Nepriateľ

Film má pomalé tempo, časové skoky a neskutečného Daniela Auteuila. Vcelku brzy je jasné, že hlavní hrdina předstírá přede všemi, že je někým, kým není. Zbytek filmu jsou střípky ze života, v nichž sledujeme, jaké problémy takový život ve lži přináší. Auteuil je absolutně přesvědčivý ve vykreslení člověka, který neví kudy kam, který žije neustále v hrozném stresu, což nakonec může vést ke zkratu... Auteuil je celkem nenápadná hvězda, není tak světově proslulý jako např. Dépardieu, ve Francii je ovšem nesmírně populární a zde je vidět proč. Je to herec nesmírně tvárný, je schopen hrát ve filmech nejrůznějších žánrů od Kondomedií před historické královny Margot až po thrillerového Protivníka. Tento film je takové jeho one-man show. Hlavní zápor je tu možná délka, v prostřední části může film trochu nudit, protože nepřináší nějaký vývoj v dění, závěr ovšem z hlavy ais jen tak nevymažete. Režisérka byla nominována na ZLatou palmu v Cannes a na herecké Césary byli právem nominováni Daniel Auteuil za hlavní roli, Emmanuelle Devos (Marianne) a Francois Cluzet (Luc) za vedlejší role. (22.07.2005)

No tak tenhle film mě dostal. Sice je setsakra dlouhý, ale ani chvíli jsem se nenudila a ke konci jsem zírala s otevřenou pusou. Velmi chytré byly časové prostřihy z budoucnosti, kdy člověk začínal něco tušit, ale v plné síle ho to udeřilo až na konci. Je to příklad toho, co se stane, když se neléčí a přecházejí psychické choroby. Trošku podobný film: Siebente Kontinent, od Hanekeho. Ale tam to jaksi celé bylo schválně... (02.11.2012)

Protivník patří k filmům, které budete sledovat bez sebemenšího emočního projevu, ale po skončení se budete cítit stejně na dně jako hlavní hrdina. Téměř dvě hodiny se ve filmu relativně nic neděje, sledujeme „obyčejné“ životní pohnutky jednoho muže, se kterým pravděpodobně bude mít vcelku dostatečný počet diváků, možnost ztotožnění a pak přichází závěr a stále nic. Je téměř až k neuvěření, že atmosféru chladnou jako psí čumák (studené barevné filtry na kameře a pomalé hudební tempo Angela Badalamentiho tvoří základ), dokázala režisérka Nicole Garcia udržet i během finále, které ač by mělo být emočním nářezem, který by slabší divácké povahy odrovnal, zůstává osudově pomalé a svým způsobem i nevyhnutelné. Film, u kterého přemýšlení, stejně tak jako jistá dávka trpělivosti bude bohatě odměněno. PS: Z celého srdce však děkuji deníku MF Dnes, ve kterém s čistým svědomím „vyžvanili“ závěr. To si pak divák opravdu užije. (23.07.2005)

sakra . . . tak tento film budem rozdýchavať ešte dlho . . . a keď si uvedomím, že to bolo podľa skutočnej udalosti (!!!) - silné kafe, ťažký knedlík, pecka jako švestka - a zároveň aj kvalitný kus po filmárskej stránke, hlavný predstaviteľ skvelý, hudba božská, ale ako smo spomínal - tento film by labilnejšia povaha musela hodnú chvíľku rozdýchavať. (22.07.2005)

To jednou takhle stál Jean-Marc / Jean-Claude Romand před zkouškou z medicíny u kabinetu, když se "to všechno" najednou na něj sesypalo a on pocítil obrovský strach, strach z celé své budoucnosti. Tak nějak popisuje zdejší hrdina (bez uvozovek), proč začal lhát. Lhal svojí rodině, aby s ní mohl být šťastný, utíkal před povinnostmi - ze strachu ze světa, z neúspěchu a jejích následků. Z pohodlnosti raději okrádal své známé, aby uživil rodinu. A dokud mu všichni věřili, bylo moc hezky na světě. Moderní faustovský příběh, který může vymyslet jen život, aby mu člověk mohl uvěřit, by se neztratil ani v attice. Je to bolestně krásný dithyramb o moderním člověku, a pro nás všechny velice osobní. Nebo snad nikdy nelžete? Fantastický Auteuil, výborný Badalamenti i kamera a velmi dobrá režie. Zprostředkovalo mi to až jakousi archetypální úzkost, pocit prázdnoty, ale i netečného klidu, což u jiných filmů moc nepamatuji. Po zralé úvaze dávám absolutorium. 🎬 100% (24.12.2009)