Povraz

Inspirace divadelní hry P. Hamiltona. V pohybu je celá scéna. Film je natočen v jednom ateliéru jako pernamentní děj v desetiminutových sekvencích. Příběh chladnokrevné vraždy dvou homosexuálních zámožných intelektuálů se opírá o skutečnou událost, kteří jen tak z hecu zabili 14tiletého mladíka. První barevný film Alfyho a také prvotní zkušenost jakožto režisér-producent. ¨Dokonce i na podlaze byly nakresleny očíslované kruhy pro 25 až 30 kamerových záběrů. celé stěny se museli kolikrát posunout, aby mohla ůzkýmy dveřmi projet kamera.¨ Aby se usnadnil pohyb kamery, stoly a židle musely být kulisáky za kamerou posouvány. P.S.: Poslední žijící herec z tohoto filmu Douglas Dick zemřel v roce 2015. (08.10.2011)

Alfred Hitchcock uvádí snímek, který je natočen neskutečně precizně s velmi dobrými herci a neuvěřitelným počtem dialogů obsahující hromadu narážek a skrytých významů. Film se táhne jako provaz od začátku do konce působí velm i celistvě až skoro dokonale. Na první pohled potěší způsob natočení, v kterém je jen minimum střihu. Provaz prý původně neměl obsahovat žádný střih a měl být natočený naráz. Bohužel to asi není v lidských silách a odhadnout přesně, co po vás Hitchcock chce asi taky nebyla žádná sranda. Skvělý James Stewart vedle možná ještě lepšího Johna Dalla působí jako "největší přítel diváka". Působivé je především tempo, protože film je plný dialogů a chvílemi až divák nestíhá číst titulky a věnovat všemu na plátně tolik pozornosti. Nepovšimne si tak např. nehybných mraků v pozadí, ale potěší ho světlo z vedlejší reklamy nebo světla na maketě města vzadu, což přidává snímku příjemný nádech. Zatím můj nejoblíbenější snímek od Hitchcocka, s brilantní myšlenkou a provedením, v kterém zvládne ukázat důvody zabití i celkovou psychologii vrahů. (14.08.2008)

Zabít kamaráda není moc milé, zvlášť pokud se za chvíli má konat párty, na kterou byl pozván i bývalý profesor. Že by se mu to řeklo? Alfred Hitchcock se tentokrát spíše než na příběh soustředil na technickou stránku filmu, který bral v době vzniku jako náročnou výzvu. Rozhodnul se jej totiž točit zdánlivě jedním záběrem (cívky tehdy byly schopny pojmout jen deset minut materiálu, takže se muselo skrytě navazovat) a film je dodnes formálně fascinující, třebaže podobných experimentů od té doby vznikla celá řada. Jenže s přibývajícími minutami se pohled na nepřerušenou jízdu kamery omrzí a pozornost se obrací především k postavám, na kterých je celý film postavený. Výborní herci v čele s Jamesem Stewartem ženou slabší scénář kupředu až do vybroušeného finále, přičemž mezitím dojde i na typicky hitchcockovské scény napětí. Mistr nezklamal ani tentokrát, třebaže opustil vyzkoušenou montáž a vydal se úplně jiným směrem. (08.07.2002)

Hitchockovo divadlo smrti je lákadlom pudovej obsesie a magického žriedla krvavých predstáv. Divadelná hra Rope (alebo aj Rope's End) Patricka Hamiltona z roku 1929, ktorej býva prisudzovaný žáner thriller, stála na rovnakom princípe - javisková opona padla až v samom závere. Vo filme sa musel Hitchcock podriadiť technickým podmienkam a natočil ho ako zdanlivo celistvý neprerušovaný záber (David Bordwell si určite nenechal ujsť možnosť upozorniť na to, že ním v skutočnosti nie je). Jednota deja, miesta a času je dodržiavaná s rovnakou pedantnosťou, ako na divadelných doskách. Leitmotívom je pokus o dokonalú vraždu, ktorý je taktiež experimentom, vykonaným postavami z akademického prostredia. Príbeh obsahuje viacero chýb, no je zaujímavé naň hľadieť v porovnaní s detektívnymi príbehmi z pera sira Arthura Conana Doylea. Akt vraždy je sprevádzaný až okultnou posadnutosťou predstavami umeleckého činu, inzerovaného Brandonom, ktorý v mnohom pripomína Sherlocka Holmesa. Je inteligentný, má asociálne sklony, vášeň pre praktické aplikovanie teoretických problémov a sofistikovanosť v ich prevedení. Sám seba považuje za čosi viac, nadčloveka, no ako každý, i on má svoje chyby. Profesor Rupert Cadell zdieľa titul s Moriartym, Holmesovým nemesis a je tiež človekom, ktorý sa drží v úzadí a na scénu vstupuje až neskôr; predovšetkým je však inšpirátorom zločinu, ktorého vplyv pohltil jeho vykonávateľov. Philip je naopak tou rozbuškou, ktorá v Hitchcockových filmoch vybuchuje pri zrážke racionálneho a iracionálneho konania postáv a bortí rafinované plány uhladených antagonistov. Film pôsobí na diváka podvratne až perverzne centralizovaním na sledovanie udalostí z pohľadu antihrdinov, pričom prvý záber z "miesta činu" zobrazuje samotnú vraždu, a ich úvahami nad zločinom. Ešte experimentálnejšie sa javí film z toho dôvodu, že je prvým Hichckockovým farebným zárezom a prakticky bez nondiegetickej hudby. 90% (17.12.2014)

A to som mal pred časom Hitchcocka v desiatke najobľúbenejších režisérov. Dnes môžem iba tretinu jeho filmov považovať za mimoriadne a Povraz k nim nepatrí. Je v ňom hodne divadla, trochu Raskoľnikova, trochu Columba a priemerný výsledok. Tá trocha napätia na záver je silená a vyhlásenia sú viac moralistické, ako reálne. Celý film je zaujímavý iba dlhými zábermi kamery, ale to sa mi zdá málo na to, aby som ho hodnotil vyššie. (18.02.2018)