Kill Bill

Počkat si na nový film od šílence Tarantina se opravdu, ale důrazně opakuji opravdu vyplatí. Hned co jsem disk s tímhle filmem po nekonečných čekacích manévrech založil do systému, už jsem od obrazovky ani naokamžik neodtrhl oči. Jen jsem občas měl silné obavy aby mi z mechaniky nevylítla ruka či jiná ve filmu nadbytečná končetina. Zkrátka Tarantino jak má být se skvělími dialogy, skvělou osou děje a navíc i skvělím vizuálním zpracováním. Hudbu nevyjímaje. Tak už jen vydržet na druhou polovinu. (02.02.2004)

Několik let po odeznění nesnesitelného hypu je z Kill Bill podívaná, která ve vícežánrové akci dodnes nemá obdoby. Jakkoli byl Tarantino po mediální stránce právě v tomto období někdy až otravný, cit pro tempo pomsty, soundtrack a vedlejší postavy byl takřka dokonalý. A když se objeví Hattori Hanzo a já spolknu všechny dřívější předsudky, nezbývá než dosadit pátou hvězdu. (20.04.2005)

(1001) Tento film mohu používat k odrážení lidí, kteří mě osočují z toho, že automaticky nesnáším všechen mainstream a naopak adoruji vše minimálně populární. Říkejme tomu guilty pleasure nebo jakkoliv jinak, má judistická minulost i jakýsi patologický obdiv k určitým segmentům japonské kultury se prostě bude vždycky tetelit. Dále se také jedná o jediný projekt, kde uznávám, že Uma Thurman opravdu hraje a není jen hezkou tvářičkou, o poslední Tarantinovo vzepjetí předtím, než se totálně vyprázdnil a zabředl do opakujících se vyčerpaných struktur, a o jeden z mála filmů, kde neprotestuji proti zvýšené míře zobrazovaného násilí. (15.02.2013)

Včera jsem shlédl nejkrvavější film, co jsem kdy viděl: Kill Bill. Kill Bill má vše co od takového filmu očekávám a ukazuje ještě mnohem víc. Quentin Tarantino natočil film na který jsme od něj zvyklí. Úžasné. Tarantino natočil úžasnou poctu tradičním samurajským filmům s kombinací vynikající akce a perfektních dialogů. Soundtrack (věřím, že je původní) vyznívá jako ze 70. let s velmi chytlavými melodiemi, podobnými z filmů s Brucem Leem. Samozřejmě film není vůbec realistický, ale o to tady nešlo. Zaměření snímku už naznačuje samotný název. Vizuální efekty a použití nádherných lokací dělá z Tarantina ikonu akčního filmu nového tisíciletí. (26.06.2005)

„Smaž se v pekle, blbá blondýno! Já ti nic neřeknu!“ - „Ale já se tě budu ptát. A pokaždé, když neodpovíš, něco ti useknu. A slibuju, že ti ty věci budou chybět.“ Když se u nás holky poperou, tak jen nožem, anebo katanou… Film, který je snad v každém záběru „cool“ a „efektní“, plný hektolitrů krve, výborné akce a podpořený „vymazleným“ soundtrackem. A technická stránka je kvalitní od zvuku, kameru přes střih, triky až po choreografii soubojů. Tu a tam se dá i zasmát, ale člověk musí chtít přistoupit na tu opravdu hodně velkou nadsázku. O tom, že je Nevěsta nesmrtelná, ani nemluvím. I když ještě víc mě bavila Gogo, tedy ne že bych ji chtěl potkat na baru…Jediný větší problém vidím v rozvláčném tempu a některých až zbytečně natažených scénách, za to 1* dolů. I konec byl fajn, ale přece jen ještě zbývá nějaké to jméno ze seznamu, tak zkusím i dvojku. „Devět mrtvol. A vzali to sakumprásk. Nevěstu, ženicha, reverenda, reverendovu ženu. Dokonce i toho starýho černocha, co hraje na varhany.“ - „Jako kdyby někdo proti tomu sňatku něco měl…“ (09.02.2020)