Kruh

Tak jako... Horor to neni v žádným případě. Nebál sem se ani jednou, ani jednou sem se nelek... Herci standartní, ale ty záběry. Krásné, dlouhé záběry, kdy kamera jede nad vodou (bohužel připomínají kubrickovo Osvícení) a hudba, která ovšem zní trošku jako z Psycha, a Shyamalanových znamení... Nic nového pod sluncem, a několik okamžiků dobrý film neudělá. (30.01.2006)

I po více než deseti letech od vzniku filmu mě překvapuje, jak moc má publiku zafixovaný Kruh jako zničující horror. A přitom daleko lépe funguje ve své thrillerově napínavé rovině. Verbinskiho tah s nekonečným oddalováním veškerých lekavých momentů tak očividně slavil úspěch. Diváka pak vede díky k smrti napínavým scénám (zhlédnutí kazety, objevování jejích obrazů v reálném světě, kůň, starý Morgan) až na doslovný okraj studně. Nechceš nikomu ubližovat, viď? - Ale ubližuju (29.01.2006)

Naprosto skvělá podívaná, úplně nejlepší byl konec. Ze začátku to vypadalo jako happy end, až sem si říkala : "Zatraceně, to přece nejde, takhle podobný filmy nekončej !" A už sem se chystala tenhle film odsoudit. A pak přišla pointa, která mě úplně dostala. Taky musim pochválit střih - ty vteřinový mrknutí na diváka ještě posílily už tak hustou atmosféru. (21.03.2004)

Na mě to tedy zapůsobilo, zůstal podivný pocit někde uvnitř a tak by to u správného hororu mělo být. Hodně tísnivá atmosféra po celý film, vynikající, hodně děsivá hudba a velice slušný příběh. Souhlasím se Stormem, ta scéna s koněm byla fakt dobrá. To černobílé video bylo velice působivé a scéna se stromem, který se zbarví do ruda - prostě krásné. Jen mi paradoxně maličko vadila Naomi Watts, přišlo mi, že na to, že jí zbývá pár dní se tedy moc nebojí. (24.04.2005)

Japonskou verzi jsem sice neviděl (a dle zdejších ohlasů to asi ani neplánuju), každopádně tento americký remake mě nadchl natolik, že jsem si kdysi dokonce sehnal a přečetl (velmi chytlavou) knižní předlohu od Japonce Suzukiho. A víte co? Ačkoliv američtí tvůrci oproti knize nemálo věcí pozměnili (včetně pohlaví hlavní postavy či třeba podoby konce), udělali skvělou práci. Kruh ve své postatě není typickým hororem. Značnou část projekce jde spíš o takové deadlinem vpřed poháněné „detektivní“ vyšetřování s ozvěnami něčeho zlověstného. Napětí graduje postupně a divák si vychutnává to hlavní, kvůli čemu se ke Kruhu já osobně opakovaně vracím, tedy ATMOSFÉRU. Znepokojivou, tajemnou, děsivou. K zúčastněnému sledování napomáhají i postavy, zejména (ne)matka v podání Naomi Watts a nezdravě působící syn Davida Dorfmana. A samozřejmě nemůže chybět Samara a je celkem jedno, kolikrát ji už někdo zparodoval, nic to nemění na faktu, že patří k těm nejlepším žánrovým postavám vůbec. Můj nejoblíbenější hororový kousek. (17.12.2007)