Posledný samuraj

Že Zwick umí točit válečné filmy je stará věc. Dokázal to dávno před tímto filmem v Glory, v nedávné době rovněž v Krvavém diamantu. Jestli filmu něco dominuje, pak je to nádherná výprava a skvělá hudba. Tom Cruise na začátku sice viditelně přehrává, ale když se dostane ke Katsumotovi, tak už mi tolik nevadil, ba dokonce byl i sympatický (na to, jak ho nemám rád). Škoda překombinovaného závěru. Celkově jsem velmi spokojen, ba možná dokonce příjemně překvapen. Asi nejlepší samurajský film, který nepochází z japonské dílny. (28.10.2010)

Je to klasický "velkofilm" se vším, co k tomu patří (ať už bohudík, nebo bohužel :) .... Charisma Toma Cruise nepohasíná (možná naopak) a režie svými krásnými dlouhými záběry dává vyniknout náhlým změnám v dokonalých bojových scénách (možná se opakuju, ale bojové scény jakýchkoliv pohádkových bytostí jsou proti takovýmto slabým odvarem). Prostředí japonské kultury mě zase dostalo, emoce přicházely nevynuceně samy od sebe a nádherná hudba vše jen podtrhla. Nebýt "doslovného" závěru, mohl to být dokonalý zážitek (v hodnocení to není úplná stovka, ale chybí jen kousíček) ... Takových filmů jako je "Poslední samuraj" se za rok zas tak moc netočí a byla by škoda zrovna tenhle nevidět, protože splňuje téměř vše, co se od filmového zážitku na úrovni zábavy požaduje. (28.02.2004)

Musím říct, že jsem k Poslednímu Samurajovi přistupoval poněkud s despektem, ale to je především problém osobních antipatií vůči hlavnímu představiteli a hrůze z toho, co se vznešenými válečníky cti a ducha provede Hollywood. Naštěstí se ukázalo, že to nebude až takový děs a patetická srágora, v níž se hrdinný veterán americké občanské války stane mistrem meče. Právě naopak, byl jsem mile překvapen, že se tu nehraje na bezvýhradné přijetí samurajského pojetí cti zčistajasna prohlédnuvším mužem ze Západu, ale daleko víc se jedná o jeho hledání vnitřního míru. Výkony na první pohled možná málomluvných Japonců ve spojení s velmi pohledně zpracovanými souboji a překvapivě procítěnou a atmosférickou Zimmerovou hudbou zvedly akcie Zwickova filmu až na slušných 70%. A po víc než další dekádě od doby, kdy jsem tenhle komentář psal, zvedám na 80%. Watanabe je tu za takového "ryzího charaktera", že zejména v dnešní době je mu třeba skládat větší obdiv než tehdy. PS: Pokud si to snad někdo myslí, tak tím posledním samurajem NENÍ Tom Cruise. (11.05.2007)

Další zářez v pažbě "nepovedený americký snímek s historickou tématikou." Být zlá, dodala bych, že další nepovedený snímek Toma Cruise. Jak nepatří k mým oblíbencům, tak si nemyslím, že hrát neumí, nicméně to vypadá, že spolehnutí se v první řadě na jeho schopnost utáhnout celý film v tomhle případě selhalo jako císařské vojsko ve střetu se samuraji. Cruise není špatný, ale je to prostě Cruise, ne Nathan Algren. Mimikry typu neuvěřitelně legračně působícího brnění (což asi nebyl záměr), strniště na bradě, zachmuřeného pohledu nebo opilecké sebelítosti selhávají na celé čáře a tu proklamovanou proměnu jsem mu nevěřila ani na vteřinu. S charismatickým a přesvědčivým hrdinou se už dá spolknout lecjaká bota, ale právě charisma a přesvědčivost dotyčnému hrdinovi citelně schází a překonávají ho v tom nejen představitelé Japonců, ale i Timothy Spall ve své miniroli evropského obchodníka (ten chlap je vážně nedoceněný). Herecké obsazení je jedním z mála kladů celé podívané a právě Spall a především Watanabe/Kacumuto tomu jsou schopní občas píchnout povzbuzující injekci. Ale ani oni, ani půvaby novozélandské přírody (proklamovaná nedotčenost Novému Zélandu dlouho nevydrží, jestli se tam bude střídat jeden filmový štáb za druhým) nic neudělají se scénářem vařeným kompletně z vody a neschopným pojednat složité a nesporně zajímavé téma střetu dvou světů a lidí mezi nimi jinak než se zarmucující plochostí a klišovitostí, kde absolutně nic nepřekvapí, neosloví a nezaryje se pod kůži. Naprosté nesmysly, které prozrazují, že stvořitelé tohoto opusu viděli japonskou - najmě samurajskou - kulturu tak leda z japonského expresu, už jsou jen slovy doktora Štrosmajera shnilou třešničkou na strašlivě nedobrém dortu, takže pasováni do role západních blbců, kteří nevědí, oč jde a tudíž nic nepoznají, přihlížíme, jak samurajové hovoří plynně anglicky, tasí meče, aniž by prolili krev a v případě žen se zamilovávají do týpků, kteří připravili o život jejich muže (a aby to šlo jo ad absurdum, děti je přijímají za své otce). A červy prožranou peckou oné třešničky je finální bitva. Přinejmenším musím ocenit scénáristovu odvahu, protože vrazit do čehokoli něco tak zoufale neoriginálního, že divák předvídá každý pohyb a slovo, to už chce pořádnou kuráž. Měla jsem temné podezření, že se po mně chce, abych byla dojata. Já jsem se místo toho na konci přistihla, že mi cuká v koutcích. (07.08.2007)

Zkrátka a jasně: hollywoodský velkofilm se vším všudy. Žádné překvapení se nekonalo. Děj byl veskrze průměrný, občas těžce stravitelný, ale především velmi předvídatelný. Přes značné množství patetických scén ve mě Poslední samuraj nedokázal vyvolat jedinou emoci a jen chladně plul k "dojemnému" konci. Asi už mě zkrátka všichni ti padlí, kteří mají před smrtí vždycky čas na srdceryvné promluvy, a ti udatní, kteří pokaždé jako jediní čirou náhodou přežijí krvavý masakr, poněkud nudí. (18.09.2006)