2046

Pět hvězdiček je málo za něco, co má tak velké srdce. Wong Kar-wai natočil retro drama o spisovateli a spoustě žen. Příběh ze šedesátých let prolíná spisovatelova vize budoucnosti, která člověku bere dech asi stejně jako mnozí přestali dýchat při sledování Blade Runnera. Jak kdosi na jednom serveru trefně podotkl "A Diamond in the Mud". (02.11.2004)

Musím říct, že film Kar-Wai Wonga na mě působí jako když se režisér rozhodl ušetřit, použitím kostýmů a prostředí z filmu Stvořeni pro lásku, a peníze, které na film měl vrazil do vytvoření několika jistě náročných futuristických scén. V jednoduchosti to vyjádří rovnice: 2046 = Stvořeni pro lásku + Blade Runner. Rok 2046, to je datum, kdy se Honk Kong už bez všech ochran a vyjímek stane součástí Číny. Tento rok zde symbolizuje nejistou budoucnost. Svou nejasnou dešifrací upomíná 2046 na Lynchovo Mulholand Drive. Příběh je do sebe uzavřen jako legendarní had Middgard. Rok 2046 je hraniční datum, za něž nelze dohlédnout. Za rok 2046 dějiny Honk-Kongu nesahají a tak je se třeba neustále vracet do vzpomínek a minulosti. -- Ono pohybování se mezi minulostí a budoucností nabízí vizuálně vytříbené spojení futuristických vizi s retro-filmem. Film vyprávějící o spisovateli erotických povídek se odehrává v 60 letech. Ale začíná, končí a neustále se vrací k číslu 2046. Hotely, prostituky, nejisté povolání, nic v hrdinově životě není stálého. Vše má ráz jen přechodného stavu. -- Přes vše, co bylo výše řečeno je nakonec 2046 (stejně jako ostatní Kar- Wai Wongovy filmy) především filmem o vztazích. Lyricko-eroticko-intimně laděný příběh je zasazen do vytříbeného prostředím plného alespoň zdánlivého přepychu. Barevné ladění je dáno převládáním červené a černé barvy. Pomalý ladný pohyb žen (pohupování v bocích) a stejně pomalý neladný pohyb androidek udává pomale plynoucí atmosféru celému filmu. -- Právě atmosféra, je hlavní devízou celého filmu. Pokud půjdete na sci-fi budete nepochyně zklamáni. Mě se však 2046 líbilo, a to víc než třeba právě Stvořeni pro lásku. Důvodem je právě onen časový přesah, jež dodává filmu další dimenzi. (30.11.2004)

Tenhle film se dá jen těžko popsat, odnesla jsem si z něj nezapomenutelný a překrásný DOJEM, protože děje tu naprosto není potřeba. Takhle nějak vypadá dokonalý film. Vizuálně vytříbený, s úchvatnou hudbou a nádhernou Ziyi Zhang. Jedinou drobnou výtku bych měla k délce snímku, ale jinak mi úžasem dochází slova. 2046 se musí vidět s jediným doporučením : "Just feel it". (30.04.2005)

Dost možná jeden z nejlépe vizuálně zpracovaných filmů co jsem kdy viděl. Ze scény ve vlaku mi spadla čelist na podlahu a já se ji ani nepokusil sebrat. Byl to naprosto sureální a velmi emoční zážitek, který mi je ještě k tomu svým tématem, bohužel, dost blízký. Nicméně přes tohle všechno sorry všem, ale je to prostě přepálené a opravdu by to chtělo ošetřit nějakým dramaturgem. Po scéně ve vlaku jakoby se film zastavil a pak už jen počítáte minuty do konce. Myšlenku jsem pochopil, pocity jsem dostal, vše mi bylo předáno, ale méně je někdy prostě více. Důvod proč "In the mood for love" tak fungovalo, není kvůli tomu, že je příběh sladší a veselejší, ale protože byl jednoduší (lépe odvyprávěn). (09.04.2021)

Wong tak trochu rozvetvil fantáziu spisovateľa a príbeh o nedosiahnuteľnosti a nenávratnosti stratenej lásky. Miesi svetom prázdna a každodennosti, pričom dôležitá je pre efekt skôr absorbčná hĺbka a akési precitnutie, v ktorom mu dopomáha samozrejme priama zahľadenosť na svet postáv a Umebajašiho emotívne inštrumenty. Lásku nahradil popudom pôžitkov a nie vždy sme si istý, či je to jeho umelecký výplod, alebo nekompromisné sito reality. Ide ale predovšetkým o silno pocitový feeling, ktorý Stvoreným pre lásku (2000) nerobí záslužilý komparz a kvitujem tak i za veľkú rozdielnosť spracovania medzi týmito snímkami. Proste aj divák, ktorý sa na tento film pozerá samostatne ho musí brať individuálne a vedieť jeho svetom recipročne nasiaknuť, keďže práve v emočnej anamnéze je jeho ručná synergia taká silná a podmanivá. 2046 je v podstate len akýsi symbol, rok, je únikom a návratom poznaného, kde sa po prebdenej ceste časom vraciame tam, kde nás to páli. A nevieme to zvrátiť. (10.04.2016)