Raw

V prvé řadě, určitě na Raw nechoďte jako na horor. Prezentovat tento snímek jako brutální horor, u kterého diváci omdlévají, to zavání skoro až drzostí. Jestli u tohoto někdo zkolaboval, tak jedině snad nějaký geront, který by shodou okolností v danou chvíli zkolaboval tak jako tak, Raw neRaw. Budiž, přes tento "podvod" bych se i přenesl, pokud bych dostal zajímavý a něčím podnětný film. Ale kdepak. Debutující autorka se patrně snažila říct něco hlubokomyslného o společnosti, ale dělá to skrze blábol, který stojí na extrémně vratkých základech. Aby se autorka dostala dějově tam, kam potřebuje, tak různé události postrádají své logické konsekvence a žádná z postav se nechová jako skutečný člověk (problematické využití vedlejší gay postavy je jen špičkou ledovce). Což je v případě, že má film o lidech něco vypovídat, a zároveň se odehrává v reálném světě, a ne v nějaké alternativní realitě alá The Lobster, docela problém. Tohle je do sebe zahleděný, vychtěně provokující art, uvnitř ovšem takřka úplně prázdný. Předpremiéra v hipsterském letenském Bio Oko tomu sedla jako prdel na hrnec. (05.04.2017)

Do toho filmu jsem se zamiloval už při zhlédnutí traileru, protože mi došlo, že to bude stejná pecka jako loňské filmy Noční můra a Neon Demon, které mi připravily podobně výjimečný divácký zážitek a ze kterých žiju dodnes (btw. považuji za symptomatické, že si všechny tyto 3 filmy na ČSFD vysloužily relativně nízké hodnocení, protože jdou hodně proti většinovému vkusu a jednoduše nejsou pro každého). Raw pro mě v první řadě znamená velký objev v podobě herecké představitelky hlavní role - Garance Marillier mě bezmezně nadchla a vpíjel jsem se očima do každého záběru na její výjimečný zjev. Jaké úchvatné stvoření, jaká fantastická role! Dál mě ten film naprosto dostal svým výtvarným pojetím a delikátním sountrackem - při některých scénách jsem v kině umíral blahem. A konečně - v momentě, kdy ten film v samotném šokujícím závěru konečně vyloží všechny svoje karty a konfrontuje diváctvo s bezprostřední hrůzou z prolomení jednoho z posledních tabu v naší kultuře - jsem seznal, že mě naprosto dostal a že mu prostě nemůžu nedat plné hodnocení. Když následně naběhly závěrečné titulky na červeném pozadí a celý kinosál se zalil zlověstným krvavým přítmím, vrcholně jsem si užíval ten výjimečný zážitek, kterého jsem byl svědkem. Narazit v kinech na takový film se poštěstí 1-2 krát do roka a díkybohu za to. A zrovna tomuto filmu už nikdo neodpáře ještě jedno specifikum - je to myslím první film v mém životě, u něhož jsem zažil, jak se někdo v kině pozvracel (jakási nešťastnice o dvě řady přede mnou - myslím, že ta na ten film taky jen tak nezapomene, haha). (07.04.2017)

Európsky rakovinotvorný art. Ak sa dobre pamätám, tento termín zaviedol na čsfd užívateľ Tsunami_X, za čo mu patrí veľká vďaka. Pravda je, že tento špecifický žáner miluje festivaly a priťahuje intelektuálnych kritikov. Sem tam sa ale spoza nákazou premorenej masy ozaj zúfalých "rakom prežraných diel" vynorí perla. Hoci ju treba vyloviť spod riadne krvavej kaše. Film o dospievaní. Hyperbolicky, no presne zachytáva iniciačný prerod študenta, do určitej doby pod rodičovskou kuratelou, na divoké zviera, odrazu nachádzajúce záľubu v úplne iných veciach, ako v teple rodinného krbu. Dieťa strážené rodičmi nevyjaví vždy to, čo v ňom je, no bojí sa naplno prejaviť. Hoci je to častokrát paradoxne oveľa bližšie a prirodzenejšie povahe ich predkov, starostlivo maskovaných rúškom sporiadanej rodiny vyššej strednej triedy. (06.01.2021)

Studium na francouzské veterině je tedy pořádnej Zmijozel. Nikoho z absolventů bych nenechal ani podojit kočku. Není se co divit, že párek jeblých sester získal útočiště právě tam. Kulisu pro šmakulózní Prostřeno! máme tedy loženou, jenže paní režisér je artová blbka, která se touhle antropofágní vyprávěnkou snaží Nastavovat Zrcadlo. Komu, čemu, nemám šajn. Ale úplně živě vidím ty hipsterské chcípáky, kteří si po premiéře hrdě porovnávají obsahy nablitých pytlíků, blábolíc o mocném emocionálním prožitku. Tak si to užijte. (31.05.2018)

Spoilery! Šílená záležitost, která nemá s hororem pranic společného. Dost jsem se těšil na krásný hororový večer pod otevřeným nebem. Nakonec se z toho vyklubal příjemný komediální večer. Nevím, do jaké míry se jednalo o autorský záměr, ale smálo se celé kino. Scénky, kdy třeba hlavní hrdinka pojídala prst své ošklivé sestry a do toho burácela epická hudba zkrátka neměly potenciál jakkoli děsit. Ve výsledku na mě tedy snímek udělal dojem. Jen trošku jiný dojem, než jsem očekával. Dost výstřední záležitost. K vidění je dokonce i pseudohomosexuál, či ženské čůrání ve stoje bez toho vychytaného nástavce. Z filmu je hrozně cítit obrovská snaha diváky šokovat, ba dokonce toto šokování stupňovat. Každou scénkou chtějí trumfnout tu předchozí, takže z toho vznikla opravdu výstřední podívaná. Takový nápad se může zrodit snad jen v ženské mozkovně. (30.06.2017)