Před ranními červánky

Stefan Zweig jako umělec – spisovatel se silným vztahem ke své vlasti vždy hájil tu svou domovinu coby vlastní ostrov. Jenomže přišla doba, kdy domovina zklamala a najednou... „ostrovy už nejsou, nezávislost neexistuje. Ostrov je dávno pod vodou a člověk si musí vybrat určitý směr, kam plavat.“ Po myšlenkové i umělecké stránce určitě velmi silný film se skládá ze série delších ohraničených útržků z pozdního života slavného německého spisovatele napříč cestami a exilovými pobyty v Argentíně, New Yorku a především Brazílii. Zatímco první útržek z argentinského kongresu spisovatelů přibližuje divákům dobu a problémy spojené se vzrůstající nacistickou hrozbou v Německé říši v půlce 30. let, následující útržky oplývají postupně stále více intimním charakterem a nesou se spíše v duchu rodinného dramatu. Každopádně postupně se v nich přede mnou rozehrála velmi pěkná mozaika s náhledem do duše autora-umělece, jehož svedl k depresím a sebevraždě krutý osud rodné země a po uvolněné atmosféře ve znamení několika milých rodinných příhod na mě tak onen závěr osudu hlavní postavy o to hlouběji zapůsobil. Na osobitém účinku přidává i originální kamera filmu, která v nejedné scéně nádherně využívá pestré barvy jihoamerické přírody nebo v prologu + epilogu pak dokáže snímat několik minut celé dění jako jeden dlouhý statický záběr (obzvlášť v závěru, kde do pokoje mrtvých manželů Zweigových nahlížíme během napjaté atmosféry skrze pohybující se zrcadlové dveře, mi připadal tento statický způsob snímání nesmírně působivý). Nicméně ve výsledku mě trochu mrzí, že o Stefanu Zweigovi a o jeho životě (s výjimkou posledních let života) a tvorbě se v tomto životopisném filmu toho divák nemá šanci dovědět skoro nic. Jako pocitově laděný artový film je to velmi pěkné, nicméně pro lepší zorientovanost a účinek si doporučuji nejdříve přečíst např. zdejší biografii Stefana Zweiga. Taky určitě je dobré nejdřív znát něco z jeho tvorby – alespoň Šachovou novelu (klidně i v televizním zpracování) pro lepší ponoření se do onoho silného humanismu, jenž ze Zweigova díla tak působivě dýchá. [80%] (22.09.2021)

Slavný spisovatel, jehož dílo i myšlenky mají snad co říci, ale, alespoň dle tohoto filmu, žil veskrze nudný život. Ano, z filmu si člověk odnese, že se nechtěl, i přes svůj židovský původ, jednoznečně vyhradit vůči situaci v Hitlerovském Německu a bránil se strčit všechny do jednoho pytle a ano, pomáhal zajišťovat viza, ale to je na film zatraceně málo. Většinou se o tom všem jen mluví, bez využití prostředí, bez využití dramatické vložky, bez překvapení, bez emocí, bez zájmu. Chvílema jsem uvažoval, že i sledovat kynutí těsta by byla větší zábava. Festivaly jsou pro zvláštní typ diváků, mám je rád, ale tohle bylo na mě moc. 30 % (22.10.2017)

Stefan Zweig byl tehdy nejpřekládanějším rakouským spisovatelem, známým (tehdy se ještě četlo) v celém světě. Především po jeho odchodu z Evropy se od něj také očekávalo jednoznačné stanovisko, výslovné odsouzení nacistického režimu. Film by nám měl přispět k pochopení nejen proč se zdráhal takové prohlášení podat, ale také, proč v nové zemi, o které se tak nadějně vyjadřoval, nedokázal žít. Oba okruhy jsou samozřejmě vzájemně propojeny, Proč dal Zweig svéu poslednímu dílu o Castelliovi a Kalvínovi nad-titulek "Svědomí proti násilí"? - Ať už řešení najdeme či ne, Zweigovy stylově vybroušené a tématicky relevantní povídky přitahují čtenáře dokonce i dnes. - Forma filmu, do které autořii (ženská ruka je zde jako obvykle patrná) nalili svoje ideje a představy mi vyhovovala, film o Stefanu Zweigovi musel být (třeba i virtuálně) natočen, a myslím, že film o něm neřekl tímto poslední slovo... (26.01.2021)

Zaujímavý človek v nezaujímavej životopisnej dráme, kde réžia a scenár neposkytla o tomto spisovateľovi temer nič, len pompézne prezentácie a jeho decentne zakončenú životnú púť. Že popísal hodne zaujímavých románov tu nie je o tvorivosti temer žiadna zmienka čo mal mať výrazne hlbší podnet o jeho ducha osobnosti, zmysluplnosti a možno aj vysvetlenia jeho patového konania. Veľmi plochý až nezáživný filmový príbeh, nehodný Stefana Zweiga. (20.05.2019)

Snímek vám předkládá několik emancipovaných epizod - striktně ohraničených časových výřezů ... a nechává čistě na vás, abyste z nich poskládali ... a POCHOPILI nanejvýš bolestnou cestu Stefana Zweiga - židovského spisovatele, který se v roce 1934 rozhodl k emigraci z rodného Rakouska. Za daných okolností by se vám mohlo zdát, že měl neobyčejné štěstí ... že odešel včas, že osud byl k němu - na rozdíl od mnoha jiných - milosrdný ... ale zlomila ho bezbřehá nelidskost Druhé světově a podíl jeho domoviny jakožto součásti Třetí říše na zvěrstvech, které přinesla nacistická ideologie - na zvěrstvech, kterým se vzpíral uvěřit. Jeho příběh je nadčasový, neboť velice úspornými prostředky dokáže přiblížit duši muže, který neztratil hluboký vztah ke své vlasti, třebaže sama vlast se k němu obrátila zády - musel tedy zákonitě ztratit naději. (09.04.2019)