Vtáci

Hitchcockova klasika rozhoodně nepatří mezi nestárnoucí, spíše naopak. Shlédnutí od shlédnutí je vidět, jak chátrá a schází a zbývá z ní několik opravdu mistrovských scén a spousta konverzačního a jaksi do prázdna vyznívajícího preludování. Dvě věci ale Ptáky stále drží nad vodami zapomění – režisérův jedinečný talent pro napětí, kompozici a citlivé "nazírání" a fakt, že Ptáci byly první a v pozdějším přívalu zvířecích vrahů dost možná jeden z nejlepších horrorů. Narozdíl od skutečných hitchcockovských vrcholů však viditelně ztrácí dech a nabývá přibývajícími léty na křečovitosti a nudě. Mistr má prostě světlejší místa, která neblednou. (19.12.2004)

Když se Melanie vydá o víkendu na pobřeží, aby provedla vtípek Mitchovi, který ji také napálil, netuší, že jí půjde o život. Útokem racka na moři to jen to začíná. Napínavý horor má několik památných scén - útok ptáků na běžící děti, katastrofa u benzinové stanice nebo obležení domu zdivočelými opeřenci. Jindy se napětí zvolna stupňuje, jako když Lydia jde navštívit farmáře a v kuchyni vidí viset zbytky hrnečků, či Melanie sedí před školou, kouří a za jejími zády se postupně houfují havrani. Památný je rovněž poslední bezútěšný záběr filmu. ps. text distributora je blábol. Melanie znala Mitche jeden den a už vůbec ne ze studií, jelikož on je právník. Vymyslela si však, že studovala s jeho bývalou dívkou Annie. Viděno 4x a vždy s nadšením. (17.10.2021)

Alfred Hitchcock byl mistr přes stupňování napětí, což potvrzuje i v tomto hororu, na němž se však znatelně poznamenal zub času. Více než o horor jde tedy o thriller, protože scéna, u níž by se mi rapidně zvyšovala srdeční aktivita a dostavovala se vlna strachu, se zde nenachází. To však nic nemění na tom, jak geniálně jsou tu jednotlivé scény natočené, např. postupné slétávání ptáků v pozadí, přičemž Melanie v klidu sedí a pokuřuje; nálet ptactva na děti; vrabci v krbu, ad. Tippi Hedren je tu vskutku půvabná a líbilo se mi i vykreslení charakteru její postavy se všemi narážkami, chladnými a někdy i ironickými poznámkami. Jsme-li ochotni si připustit, že se ptáci semknou proti lidem a začnou na ně útočit, tak pak nechoďme po dokoukání tohoto snímku do postele bez nabité brokovnice. Nelogické počínání postav: a) Proč si Mitch nevezme přes sebe nějaký festovní kabát, když vychází z domu, jenž je obklopen ptáky? - Kdyby se do něj zabalil, tak se tím ochrání. b) Když Melanie jde do horního patra domu a otevře dveře, je nelogické, že by se z místnosti plné ptáků nedostala! Kdyby urychleně opustila pokoj, možná by do zbytku domu vlétlo pár opeřenců, což by ale nebyl takový problém. c) Je nepochopitelné, že se Annie nedokázala dostat do svého domu, když Cathy dokázala strčit dovnitř. d) Vrány, racci ani vrabci by nedokázali zobákem vyklovat díry do dveří. - Jsou to sice logické nedostatky, avšak dojem z filmu nekazí. (28.12.2010)

Film ve mně nevzbuzoval přílišné očekávání, ale já tajně doufal v překvapení. Začátek moc slibný nebyl, připomínal míchaninu romantické komedie s dramatem a naznačoval úplně jiné vyvíjení příběhu. Avšak jak se "zlo" začalo stupňovat, přibývalo víc a víc napětí, až se z toho vyklubal solidní mix thrilleru a hororu. Směrem ke konci atmosféra houstla tak, že i sám divák mlčky seděl zařezaný na židli a maximálně sympatizoval s hlavními hrdiny (i přes občasné hloupé chování Melanie). Zprvu jsem byl mírně zklamaný z absence hudby, která může zvláštně u tohoto žánru slušně vypomoct, ale nakonec se ukázalo, že ono zlověstné ticho společně s očekáváním hluku ptáků bylo natolik působivé, že nějaká skladba by atmosféru asi nepodtrhla více. Otevřený konec mi překvapivě ani moc nevadí, stejně tak triky, na kterých se přece jenom už trošku podepsal zub času (směšně, úsměvně nebo trapně ale rozhodně nepůsobily). Ve výsledku to vidím na solidní 4*, škoda slabšího úvodu. (03.06.2012)

Další z filmů, které jsem viděla dávno tomu coby dítě... a nebála jsem se;-). Morbidní dětskou duši potěšila vyzobaná očička, ale jinak dítko čekalo o něco víc krve a napětí, dítko se totiž namlsalo výbornou povídkou Daphne du Maurier. Těžko říct, jak by na mě Hitchcockova klasika působila dnes - možná lépe, možná bych se nudila, připouštím však, nijak mě neláká si tuto podívanou zopakovat. To si radši znova přečtu onu parádně atmosférickou povídku. 65% (21.10.2009)