Před ranními červánky

Volně provázený život Stefana Zweiga v exilu, prostoupený hlubokým smutkem nad ztrátou evropské vlasti a nadějí v lepší, mírumilovný svět. Pro mě doplněk k jeho skvělé (a zdrcující) knize “Svět včerejška”, pozor snímek předpokládá, že divák už předem zná všechen potřebný kontext (x). “Pokládám proto za lepší včas a vstoje ukončit život, jemuž vždy byla duchovní práce nejryzejší radostí a osobní svoboda nejvyšším statkem této země.” (13.09.2020)

Film, který je ambiciózní už samotným výběrem látky, ale též formálním pojetím, klade poměrně vysoké nároky na to, aby divák znal kontext života slavného spisovatele, kterého osobně řadím do svého soukromého panteonu největších literátů dějin. Slavný a zároveň tragický osud Stefana Zweiga, který sám autobiograficky tak dokonale zachytil spolu s dějinným komentářem v knize Svět včerejška, je tu vylíčen již v jeho životním epilogu. Žid, bohatý a veleslavný spisovatel, intelektuál a morální maják své doby, prchá do Jižní Ameriky před barbarstvím, které pohltilo jeho domov a celou Evropu - vykořeněn, vyhnán, okraden. Nesmířen s válkou, avšak zvláštně smířen s fatální tečkou své existence. Snímek jde nad rámec nějaké životopisné televizní inscenace a překvapuje (a lehce fascinuje) svými obrazy a dlouhými bezestřihovými scénami. Zejména pak oceňuji tu první s banketem a tu finální, tragickou. Obě bych označil za téměř geniální. Dlouhé - pro někoho nudící - záběry, kdy se mlčí, nebo naopak sáhodlouze mluví, a to portugalsky, německy, anglicky, francouzsky... to vše přidává na velice zajímavé autenticitě zobrazovaného. Jako kdyby si film vůbec nikde neulehčoval; neulehčuje však ani divákovi. (12.06.2023)

Posledné mesiace či pár rokov veľké známeho i neznámeho spisovateľa Stefana Zweiga. Posledné "z vlastnej vôle a s jasnou mysľou". Na film ho treba trocha poznať a určite treba poznať dejinný vývoj, ale keďže ide o druhú svetovú, nie je to nič neznáme. Je zvláštne ako dopadol tento veľký človek, vraj z otupenosti pre chýbajúci domov a žiaľom nad úspechom hitlerovského Nemecka, lenže aj tak to nedáva zmysel. A potom si človek uvedomí, že on aj tak dlhodobo trpel depresívnymi stavmi a k takému koncu by možno viedli čokoľvek. Len jeho ženu ťažko pochopiť. Čin ťažko schváliť, ale viac než film určite pôsobí jeho dielo. Hlavne to posledné, napísané a dopísané pár týždňov pred svojím posledným skutkom. Volá sa Montaigne a svoj osud Zweig v tejto osobnosti spred 400 rokov tak dokonale spája, že je to radosť čítať. Autobiografia jedného aj druhého, spojená v jednom a dávaná do súvislostí historických udalostí 20. a 16. storočia. Ozajstný skvost. (21.02.2024)

Snímek vám předkládá několik emancipovaných epizod - striktně ohraničených časových výřezů ... a nechává čistě na vás, abyste z nich poskládali ... a POCHOPILI nanejvýš bolestnou cestu Stefana Zweiga - židovského spisovatele, který se v roce 1934 rozhodl k emigraci z rodného Rakouska. Za daných okolností by se vám mohlo zdát, že měl neobyčejné štěstí ... že odešel včas, že osud byl k němu - na rozdíl od mnoha jiných - milosrdný ... ale zlomila ho bezbřehá nelidskost Druhé světově a podíl jeho domoviny jakožto součásti Třetí říše na zvěrstvech, které přinesla nacistická ideologie - na zvěrstvech, kterým se vzpíral uvěřit. Jeho příběh je nadčasový, neboť velice úspornými prostředky dokáže přiblížit duši muže, který neztratil hluboký vztah ke své vlasti, třebaže sama vlast se k němu obrátila zády - musel tedy zákonitě ztratit naději. (09.04.2019)

Stefan Zweig byl tehdy nejpřekládanějším rakouským spisovatelem, známým (tehdy se ještě četlo) v celém světě. Především po jeho odchodu z Evropy se od něj také očekávalo jednoznačné stanovisko, výslovné odsouzení nacistického režimu. Film by nám měl přispět k pochopení nejen proč se zdráhal takové prohlášení podat, ale také, proč v nové zemi, o které se tak nadějně vyjadřoval, nedokázal žít. Oba okruhy jsou samozřejmě vzájemně propojeny, Proč dal Zweig svéu poslednímu dílu o Castelliovi a Kalvínovi nad-titulek "Svědomí proti násilí"? - Ať už řešení najdeme či ne, Zweigovy stylově vybroušené a tématicky relevantní povídky přitahují čtenáře dokonce i dnes. - Forma filmu, do které autořii (ženská ruka je zde jako obvykle patrná) nalili svoje ideje a představy mi vyhovovala, film o Stefanu Zweigovi musel být (třeba i virtuálně) natočen, a myslím, že film o něm neřekl tímto poslední slovo... (26.01.2021)