Kill Bill

Quentin Tarantino je bez veškerej debaty jeden z najoriginálnejších, najtalentovanejších a najkreatívnejších filmových režisérov v rámci novodobej americkej kinematografie. Jeho tvorba má punc perfekcionalizmu a geniality. Jeho filmy by sa mali premietať na všetkých školách, kde sa študuje filmárčina. Čo titul, to filmárske orgie plné diváckych orgazmov. Ja osobne považujem za jeho režisérsky vrchol dvojdielnu retro kung-fu akčnú jazdu "Kill Bill". Zrealizoval ju v rokoch 2003 a 2004. Môžem to pozerať stále dokola a nikdy sa mi to nezunuje. Príbeh o bezkompromisnej, krutej pomste naservírovaný pánom Tarantinom je proste dokonalý. "Kill Bill: Vol. 1". ***** (21.10.2020)

Počkat si na nový film od šílence Tarantina se opravdu, ale důrazně opakuji opravdu vyplatí. Hned co jsem disk s tímhle filmem po nekonečných čekacích manévrech založil do systému, už jsem od obrazovky ani naokamžik neodtrhl oči. Jen jsem občas měl silné obavy aby mi z mechaniky nevylítla ruka či jiná ve filmu nadbytečná končetina. Zkrátka Tarantino jak má být se skvělími dialogy, skvělou osou děje a navíc i skvělím vizuálním zpracováním. Hudbu nevyjímaje. Tak už jen vydržet na druhou polovinu. (02.02.2004)

Tak dneska jsem to poprvé vydržel až do konce. Dřív jsem to už viděl několikrát, ale vždycky jsem to vydržel asi tak do chvíle, kdy Uma Thurman opustí nemocnici. Do tý doby ten film totiž stojí aspoň za něco. Potom už to stojí leda tak za velký hovno. Kreslenou pasáž bych ještě překousnul, ale potom nějaký ty rádoby chytrý bláboly toho japončíka, co vyráběl meče, to mě málem uspalo. Pak mě trochu probrala nějaká akce, ale při desátý useknutý hlavě a dvacátý useknutý ruce mi to začalo připadat poněkud stereotypní a začal jsem znovu usínat. A nakonec se dozvim, že bych se měl podívat na Kill deBill volume 2, abych vůbec věděl, jak to dopadne. Jenže potom, co jsem viděl tuhle sračku, tak myslim, že s druhym dílem nebudu vůbec ztrácet čas. To se radši podívám na nějakej starší Tarantinův film a na tohle nejspíš velmi rychle zapomenu. (17.02.2008)

Quentin Tarantino to opět dokázal! A opět úplně jinak než jak by se dalo čekat:) Film osciluje od scén naprosto kýčovitých (původně Buckův pickup), nevěrohodných (vítejte u Vernity Green) až trapných (viz číšník u Hattori Hanza, který má asi být nějakou uvrácenou poctou Yojimbovi atpd., ale je to dost běs) k naprosté poetice jak vizuální tak zvukové. Spojuje nespojitelné a výsledkem je jedinečný zážitek se skvělou atmosférou. Pokud jsem dříve s tímto titulováním váhal, teď už neváhám říct, že Tarantino je génius. Dokáže spojit manga comics s hudbou ze spaghetti westernu takovým způsobem, že se to (alespoň mně) zdá jako ta nejpřirozenější věc na světě, dokáže jednu z nejprofláknutějších sladkých melodií zakomponovat do scény jako vystřižené z béčkového akčňáku tak, že získá jednu z nejemotivnějších scén celého filmu a vše korunuje naprosto nezapomenutelnou a obzvlášť obrazově dokonalou scénou v zimní zahradě. Kill Bill (alespoň jeho první část) je geniální stejně jako jeho autor, jehož výběr hudby na OST ono album už teď předurčuje k tomu, aby se stalo klasikou. Howgh. 90% (08.12.2003)

Záměrně jsem jedničku nehodnotil a čekal na dvojku. A když jsem ji teď konečně viděl, stavím se paradoxně k první části ještě mnohem kritičtěji než předtím. Nedostatky se nejen nevysvětlily, ale naopak mnohem více prohloubily a existence Volume 1 jen sráží geniální Volume 2. Postrádá funkční charaktery, opravdové postavy (a motivace) a jedinou scénu, která by nás donutila s Nevěstou opravdu citově sympatizovat (nejen proto, že dělá s mečem "cool věci"). Pořadí kapitol je přinejmenším pofidérní a většina scén jedničky z celkového pohledu nakonec opravdu zůstává jen obyčejnou manýrou (celá animovaná sekvence) a navíc často mizerně režírovanou a napsanou (úvodní sekvence u Vernity, úvodní část u Hattoriho Hanza). I krvavá sekvence s "Crazy 88" ve srovnání třeba se Zatoichim působí jako nedomrlý příbuzný... Volume 1 se musí přiznat, že má docela dost slušné tempo, díky kterému působí mnohem kratším dojmem (vlastně je to jeden z nejrychlejších filmů, co jsem kdy viděl) a ani na potřinácté mě nijak nenudilo a bavil jsem se dobře, nicméně kdyby se těch pár geniálních částí (probuzeni v nemocnici, Buck, a důležité Hanzovo předání meče) přestěhovalo do Volume 2, vůbec by jednička nemusela vzniknout._______________ No tak jsem se na film po půl roce opět podíval, tentokrát v japonské verzi bez otravné černobílé cenzury a s některými záběry navíc... Absence černobílé barvy tomu přece jen pomohla a závěr tak působí mnohem zajímavějším dojmem, ačkoli stavba filmu je pořád stejně problematická. Ale bavil jsem se přes všechny výtky slušné, takže nakonec ty 4* dávám... ale jen japonské verzi ;) (16.04.2004)