Obsahy(1)
Tradiční seminář vás seznámí s nejzákladnějšími fakty o Járovi Cimrmanovi. Následná hra ukáže, jak těžko se smiřují někteří lidé s novými poznatky ze své minulosti. Slovo upravovatele: Jednoaktová hra "Úžas žandarma Kovandy", kterou uvádíme pod kratším názvem "Akt", byla napsána v letech 1910-11. Za Cimrmanova života byla provedena, pokud víme, pouze jednou, a to v r. 1913 u příležitosti otevření restaurace Labuť v Tanvaldu. Hra se zdála tehdejším divákům cynická, vulgární, nepravděpodobná a málo vlastenecká, takže zcela propadla. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (229)
Ukecaná nicota o nesmyslu typu stokrát umoření osla, což není má parketa. Nedokážu tuto velesnahu o vtipný humorný postoj k české kultuře a jazyku ocenit, až na tu jadrnou češtinu, tu oceňuji a za to dávám jednu *. Jinak jsem to slovní mučení vydržela sice dostatečnou dobu pro hodnocení, ale po pár hříčkách se slovy rádoby k pobavení i poučení (tupci nereagovali nijak) jsem musela přejít do standby režimu, jinak bych patrně zkolabovala nebo chytla rapl, jak mi ty kecy lezly na nervy. V jednom se utvrzuji, nejsem artový divák, nikdy mě cimrmanovská sága nebude zajímat a co hůř naši současní komedianti nikdy nebudou furianti, i kdyby mě kon(z)verz(v)ovali 30 hodin denně. ()
Jelikož i tuhle hru vlastním, tak jsem si ji jeden čas pouštěl stále dokola. A co si člověk pouští stále dokola, tak pak mu zůstává v hlavě co je nejlepší a co mu rve uši. To je výhoda dlouhodobého sledování jednoho kusu. Tady se to povedlo. Jen některé hlášky jsou ubohé, ale jak to říkal WERICH SVĚRÁKOVI, strkejte do těch her i takové blbiny, aby měl blb pocit, že tomu rozumí, jinak se neuživíte. Taky jim nedával WERICH šanci, že se s jedním fíglem na řadu variant udrží na divadelních prknech. To Svěráka vylekalo, ale hráli dál, a čas ukázal, že lidi si je našli, chodili za nimi, i když hráli třeba v tělocvičně či kotelně nebo ve sklepě. Inu tomu se říká láska diváka k divadlu! A láska jak známo znamená, že něco pro to co ve mě lásku vyvolává UDĚLÁM. ()
Akt - rodinné drama se zpěvy a tanci - první hra divadla Járy Cimrmana a už první hra ukazuje, jak vysoko pánové Smoljak a Svěrák mířili. Samotný seminář je výborný a seznamuje nás s Járou Cimrmanem, především filozofie externismu je špičková. Samotná hra je sice o chloupek slabší, ale taneček Miloně Čepelky - k nezaplacení. ()
První hra Járy Cimrmana je výborná, a stejně jako většina jeho her, patří k těm nejlepším. Seminář byl fajn, ale hra je naprosto geniální, Svěrák jako sexuolog je naprosto famózní, stejně jako Čepelka v roli matky Žílové (ten tanec je fakt něco). Jako vždy se sice ani v Aktu téměř nic neděje, prostě jednoaktovka, kde se celou dobu sedí v jedné místnosti, ale to přece nemůže vadit. Tady jsou totiž všechny postavy naprosto luxusní a vtipné dialogy neskutečně funkční, hra rychle utekla a já se bavil jako vždy od začátku až do konce. Navíc je tam spousta tanečků, veršů a nějaká ta písnička, takže prostě naprosto super. Erotika, erotika, proč se nás tak mocně týká? 100%. ()
DJC-1. Na první Mistrově hře nedokážu definovat nic vysloveně nepodařeného, ale něco mi na ní prostě zavání. Snad že absence Smoljakova korektivu dala plný průchod jisté svěrákovské zemitosti - ano, i v dalších hrách Cimrmani těží nějaký humor ze sexu nebo vyměšování, ale není to leitmotiv jako zde. (Mimochodem si nemyslím, že je náhoda, že si Svěrák, v civilu morální etalon, tak často píše role různých proutníků a záletníků.) "Láďo!!" ()
Galéria (7)
Fotka © Divadlo Járy Cimrmana
Zaujímavosti (20)
- Miloň Čepelka v jednom rozhovoru prozradil, že vždy když hraje Akt, tak ho představitel Žíly plácne po zadku. „To smí udělat jen on. Jako manžel,“ dodal Miloň Čepelka. (mnaucz)
- Postavu Ladislava Pýchy psal Zdeněk Svěrák Ladislavu Smoljakovi na tělo. Roli Bedřicha Síry psal Zdeněk Svěrák zase na tělo Oldřichu Ungerovi. (mnaucz)
- Premiéra této první hry proběhla na Malostranské besedě 4. října 1967 a režii ještě neměl jako u všech ostatních Ladislav Smoljak, ale rozhlasová režisérka Helena Filipová, která pronesla památnou větu, když pánové na scéně vyváděli: „Přestaňte blbnout, jednou se tím budete živit.“ V té době ji ale nikdo nebral vážně. (sator)
Reklama