Simone

Niccola považuji za jednoho z průkopníků civilních sci-fi, které se zaměřují na osudy jednotlivce. Gattaca je samozřejmě legenda, ale ani příliš známá Simone není vůbec špatný film. Patnáct let po uvedení mi tenhle scénář přijde dokonce v rámci relativně blízké budoucnosti i reálně uskutečnitelný. Je zajímavé sledovat, jak se budoucnost potkává s přítomností. 80% (29.12.2016)

Mě ta alegorie přišla absolutně dokonalá. Reálná. Mrazivě současná. Vtipná. Všechny ty narážky byly u mě velmi funkční. Typickým příkladem zbytečnosti, nad kterou někteří hloubají, jsou různé technické nepodstatnosti při manipulaci s počítačem. Jak může něčí hodnocení při sledování takového snímku tohle ovlivnit? Nechápu... (29.11.2004)

Poslední snímek Andrewa Niccola, který mi chyběl do mé sbírky a musím říci, že ani na počtvrté určitě nezklamal. Ba naopak Simone mě opravdu bavila a to hlavně díky opět Niccolovsky dobrému námětu, který sice pár nelogických kiksů, ale ani to mi nijak nevadí. Al Pacino je prostě vynikající, jeho angažování je pro mě signále výborného filmu. Takže tedy Niccol i na počtvrté potěšil a nemůžu se dočkat jeho dalších filmů. (18.11.2011)

"Všetko je podvod, aj tvoje oči sweet Marilyn......" zpívala slovenská punková legenda Slobodná Európa a na Simone to sedne jak půlky na hrnec. Niccolovi se podařila parádní trefa do vlastních řad a mnohým hercům možná zatrnulo. Ono je totiž digitální herec levnější než ten skutečný a je jen otázkou času, kdy simulace budou od opravdických lidí k nerozeznání. No a pak už je jen skok k prvnímu filmu a s úspěchem se s digitálními herci roztrhne pytel. Angelinu s Bradem jako šatnáře asi nepotkáme, ale za nějakých 50, 60 let..............kdo ví. 80% (09.02.2013)

Nejsem si jistý, nakolik měl Niccol tu alegorii promyšlenou, nakolik se do ní sám projektuje jako autor, ale nakonec si stejně podrazí nohy. A ačkoli jsem se bavil u narážky na Andreje Tarkovského (hrdina se jmenuje Viktor Taransky), taky nevím, jestli mu chtěl vzdát hold, anebo si utahuje z jeho hlubokomyslného artificiálního stylu. Každopádně ty analogie mezi uměním (art) a umělostí (artificiality), proklamované teze o autonomii umění, kde jsou nedůležití herci, a vůbec ono téma totální manipulace ve jménu svobody vyjádření, dostávají v digitální éře celkem dráždivou příchuť. Dráždí to ale jen intelekt, ne emoce, takže se nelze divit, že ten film je tak chladný. (11.11.2004)