Na sever severozápadnou linkou

Cokoliv napíšete o Alfredu Hitchcockovi, někdo už to napsal před vámi a velmi pravděpodobně i lépe. Málokterý režisér se dočkal tolika monografií, analýz, profilů a přízvisek. Pokud jste o něm slyšeli jako o „mistru hororu“, snad vás z tohoto nesmyslného a bůhvíproč rozšířeného bludu vyvede právě legendární dobrodružný thriller Na sever Severozápadní linkou, který tvoří jakousi syntézu celé jedné větvě Hitchcockovy tvorby. Téma neprávem obviněného jedince, který prchá před pronásledovateli (ze stran padouchů i spravedlnosti) a hledá skutečného viníka prochází Hitchcockovým dílem od dob působení na britské půdě (39 stupňů) přes jeho ranou americkou tvorbu (Sabotér) až k velkolepému vybroušení právě v podobě Na sever Severozápadní linkou. _____ Tam všechny motivy spojil v dokonale promyšleném vyprávění o nenápadném muži, který náhodným gestem (doslova, nikoli metaforicky) přijme identitu neexistujícího tajného agenta a protivníci odmítají věřit, že jeho skutečná identita není jen dalším výmyslem tajemného pana Kaplana. Několikanásobné převrácení (přinejmenším etických) identit postav a opakované přepracovávání interpretací vodítek v příběhu prožívá po většinu filmu současně hrdina i divák. Divák je konfrontován s příběhem zdánlivě využívajícím všech známých a neznámých žánrových klišé, ale právě ve své eklektičnosti a sofistikovanosti je s každou další minutou nečitelnějším a napínavějším. _____ Právě to (modelovému) modernímu divákovi nakonec umožní přijímat z hlediska filmařského řešení zastaralé pasáže (např. křiklavé zadní projekce), které v sobě nesou tak nezaměnitelnou směs nadsázky a napětí (čerpajícího především ze divácké zmatenosti a nemožnosti scénu v době jejího umístění v příběhu jednoduše uchopit), že je nelze nevnímat víceméně totožně jako diváci před téměř padesáti lety. Jakkoli už jste určitě viděli nebezpečné jízdy postav řítících se v autě bez brzd závratnou rychlostí nebezpečnými serpentinami pár metrů od propasti nebo bezpočet parodií na práškovací letadlo nalétávající na hrdinu uprostřed polí, stále budou tyto a mnohé jiné scény pořád stejně intenzivní, protože důležitý není samotný efekt, ale konkrétní postavení hrdiny v nich a informace poskytnuté příběhem těsně před jejich začátkem. _____ Z filmu Na sever Severozápadní linkou čerpaly první bondovky (zejména pak Srdečné pozdravy z Ruska) a stal se skutečným základem dnes tolikrát v recenzích opakovaného „hitchcockovského thrilleru“, ve kterém hrdina se světem kolem sebe urputně bojuje o svou identitu a nevinnost. Pořád je ale především zakončením jedné celé a postupně se vyvíjející Hitchcockovy série podobných thrillerů a jedním z jeho co do dravosti a atraktivnosti vyprávění nejzajímavějších filmů. Pokud ale neznáte snímky jako Příšerný host, Čtyři vyzvědači (Tajný agent), 39 stupňů, Pověstný muž, Sabotér nebo obě verze Muže, který věděl příliš mnoho, rozhodně si je poshánějte a postupně zhlédněte, protože teprve pak pro vás bude sledování Na sever Severozápadní linkou opravdovým zasvěceneckým zážitkem, ve kterém bude mít každý detail příběhu to pravé místo. (18.01.2007) (menej) (viac)