F jako falzifikát
F for Fake
F wie Fälschung
About Fakes
Kamera:
Gary GraverHudba:
Michel LegrandHrajú:
Orson Welles, Joseph Cotten, Richard Wilson, Paul Stewart, Gary Graver, Peter Bogdanovich, Laurence Harvey, Nina van Pallandt, Andrés Vicente Gómez (viac)Obsahy(1)
Méně proslulý film světoznámého Orsona Wellesa je poněkud klidnějším příspěvkem k tématu dekadence v současném umění. Podvody a švindl, manipulace a triky a vůbec mystifikace dovedená in extremis jsou hlavní témata filmu. Režisér si pohrává především s formou, kdy pomocí postupů užívaných v dokumentárních i hraných filmech si pohrává s diváky. V tom tkví subverzita filmu, který zůstal stále aktuální, i když vznikl na počátku sedmdesátých let. Hlavní dějovou linií představuje případ padělatele uměleckých děl Elmyra de Hory a Welles vedle tohoto smyšleného příběhu zakomponoval do díla události kolem zfalšované biografie Howarda Hughese. Především díky mistrovsky provedeným montážím odhalujeme šarlatánství takzvaných expertů, kteří se osobují právo rozhodovat, co je falzifikát a co originál. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (43)
,,Umenie je faloš. Faloš, ktorá nám ukáže pravdu." Zamyslenie na pomedzi pravdy a podvodov, snaha hovoriť pravdu o podvodoch, vo filme na pomedzi skutočností a fantázie. Divák ostáva v pozícii príjemcu fascinujúcich informácií a zároveň mystifikovaného človeka. Do popredia sa dostáva téma slavných podvodníkov s obrazmi a výtvarným umením, je rozvinutá do zaujímavých detailoch, ale zároveň slúži skôr ako prostriedok k autorskému filozofovaniu. Čo potom bola vlastne v závere skutočnosť? Čo je to skutočnosť ? ,,To je zubná kefka, ktorá vás čaká v poháriku. Lístok na autobus, výplatná páska... a hrob." Upútal ma spôsob rozprávania v podobe polohraného dokumentu s veľmi "živou" technikou, vtiahlo ma to do diania hneď v prvých minútach a napriek občasnej prekombinovanosti udržalo moju pozornosť až do konca. Orson Welles tentokrát nie ako kontroverzný občan Kane, ale ako charizmatický sprievodca pomyselným panoptikum podvodného umenia. Svojim prejavom i sympatickou farbou hlasu mi silne pripomínal českého Jana Wericha :-) 90% (Challenge Tour 2018: 30 dní so svetovou kinematografiou) ()
Jedná se o jakýsi dokument, Wellesovo zamyšlení na téma lži. Sám autor se záměrně dopouští různých lží, optických klamů. Jako by se tedy opět dotýkal svého oblíbeného tématu manipulace s lidmi, s diváky. Orson pořád přeskakuje z tématu na téma, až chaoticky. Jako by se pokoušel vyvolat v divákovy zmatek, odvádět jeho pozornost od svých vlastních, filmových triků. ()
Reziser Orson Welles /Obcan Kane, Lady from Shanghai, Touch of Evil/ natocil film o mystifikaciach, podvodoch a falsovani umenia nielen vo svete filmu, ale aj v umeni. Wellesove komenty su zaujimave, a ako art sa to da dobre zvladnut. Okrem Wellesa tu hrali aj Joseph Cotten /Obcan Kane/ a Paul Stewart /Obcan Kane/. Ovsem, roku 1974 uz mal Welles to najlepsie davno za sebou. 70 % ()
Ve svém posledním dokončeném filmovém projektu předkládá legendární filmařský génius Orson Welles divákům mnohovrstevnatý esej. Ten z nejrůznějších úhlů pojednává o podvodu, šálení, klamu, manipulaci či mystifikaci, tedy o tématech, která jsou autorovi důvěrně blízká. Jedním z prvních Wellesových tvůrčích otisků v historii dvacátého století byla rozhlasová inscenace Války světů uskutečněná v roce 1938, kterou pojal jako falešné zpravodajství o probíhající invazi mimozemšťanů. Dnes legendární vysílání svého času vyvolalo mezi některými posluchači paniku a vedlo k zjitřeným debatám o roli a moci médií. V nadcházejících letech Welles hledal osobní realizaci u filmu, z čehož vzešel např. snímek Občan Kane (1941), dodnes považovaný za nejstěžejnější dílo kinematografie. Právě médium filmu představuje jeden z nejkomplexnějších nástrojů klamu a mystifikace, a tuto skutečnost F jako falzifikát reflektuje. Welles zde vystupuje jako průvodce snímkem, potažmo coby kouzelník a šarlatán roztáčející i sabotující stroje na fikci a před zraky diváků odhaluje řadu z „kouzel“, která hraný i dokumentární film běžně využívají k vyprávění či předávání informací. Jádro snímku tvoří materiál z jiného dokumentu o padělateli Elmyrovi de Horym, jenž údajně světovým galeriím prodal více než tisíc padělků, a Cliffordovi Irvingovi, který proslul coby autor falešné autobiografie magnáta Howarda Hughese. Pojednání o nich ale Welles permanentně narušuje za pomoci přímých vstupů své osoby, ale také nejrůznějšími formálními prostředky vlastními filmovému médiu, které využívá k relativizování výpovědí a zpřítomnění problematického vztahu pravdy a lži v bytostně klamavém médiu. F jako falzifikát představuje stylově revoluční dílo, které je lží, jež nám ukazuje pravdu – stejně jako veškeré umění. [psáno pro LFŠ 2015] ()
(1001) -"It's pretty, but is it art?" Sakryš, ti megalomanští puntíčkáři už dneska rozhodně nejsou takoví, jako bývali. Orson svůj dokument o padělatelích umění podává s větším spádem a poutavostí, než jakými oplývá většina dnešních blockbusterů, a na mém diváckém blahu to jde rozhodně poznat. Jediné, co bych mu trochu vytkla, že ta jeho hra s podvodem na diváka je mnohem snázeji prohlédnutelná, než si nejspíš sám myslel, a hlavně že je tam nejspíš nepotřebná. Mně ta první hodina nasytila dost. Zároveň je také myslím jasné, odkud ukradl, totiž okopíroval, totiž kde našel inspiraci Nolan pro úvod ke svému filmu o podvodnících, chci říct kouzelnících. ()
Reklama