Pod rovnakým nebom

Je to smutné. Vidíme minisérii natočenou v českých ulicích a městech, postavy se chovají uvěřitelně, příběh je napínavý a vycházející ze skutečných událostí. Minisérie, u které jsem si přál, aby měla tolik dílů jako Vyprávěj. Tím by se ovšem zabila. Proč to nejde tady? Proč, když jsou tady dva v posteli, je to křeč a klišé? Proč je tady humor k pláči a tragično vzbuzuje cukání koutků? (14.11.2017)

Německý prvotřídní špiónský film z dob studené války. Vyprávění je sice na začátku sterilně chladné ( jak je zvykem filmů ze SRN), ale přes seznamující začátek do konce prvního dílu vtáhne diváka do děje a nepustí až do konce třetího dílu. Film je mozaikou několika osudů, kde nejsilnější je ten, kdy mladý agent Stasi je poslán do Západního Německa vycvičený, aby svedl analytičku NSA ( vlastně dvě). Hvězdy dávám za : 1) skvělá retro výprava 2) napínavý způsob vyprávění vyprávění 3) herecké obsažení 4) česká stopa - paneláky, herci 5) nahota - režisér svléká herečky úplně do naha o sto šest a nepůsobí to samoúčelně ( zas a znova musím srovnat s českou tv tvorbou která působí v současnosti jako zastydlá verze americké produkce, kde se snad ukázaná bradavka trestá fantem nebo co ) (12.11.2017)

Na špionážní sérii jsem se díval díky Sofii Helin. Vývoj její postavy mě zklamal, stejně jako (otevřený?) závěr. Překombinované takovým způsobem, že by nepomohlo ani deus ex machina. Kvalitnější filmy s podobným motivem jsou Východ - Západ nebo Fair Play. (13.11.2017)

Němci už zase dokázali, že ve vypořádávání se s minulostí jsou bez konkurence. Příběhy několika lidí z rozděleného Německa sedmdesátých let pojednali jako antickou tragédii oblečenou v dederonu a panelákových kulisách. Ústřední postavu zprvu přesvědčeného špiona vrhne nelítostný osud do romance, o které netuší, že je zapovězená. Tělo snaživé plavkyně se mění vlivem nebezpečných pilulek podobně, jako když metamorfózou procházeli dávní antičtí hrdinové a změna jejich těl téměř vždy končila tragédií. Po svobodě žíznící učitel si sám naplánoval osud Ikara._____ Síla německé trilogie spočívá v názorné ukázce samozřejmosti, s jakou lidé ve východním (ale zčásti i v západním) Německu přijímali okolnosti, které jsou nepřijatelné. Normální bylo udávat sousedy, nutit dítěti chemické sloučeniny, souložit za vlast a hlavně lhát a lhát. Lhát tak často a všude, až se linie mezi lží a pravdou rozpily a člověk sám věřil, že takhle to má být. Nenormálnost byla vydávaná za normu a stala se oficiálním programem země. _____ Chválit můžu i výpravu, kostýmy a účesy (ledově krásná blondýnka od radarů vypadá jak ze staré reklamy na Niveu). Herecké výkony všech zúčastněných (mým oblíbencem je Tom Schilling, kterému bych – coby agentovi Romeovi – nejspíš už na druhém rande prozradila všechna strategická tajemství, která bych znala) jsou uměřené, ale i tak neokázale emotivní. Scénář si vybral klišé, která člověka napadnou při představě NDR. Lidé kopající tunel, státem adorovaní plavci i agent Stasi jsou ukázáni v až schématických situacích, kterým ale seriál dokázal vdechnout život. Proto divák cítí porozumění i soucit k postavám, které jsou vlastně záporné. ____ S KOUSKY DĚJE Všechny dějové linky končí otevřeně, což je dobře. V neodřeknutých momentech, které nemohly skončit šťastně. Všechny spěly k tragédii, a to, ať už by dopadly jakkoliv. Kdyby agenta stáhli zpět na Východ, ztratil by svou lásku, ale co by se stalo, kdyby ho s ní nechali? I kdyby dívka vyhrála Olympiádu, co s ní bude za pár let? Pokud by učitel dokázal přeletět hranici, jak by se mu žilo ve světě, kde nikoho neznal, když všechny své známé nechal za sebou? Tohle nemá, nemělo a ani nemůže mít dobré řešení. _____ Perfektním propracováním, reálným dějem se složitou, ale logickou, strukturou, skokově navazujícím střihem, výpravou – tenhle seriál mi prostě vyrazil dech. (16.11.2017)

Hodně povedená záležitost, která mě naštvala snad jen otevřeným koncem. Jinak nemám vůbec co vytknout a budu se těšit (snad) na nějaké další, možné pokračování. Je to celé velmi dobře rozjeté a můj oblíbenec Tom podává tradičně věrohodný výkon. A nakonec je vlastně úplně jedno, jestli je z východu a nebo západu, palce jsem mu držel totiž už od úplného začátku. (15.11.2017)