Vtáci

Hróóózně dlooouuuhááá expozice v první půli. Hitch se v ní snaží postupně budovat napětí, ale výsledek je se všemi těmi zbytečně dlouhými dialogy, které děj nikam neposouvají, trošku nudný. Ovšem druhá půle, to je jiný kafe. Děsivá, všudypřítomná hrozba z nezvyklého nepřítele, skvěle natočená. Takže výsledný dojem velice dobrý.....Btw. Ale povídka je stejně lepší :o) (13.04.2003)

Skvělý film, který mě i při druhém zhlédnutí přikoval k obrazovce. Osobně si nemyslím, že by to byl zrovna horor - až na několik proslulých přízračných záběrů na ulice obsypané ptáky zde toho strašidelného moc není. Kdysi jsem myslím někde četl, že mistrovství tohoto filmu tkví v tom, že se v něm Hitchcockovi podařilo zdánlivě nemožné - naučit lidi bát tak mírumilovných stvoření, jakými ptáci jsou. Tomu ale moc nevěřím a ani v nejdivočejším snu si nedovedu představit, že by mohlo dojít k tomu, aby ptáci typu racci nebo kosi jaksi "uklobali" člověka k smrti. Ta představa je zcela absurdní až směšná, a vede mě k domněnce, že hejna zdivočelých ptáků zde mnohem spíše představují symbol, který po mém soudu velice trefně psychoanalyticky určil Slavoj Žižek v dokumentu PERVERZNÍ PRŮVODCE FILMEM: "Divoké ptačí útoky jsou zřejmě třaskavé výbuchy mateřského superega, mateřské osoby, která se snaží zabránit sexuálnímu vztahu. Takže ptáci jsou surová incestní energie." Z tohoto pohledu jsou PTÁCI vlastně úplně jiným filmem, než se jeví při povrchním sledování, a tento interpretační rámec je posouvá do zcela jiné roviny, kde vlastně vůbec nejde o zastaralou úroveň triků a podobné podružnosti. Záleží jistě na každém, aby si názor udělal sám, ale osobně si skutečně myslím, že tento film si přívlastek "mistrovský" zaslouží. UPDATE 30.8.2019 - I na potřetí mě ten film vrcholně bavil, protože je prostě tak dobrý. Tippi Hedren (stále žije a je jí 89 let!) je pro mě osobně asi nejúchvatnější hitchcockovská blondýnka (Rod Taylor mi zde napak dost vadí), děj je neuvěřitelně zábavný a vtáhne do sebe od první minuty, celé to má fantastickou atmosféru a neuvěřitelně dokonalou kameru - některé kompozice záběrů zde berou dech - a finální záběr je tak nádherný, že ten film prostě působí jak z jiného světa. Pro mě osobně jsou Ptáci jedním z nejlepších Hitchcockových filmů, který vůbec nestárne a s lety zraje jako víno a je čím dál lepší. (16.06.2013)

Objavný katastrofický "horor" v ktorom sa nič nedeje a predsa sa niečo deje. Napriek zastaralému looku stále fascinuje pretrvávajúca obavu zo záhadnej inzultácie matky prírody. Skrz povrávačky o hrozbe príchodu rozdivočených vtákov a ich netušené kolektívne nálety Hitchcock navodzuje dusnú klímu plnú napätia, ktorú vytvára pomocou etapového odkrývania fabule. Najskôr bedlivo mapuje terén, popritom podrobne vykresľuje profily postáv, so zlom nakladá v náznakoch čo vyvoláva dostatočný príval stresu i paniky a nakoniec už len servíruje číru beznádej živenú nevedomosťou; samozrejme dnes už iba v rámci onoho fikčného sveta. Aj keď som sa nebál ani minútu a napočítam kľudne 5-6 (keď nie viac) silnejších počinov z dielne A.H., tak "Birds" si kvôli nesmiernej pedantnosti a vtedajšej originálnosti nedovolím nevyzdvihnúť. (11.08.2011)

Hitchcockova klasika rozhoodně nepatří mezi nestárnoucí, spíše naopak. Shlédnutí od shlédnutí je vidět, jak chátrá a schází a zbývá z ní několik opravdu mistrovských scén a spousta konverzačního a jaksi do prázdna vyznívajícího preludování. Dvě věci ale Ptáky stále drží nad vodami zapomění – režisérův jedinečný talent pro napětí, kompozici a citlivé "nazírání" a fakt, že Ptáci byly první a v pozdějším přívalu zvířecích vrahů dost možná jeden z nejlepších horrorů. Narozdíl od skutečných hitchcockovských vrcholů však viditelně ztrácí dech a nabývá přibývajícími léty na křečovitosti a nudě. Mistr má prostě světlejší místa, která neblednou. (19.12.2004)

Jednoznačně zklamání a v tomto případě nebudu shovívaví ani k samotnému jménu Hitchcock. Po Psychu, Vertigu a Severozápadní lince, jde z mého pohledu jednoznačně o slabší film. Kdo se trochu vyzná ve filmech od tohoto velikého režiséra, musí mu to být hned jasné. Označení horor bych tu zrovna nepoužil, spíš bych tento film definoval přívlastkem drama a thriller. Tísnivá scénérie ve filmu však byla dobrá, ale těch překvapujících a šokujících momentů tu zas až tak moc nebylo. Samotný divák je tu však stylově držen stále v jakémsi napětí, co přijde, film divákovi podává jen náznakové a předběžné informace, jeho pozornost od podstatného momentu je zde odkloněna. Vyzdvihl bych skvělou kameru se všemi těmi dobrými vizuálními efekty, krásnou kolorovanou barvu a samozřejmě tu skličující atmosféru s neotřelou a později často kopírovanou akustikou charakterizovanou zvláštními zvuky (opět skvělý Bernard Herrmann), elektronickými šumy, syntetizéry a křikem ptačích hejn. Film je prakticky bez normální hudby. Nejlepší a nejsilnější scéna? Tak asi ta závěrečná, kde je celá rodina uvězněna ve vlastním domě a obklopena pouze masivním zvukem těchto zvířecích zabijáků. Ale, co je zas fakt, tento snímek byl vlastně takový praotec všech pozdějších zvířecích hororů se všemi těmi mravenci, kobylkami, nebo pavouky. (05.01.2008)