Raw

,,Chutnáš po kari." Psychologické drama s několika přesahy - podobenství, alegorie, artový film. Zpočátku jsem měl pocit, že se jedná o další přírůstek k filmům Thanatomorphose, Contracted nebo sérii Cabin Fever. Záhy se ukázalo, že tohle má mnohem blíže k Dravcům (1999) s lehkými reminiscencemi na trilogii Moje sestra vlkodla. Horor tohle opravdu není, poněkud bizarní snímek ano. Očekával jsem ohňostroj nechutností, tsunami hnusu...no, krev sice tekla, ale nijak šokujích záběrů se našinec nedočká. Znechutilo mě pouze dávení vlasů, jelikož zvracení obecně nemusím (pokud nejde o krev nebo červy, to mi nevadí). Přijímač na veterině vypadal chvílemi drsně, ale nakonec vždy jaksi vyměkl. Dekadence? Zrcadlo společnosti? Jinakost? V tomhle filmu najdete ledaccos, včetně homosexuality a oplzlého slovníku. Vulgarismy se plýtvá na každém kroku (nevím, jakou roli v tom sehrál překlad do češtiny), i když to nakonec příliš nevadí. Film je sám o sobě poněkud špinavý. Některé scény mají příjemnou atmosféru (úvod s havárií auta) a skvělá hudba připravuje diváka na to, kdy půjde do tuhého. 3,5* (13.04.2017)

Kdo by to řekl, že se mi tahle koprodukční záležitost tak pěkně trefí do chuti? (To jsem si prostě nemohl odpustit) Na rozdíl od podobných horůrků, na které jsem zvyklý ze zaoceánské produkce, šlo spíše o psychologické drama, i když skalní vegan by se mnou asi nesouhlasil a bojoval by s nočními můrami. Na to, že děj nikterak nekvaltoval, jsem se u příběhu vůbec nenudil, protože mě bavil psychologický přerod hlavní hrdinky. (03.03.2020)

Nemusím mít úplně všechno, říkal jsem si několikrát během projekce. Evropská černohumorná artovka o tom, jak dívka vstupující na vysokou školu poznává sebe samu a svou roli ve společnosti. A francouzská režisérka Julia Ducournau k tomu používá dost netypické cesty, ovšem ve výsledku je žensky jemná, intimní, autentická, neotřelá. Neuhne, když jde do tuhého, až na kost, chcete-li. Otázka, zda to divákovi stačí. Hlavní hrdinka, která mimochodem hraje skvěle, své stěžejní životní nástrahy řeší výhradně přes tělesno. Těch témat je přespříliš (šikana, kanibalismus, anorexie, homosexualita, vegetariánství), přesto onen rozklad příčetnosti hlavní hrdinky má něco do sebe. Holt Francie jiná. Zase. (11.06.2018)

Európsky rakovinotvorný art. Ak sa dobre pamätám, tento termín zaviedol na čsfd užívateľ Tsunami_X, za čo mu patrí veľká vďaka. Pravda je, že tento špecifický žáner miluje festivaly a priťahuje intelektuálnych kritikov. Sem tam sa ale spoza nákazou premorenej masy ozaj zúfalých "rakom prežraných diel" vynorí perla. Hoci ju treba vyloviť spod riadne krvavej kaše. Film o dospievaní. Hyperbolicky, no presne zachytáva iniciačný prerod študenta, do určitej doby pod rodičovskou kuratelou, na divoké zviera, odrazu nachádzajúce záľubu v úplne iných veciach, ako v teple rodinného krbu. Dieťa strážené rodičmi nevyjaví vždy to, čo v ňom je, no bojí sa naplno prejaviť. Hoci je to častokrát paradoxne oveľa bližšie a prirodzenejšie povahe ich predkov, starostlivo maskovaných rúškom sporiadanej rodiny vyššej strednej triedy. (06.01.2021)

Určite sa nejedná o žiadnu prepracovanú psychologickú sondu do hlavy preorientovanej vegetariánky, ale rozhodne ani o žiadny béčkový horor, prišlo mi to ako taký zlatý stred a to filmu s takouto tématikou sedí rozhodne najlepšie. S filmom mám vlastne iba jeden problém, trvá príliš krátko na to, aby mohol plnohodnotne ukázať všetko potrebné, tie dôležité medzníky v zmene zmýšľania hlavnej hrdinky prichádzajú až príliš rýchlo po sebe a to mi tu moc nesedelo. Hlavne som sa tešil na tú jej vnútornú dilemu a boj s preorientovaním sa, ale toto tu nemá žiadny priestor a zmení sa až prekvapivo ochotne a rýchlo. Takže tu by som kľudne uvítal minimálne aj polhodinu navyše a neprekvapilo by ma, keby som bol potom z filmu už úplne nadšený, lebo aj takto ma to až mimoriadne veľmi bavilo. Nielen, že zápletka je už na prvý pohľad atraktívna, ale aj dejovo mi to prišlo nadmieru zaujímavé, plné výborných momentov a sekvencií a navyše aj správne úchylné, ale presne v tej najlepšej možnej miere, aby som si nemusel pri sledovaní pomyslieť, že tvorcom šlo len o nejaké lacné šokovanie. Možno sa tu nájde nejaký ten moment, bez ktorého by sa film kľudne obišiel, napríklad to oblizovanie oka, čo nemalo pre film absolútne žiadny význam, ale inak všetky drsné a úchylné momenty tu majú svoje miesto a tak aj hodnotu. A najlepšie sú asi časť s prstom, alebo uzmierenie sa sestier po nenávistnej bitke. Inak sa film našťastie nezvrhne do žiadnej hlúpej vyvražďovačky, aby to už pôsobilo prehnane, čoho som sa obával, ale film si stále drží svoju úroveň, štýl a relatívne aj uveriteľnosť. Plusom je aj obsadenie, hlavná hrdinka mi sadla až prekvapivo dobre, bola nielen sympatická, ale aj v úchylnejších a drsnejších scénach plne dôveryhodná, čo vždy poteší, ale nemal som problém ani s jej sestrou, spolubývajúcim na internáte, ale ani s nikým iným, aj keď v popredí sú len títo traja. Režijne tu nemám čo vytknúť, vzhľadom na taký nezávislejší štýl som možno očakával aj takú pasívnejšiu verziu so statickejšou kamerou, ale toho som sa nedočkal, toto bolo nápaditejšie a vizuálne dostatočne atraktívne, sedelo mi to. Takže skutočne škoda len tej krátkej dĺžky a tým pádom zrýchleného scenára, ale aj takto ma to veľmi bavilo a s radosťou si to ešte pozriem. 81% (05.06.2017)