

viperblade 

všetky recenzie používateľa

Výborná hra, kterou podtrhují dokonalé retrospektivy! Prostě u Cimrmanů se mi ještě nestalo, abych se kvalitně nepobavil. Tleskám Vám, pane Smojlaku a Svěráku, že jste to opět dokázali a dali jste lidem další skvělou hru, z které je asi nejvíce lidových hlášek ("A je po ptákách, Hoďte přes něj deku, nebo ho zabiju..) ()

ajuska 

všetky recenzie používateľa

Opět zasloužené nejvyšší hodnocení, zde hlavně za osvěžující novinku v podobě spojení hry se seminářem, která dává prostor ke spoustě podařených vtípků. Vedle několika hlášek a plachého Bobeše jsou nezapomenutelná také srovnání scén této hry se scénami dr. Fiedlera, který Němého Bobeše naprosto špatně interpretoval a s rekonstrukcí se příliš nenamáhal :) ()

Reklama

Olík 

všetky recenzie používateľa

Cimrmanův Tarzan v podobě mlčenlivého prosťáčka Bobše patří, pro většinovou masu, mezi ty méně známé kusy svébytného pražského divadla. A ačkoliv se zvolání jako například "Cos to udělal, Pepiku?" a nebo "Hoďte na něj deku" hojně citují, je dost možné, že mnozí by měli nemalý problém s jejich zařazením. Tím však nechci říci, že by Němý Bobeš patřil mezi ty méně významné......naopak, svou kvalitou patří k těm nejlepším. Svěrákovsko-Smoljakovská rekonstrukce dramatu zničeného v roce 1911 Josefem Padevětem má své kouzlo v odlišnosti od dalších cimrmanovských kousků, kterou je nerozdělení na dvě samostatné části (referát / hra). Další nespornou devízou je fakt, že televizní záznam z roku 1997 nedovoluje účinkovat některým z později angažovaných herců-neherců (Šimon, Reidinger), ale pouze starému dobrému obsazení. O osobitém humoru, který by se dal bez nadsázky častovat označením kulturní dědictví, se ani nemá cenu opětovně zmiňovat. Tady už není dále co psát.....klasik zůstane klasikem, klasika klasikou. Obsazení: Hajný, Wassermann, baron - Ladislav Smoljak / Lékař - Zdeněk Svěrák / Farář - Jan Hraběta Marta, hostinský, sluha / Bořivoj Penc / Bobeš - Genadij Rumlena / Papoušek - Michal Weigel ()

Pjotrik 

všetky recenzie používateľa

Opět hromada superkomických scén a vět. Baron sedí u stolu v nepohodlné pozici s injekční stříkačkou v žíle, vedle doktor a farář - "však moje maminka vždycky říkávala"...opona, všichni rychle přesouvají věci jako o život, opona pryč...a maminka řekne jedinou větu!!!...opona a vše se zase vrací ke scéně s injekční stříkačkou. To se musí vidět. Podobná věc, kdy tenhle geniální kolektiv mučí sám sebe, se objevuje ve hře Dlouhý, široký a krátkozraký. Je to scéna, ve které Miloň Čepelka rozpráví se svým bratrem drsoňěm a naběhá přitom desítky a desítky metrů. "Dítě! V duchu mě napadají slova našeho básníka Šilera, v překladu vašeho básníka vrchlického". U Cimrmanů nevím jakým způsobem hodnotit, kdybych rozebíral humor, vydalo by to na hodně Ačtverek, když napíšu geniální, je to málo, tak musím prostě citovat. Cimrman lékař - "Zácpa, ta se tehdy léčila směsí řepíku, pampelišky, zeměžluči a hořce. Cimrmanovi stačil na zácpu Rozrazil". "Pekně nám to dnes připaluje Hurych a synové parní mlýny!" 95% ()

Radek99 

všetky recenzie používateľa

Velmi zajímavý projev evoluce uvnitř Divadla Járy Cimrmana. Originální experiment autorského dua Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak, v němž si poplatni tradici svého divadla malé formy tentokráte dovolili porušit obvyklou strukturu své hry a zaběhlé schéma ,,seminář - hra" propletli do fascinujícího pásma fiktivně rekonstruovaného Cimrmanova dramatu. Jako stěžejní bod pak vypíchli právě fenomén vědecké rekonstrukce (sofistikovaně usazené mezi rivalitou Prahy a Vídně), jejíž parodie je nosným motivem celého kusu. Vrcholů tu pak divák může najít několik (kupříkladu až filmově působící flashbacky s trojnásobným či dokonce čtyřnásobným retrospektivním vnořením, v divadelních poměrech ovšem jen zaručeným zdrojem humoru), já volím profesorem Fiedlerem vypuštěné pasáže obchodního cestujícího Jeřábka plné dráždivě nevyřčeného (,,...prostě bezbarvé nicneříkající tlachání upovídaného strýce...no prostě nuda, nuda, šeď, šeď ...") a především pastiš údajné dobové kritiky Jana Nerudy...práce s jazykem a jazykový cit autorského dua S+S je až neuvěřitelná... ,,Polka jede, Polka jede..." Unikátní je též vrstva nonverbální komunikace, díky níž je celý projekt o domnělém českém velikánu tak působivý - mimo odstínů a tónů hlasů, proxemiky atd. především obsazení jednotlivých rolí a cílená práce s typologií jednotlivých (ne)herců - třeba právě popisy výše zmíněných nepojmenovaných Jeřábkových sexuálních orgií čte Petr Brukner, jehož hlas je až dětsky nevinný a celkově působí plaše a nesměle, tahle inkongruence je pak přesně tím správným okořeněním již tak dokonalého díla... ()

Galéria (7)

Zaujímavosti (10)

  • Genadij Rumlena (Bobeš) v jednom rozhovoru vzpomínal: „V této hře jsem, dá se říct, kariérně rostl. Začínal jsem jako starej Papoušek, pak jsem povýšil na Bobeše. A teď hraju dokonce pana doktora. Vejš už nic není.“ (halkovka)
  • Původně lékař, který očkuje proti neštovicím do pravé paže, nebyl Petiška z Brandýsa nad Labem, ale Šubrt z Brodu. Petiška se ve hře objevil až po jeho smrti v roce 1980. Ve filmu Nejistá sezóna (1987) má Josef Vondráček, který ve filmu představuje Františka Petišku, jméno František Šubrt, což na původní jméno lékaře v Bobši naráží. (mnaucz)

Reklama

Reklama