Raw

Tak po tomhle brutálu se už asi v životě nepoškrábu, a ani si odteď nikdy tak nepochutnám na kuřecích stehýnkách. Tolik jiných rádoby hnusných horůrků se strašně snaží šokovat svou syrovostí, a pak přijde Raw a mě bude blbě ještě aspoň měsíc. Hodně dobrá práce a ano, vážně to je spíše než cokoliv jiného psychologické drama. Ale krutý! (26.05.2017)

Tak hlavně si nepouštějte Raw s očekáváním hororu. Prvky tam samozřejmě jsou, ale jsou spíše odmocněné okolními situacemi, které jsou hlavně vtipné, někdy trapně vtipné, jindy absurdní a nebo zkrátka nechutné. Žánr psychologický bych osobně odsud asi vymazala, i když by se o tom dalo polemizovat. Raw je každopádně pro okrajové publikum, nesedne všem už kvůli svému námětu, potažmo explicitním scénám o kanibalismu. Tento francouzský artový snímek okouzlí cílovou skupinu asi hlavně humorem a nevšedním prostředím veterinářské školy. Hlavní hrdinka je navíc velice sympatická a vedlejší postavy groteskní. Já ani nevím, jak slovy Raw co nejvěrněji přiblížit, tohle se musí prostě zažít. Co vím, ale s jistotou je, že ho chci určitě vidět znovu. (Weird Europe 2017) (01.05.2017)

Do toho filmu jsem se zamiloval už při zhlédnutí traileru, protože mi došlo, že to bude stejná pecka jako loňské filmy Noční můra a Neon Demon, které mi připravily podobně výjimečný divácký zážitek a ze kterých žiju dodnes (btw. považuji za symptomatické, že si všechny tyto 3 filmy na ČSFD vysloužily relativně nízké hodnocení, protože jdou hodně proti většinovému vkusu a jednoduše nejsou pro každého). Raw pro mě v první řadě znamená velký objev v podobě herecké představitelky hlavní role - Garance Marillier mě bezmezně nadchla a vpíjel jsem se očima do každého záběru na její výjimečný zjev. Jaké úchvatné stvoření, jaká fantastická role! Dál mě ten film naprosto dostal svým výtvarným pojetím a delikátním sountrackem - při některých scénách jsem v kině umíral blahem. A konečně - v momentě, kdy ten film v samotném šokujícím závěru konečně vyloží všechny svoje karty a konfrontuje diváctvo s bezprostřední hrůzou z prolomení jednoho z posledních tabu v naší kultuře - jsem seznal, že mě naprosto dostal a že mu prostě nemůžu nedat plné hodnocení. Když následně naběhly závěrečné titulky na červeném pozadí a celý kinosál se zalil zlověstným krvavým přítmím, vrcholně jsem si užíval ten výjimečný zážitek, kterého jsem byl svědkem. Narazit v kinech na takový film se poštěstí 1-2 krát do roka a díkybohu za to. A zrovna tomuto filmu už nikdo neodpáře ještě jedno specifikum - je to myslím první film v mém životě, u něhož jsem zažil, jak se někdo v kině pozvracel (jakási nešťastnice o dvě řady přede mnou - myslím, že ta na ten film taky jen tak nezapomene, haha). (07.04.2017)

Francouzům vždy seděli tyhle podivně lehce zvrácené až uchylné náměty a já jim to vždy sežral i s navijákem. Hlavní hrdinka je vegetariánka, která jde na veterinářskou školu, kde je nucena sníst králičí ledvinku a od téhle chvíle se v ní začíná probouzet touha po mase, která vede až ke Kanibalismu. Originální námět, který obsahuje poměrně závažné témata ( Homosexualismus,anorexie,kanibalismus). Je to spíše psychologicky laděné, pár nechutností se zde však najde ( Dávení vlasů či scéna v posteli je docela humáč). Je to přesvědčivě zahrané, zručně natočené a vzhledem k tomu, že se film odehrává v prostředí školy, což je mi ve filmech většinou blízké jsem se nadmíru bavil po celou stopáž. Plusem jest i nečekané finální rozuzlení. Za mě Francie opět boduje.75% (26.05.2017)

Pár drobných nechutností sa našlo, ale žeby som z nejakého olizovania očička, odhryznutia líčka či obhryzovania prstíka išiel odpadnúť, to asi sotva. Čakal som od toho viac teda. Nijaký veľký hororový kinozážitok som si z toho neodniesol. Dokonca to viac vnímam ako komédiu (scénka s vysmiatym dedkom v nemocnici pobavila ako už dlho nič). Asi najväčším plusom snímku tak ostáva to, že som po nekonečnej sérii duchárin konečne videl v kine niečo nevšedné. (09.04.2017)