To the Bone

Pokud se chcete dozvědět kde, jak a proč to s anorexií začíná, tak jděte o dům dál. Tenhle film je o tom, jak je těžké se rozhodnout, jestli vlastně chcete pokračovat v žití. Terapie, pátrání po příčinině nemoci, to všechno jde stranou. Důležitá je otázka, jak pokračovat? Pro mě smysluplný film, který se snaží vyhýbat většině klišé o tom, jak krásné je žít. (06.09.2017)

Vydržel sem jen první půlhodinu,a vzhledem k tomu,že moje proporce jsou asi třikrát takový jako ty těch debilních holčiček ve filmu,a chu´t k jídlu permanentní,stopnul sem to,protože za těch třicet minut se tam stalo naprostý hovno.Proč se někdo babrá s filmováním podobný kokotiny,na podobně téma.Nechceš jíst,tak zhebni.Jo,trochu povrchní pohled,ale já nejsem žádnej doktor,takže podobný lidi mám u prdele.kravina.10% ze slušnosti. (24.03.2018)

No, s hodně zamhouřenými zraky a po 4 pivech nakonec uděluji lepší průměr..ten film se šíleně pomalu rozbíhá, vůbec nic se neděje, jenom sledujeme problémy ústřední hrdinky, které opravdu nehraničí s obžerstvím a její začleňování se do nové komunity, které z počátku nemůže nikomu připadat nikterak zajímavá. Postupem času (a četnějšími zjeveními Kijenua) však k tomu filmový divák získá vztah a tak nějak si uvědomí, že anorexie, nebo kterákoliv jiná konfliktní degenerace lidského mozku vs. lidského zažívacího ústrojí vlastně není vůbec žádná prdel. Lily Collins netuším, zda je takhle hubená od přírody, nebo tvrdě "dřela" a vžívala se do své nové role podobně jako to vždycky před každou svou rolí dělával pan DD Lewis, ale je to fakt hnus tohleto. Pohledná holka, co vypadá jako kdyby vylezla z koncentráku a každý večer si měří objem své paže, zda-li už náhodou její hmotnost neatakuje vážných 39 kg....Ble, jdu si dát dvě vaničky tvarohu, trs banánů a zapiju to kefírem.....................moje hodnocení = 7,5 z 10. (31.07.2017)

tutoriál na poruchu příjmu potravy s kontraproduktivním terapeutem keanu reevesem těžko hodnotit. jde o jeden z mála filmů o anorexii - nelze je totiž udělat bez toho, aby se nestaly návodem pro potenciálně zranitelné jedince. byť ukazuje i negativní stránky nemoci a přistupuje ke křehkému tématu relativně opatrně, stává se v pro-ana komunitách objektem romantizace. lily collins nese celý film na ramenou a je nečekaně skvělá - posun k emily v paříži bylo celkem velký špatný. 3 viditelná žebra z 5 (13.03.2022)

Nedokázala jsem pochopit, že na tak aktuální a zajímavé téma se nenatočil ještě žádný pořádný film. Když jsem konečně natrefila na To the bone s mými oblíbenci Lily a Keanu Reevesem, měla jsem v plánech na večer jasno. Upřímně bych řekla, že z takového tématu se dalo vyždímat daleko víc. Žádné informace o počátku nemoci, žádná sonda do Elleniny duše. Jaká je její motivace, spouštěč, proč vlastně...? Dovedu si představit, že neinformovaný divák si musel říkat, že anorektičky jsou vlastně znuděný krávy, co se na sebe z trucu a nudy rozhodly upozornit. O téhle chorobě mám ale leccos načteno, nehledě na to, že se považuji za dosti empatického člověka - tudíž jsem nic takového nezaznamenala. (Maximálně mi párkrát proběhlo hlavou: Tak už žer! :D) Přesto je těžké sympatizovat s někým, o němž moc nevíte. Lily Collins je každopádně úžasná a já jí tleskám, už protože ona sama anorexii překonala a ještě si troufla dobrovolně hubnout, aby svoje zkušesti promítla do role. Kdo mě tam nicméně vyloženě sral, byl Lilyin protějšek. Né né né. K tak nádhernému stvoření dát tohohle excentrickýho (ehem ehem buzíka) podivína, to je skoro hřích! Ale i tak moc děkuji pánům tvůrcům, že se alespoň pokusili. Pustila bych to každý náctiletý, včetně těm, co si myslí, že "Ana je cool". (04.08.2017)