Réžia:
Ladislav SmoljakHudba:
Petr SkoumalHrajú:
Ladislav Smoljak, Petr Brukner, Zdeněk Svěrák, Bořivoj Penc, Genadij Rumlena, Marek Šimon, Petr Reidinger, Zdeněk ŠkrdlantObsahy(1)
V pražské restauraci „Pod Vyšehradem”, kam Cimrman rád chodíval na rybí speciality, přisedl k němu jednoho večera majitel hostince a zeptal se ho, zda by pro příští ples ledařů branického pivovaru nesestavil živý obraz „Češi na severním pólu”. Cimrman nabídku přijal a rozhodl se, že prostuduje polární tematiku přímo na místě. Nejcennějším přínosem jeho cesty do Arktidy byl jeho objev sněžného člověka (játyho). Cimrman se s ním osobně setkal, a jelikož k tomu došlo právě v době říje, mohl zblízka pozorovat jeho pohlavní život. Po návratu do vlasti, jsa silně nachlazen, nadiktoval svému sousedu Padevětovi hru „Přetržené dítě”, která byla takřka nehratelná v podobě, jak ji rekonstruoval dr. Brukner, která je však naprosto hratelná po revizi textu, kterou později provedl prof. Vondruška. Když se Cimrman uzdravil, ale jeho pravá ruka díky omrzlinám nebyla s to udržet pero, napsal levou rukou hru „kompaktní a čirou jeko střechýl” (Šalda) Dobytí severního pólu Čechem Karlem Němcem. Z ní se svět – bohužel pozdě – dovídá, že čtveřice pražských otužilců stanula na nejsevernějším bodu naší planety o celý den dříve než Američan R. E. Peary. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (361)
Dosť dobrý humor, kvalitné herecké výkony, slabší Svěrák ako inokedy, dvaja nový herci, ktorých moc nemusím, lepšie predhovori pred divadlom ako inokedy a šikovne vymyslená hra, ktorej dominuje Smoljak ( teda ku koncu ). Niektoré vtipi sú fakt husté, ale inak ma to nezobralo na toľko aby som dal najvyššie hodnotenie. 80% ()
O niečo slabšie ako Dlouhý, široký, bystrozraký. No ešte stále je to humor vinikajúci, ktorý musí zaujať každého. Len škoda, že sa nevyhnete zopár hluchým miestam, dokonca sa niektoré scény scény snažia silene vyzerať humorne. Zistil som tiež, že čeština mi tu robila naozaj problémy, a to si človek myslel, že s tím nidky problém mať nebude. 3,5* ()
Snad už nás ani nepřekvapí, že severní pól nebyl dobyt tím blíže nezpecifikovaným imperialistou ze špatných učebnic dějepisu, nýbrž našim oblíbeným Cimrmanem... Ne, snadné to rozhodně nebylo, přišlo i na pár velmi těžkých chvil, naši dobyvatelé se setkali tváří v tvář bájného monstra Játyho, sužovala je zima a hlad a to dokonce tak, že byli málem donuceni sníst své dvounohé psy! A jakoby to nestačilo, někteří při tom nekonečném putování zjistili, že mají housera... Avšak za ten vítězný pocit "jdu na sever... A na jih" to bezpochyby stálo, viďte? 8/10 ()
Doslova geniální hra, po Záskoku zřejmě moje druhá nejoblíbenější. Vynikající seminář, s několika vtipnými aluzemi na frazeologický jazyk socialistické éry a s doktorem Bruknerem v hlavní roli. Plus vizuálně výživné živé obrazy s jednoznačným vrcholem v sestavování obrazu pojistné události. Televizní záznam obsahuje oproti audiozáznamu ještě navíc povedenou forbínu zkoušky nového jevištního technika... ,,Nejni vona Bulharka?" ,,9x za sebou... To není možný!" ,,A ta Bulharka si palici ukroutí, potvora." ,,Navrhuju sníst psi!" ,,Kdo způsobil, že sám náčelník vydával tak zvrácené rozkazy?" ()
"Kdo způsobil, že sám náčelník vydával tak zvrácené rozkazy?" Tak to vím úplně přesně. Lékárník Šofr to způsobil. Je totiž trudomyslný, pravdu má náčelník a psali to v Učitelských novinách. Nicméně daleko nejzábavnější postavou je potah, nosič a primitiv Varel Frištenský. Bez něj by se ten pól dobýval určitě daleko méně zábavněji. Já jsem tedy velkým fandou hry a to již od prvního zaslechnutí, takže si vždycky vychutnám, když to Vašek dostane do křídla, když Šofr zafilozofuje o Podolí, když roztaje pečený Beran, když se jde na sever a když to srovnám s tím výletem na Kokořín, tak to stejně vždycky vyhraje Severní pól. ()
Galéria (7)
Zaujímavosti (13)
- Dokud autoři Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák nenapsali „Záskok“ (1994), považovali tuto hru za nejlepší. (mnaucz)
- Tato hra byla poslední Cimrmanovou hrou, kde se společně nestřídali Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák. (mnaucz)
- Hru diváci nemohli vidět v letních měsících, protože děj vyžadoval, aby herci byli teple oblečení a v kombinaci s divadelními světly docházelo k tepelným kolapsům herců. (sator)
Reklama