Lijavec

Divadelní záznam z produkce divadla Járy Cimrmana působí energicky hlavně svým "odborným" povídáním v rámci závěrečné besedy a klade důraz (jako obvykle) na slovní obraty, přesněji hru se slovy. Ve smyslu minimalistického hraní se nese celá první polovina 95 minut a jednotlivé postavy představující odborníky na Cimrmanův život vnesou do obsahu věcné rozpravy určitou dávku vtipu a humoru. Samotná hra Lijavec prakticky navazuje na některé již zmíněné vodítka v rámci otázek a odpovědí a postupně dostává puzzle závěrečnou podobu. Z toho všeho vychází zábavné a důmyslné pojednání o Cimrmanově genialitě, přičemž tvůrci se snaží vnuknout ideu několika zároveň probíhajících linií děje. To co se odehrává na jevišti je skutečně rarita, protože je obdivuhodné, jak málo stačí hlavním protagonistům k tomu, aby vytvořili solidní komedii za účasti více scénářů než je obvyklé. (30.01.2014)

Nebo tak ještě jednu. A stejně vtipnou. Anekdotu chemickou! Ta je velice krátká... H2SO5 (smích) No (nadšeně) přece někteří se smějete, asi nějací chemici, ne? Jen chemik totiž ví, že síra by v této sloučenině musela být sedmimocná. A to je právě zas jen pro chemika něco tak komického, (kouzelný úsměv Miloně Čepelky) viďte, že se neudrží. Ovšem, v zájmu pravdy je třeba říci, že takováto sloučenina skutečně existuje, je to kyselina pedoxosírová, ovšem Cimrman ve své době ji ještě neznal, a tak já myslím, že nebudeme takovou pěknou anekdotu tímto faktem nějak problematizovat. Hry Járy Cimrmana vskutku nutí jen přepisovat jejich scénář do komentářů, inu, neudržel jsem se. Jak se zde mnozí shodují, závěrečná beseda umístěná v duchu úvodních seminářů z jiných her na začátek představení je mnohem nahláškovanější než přímo vystoupení později, což sice celku nedělá nejlepší reklamu, nicméně s ohlédnutím na jinak veskrze kladné aspekty díla to rozhodně není problém. Velmi zajímavé je asi nejdrsnější probourávání veškerých možných stěn z mnou viděných cimrmanovských her; nejen tedy v besedě na začátku, kdy do sebe herci celou dobu ryjí (mnohem více než v jiných) a asi nejvíce se snaží vyvolat dojem skutečné přednášky; tak i hra, která je v průběhu herci asi nejvícekrát pokažená (dokud to twist na konci nevysvětlí), což z ní činí asi nejvíce meta Cimrmana. Hodnotím pěti, primárně proto, že je to možná ze slabších děl svého unikátního žánru, ale furt je to pěkně vysoko, a to nejen kvůli hláškám jako: ...možná si říkáte, proč také nepřemýšlím. To je tím, že to organizuju./...jsem bezvýhradný ateista, až se bojím, že mě Pán Bůh potrestá. (28.04.2022)

1. Záverečná beseda - z technických príčin uvádzaná pred hrou, na otázky odpovedajú: expert na anekdoty, odborník na väznice, znalec časti života Cimrmana v starobinci. 2. Hra Lijavec - "Hra s opravdovým deštěm" - alegorická hra určená do ústavov pre starších, príbeh vandrovníkov (vrchný inšpektor starobincov, Formánek - porodný dědek, mlynár), ktorí si rozprávajú protimonarchistické vtipy, avšak za prítomnosti člena tajného policajného oddielu na odhalenie vzniku protihabsburgovských vtipov. (12.04.2012)

Tak tentokrat je asi lepsi seminar nez samotna hra. Cela particka tam vlitne jak banda uchylaku a nemaj jakoby nic pripraveno, takze se jen tak blbne, ale nakonec se clovek neco precejen dozvi. Nicmene i kdyz je informativnost seminare slabsi, vtipu tu je hromada a fakt hodne vtipny. Samotna hra spatna neni, ma zajimavou poinu, ale obcas to ma hluche misto. Slabsich 5*. (14.02.2008)

"Povolání? - Porodní dědek. - Neexistuje. Píšu porodní bába, v závorce muž." Na počátku minulého století mi otec sdělil, že při hodnocení jeho her mám vždy udělit plný počet hvězd. Jsem rád, že mi to řekl, protože v případě Lijavce, bych na to asi sám nepřišel a patrně bych udělal nenapravitelnou chybu. (06.01.2016)