Klíč k určování trpaslíků podle deníku Pavla Juráčka

"A Vláčil na to...to je tak pěkný film, že by ho zakázal i Dubček". Drobné detaily podobného druhu, dělají z této pochmurné osobní zpovědi, jednoho talentovaného, ale k smrti znuděného bohéma, o stupínek zajímavější podívanou. Jinak rozbor rodinných problémů a sténání nad promarněnou láskou k dceři, v kontrastu s novým vztahem, který jakoby byl samozřejmostí, byly pro mne informace dosti nezáživné. Naopak popis šedesátých let dle Pavla Juráčka a postupný vývoj jeho životního filmu byl výborný. V celku je ale pro mne dosti složité tuto zdokumentovanou a sehranou zpověď opravdu objektivně ohodnotit. (05.08.2015)

Pavel Juráček by asi prožil 60 léta jako každý jiný, komu režim tak úplně nesedl. Jeho zvýšená citlivost, vnímavost k okolnímu světu, mu však přinesla ohromné problémy. Problémy nejen vně, ale i uvnitř. Jeho deníky nejsou jen svědectvím destrukčních vlivů komunismu na přemýšlivého člověka. Jsou i popisem autora, který chce tvořit, ale nejsou mu poskytovány vhodné podmínky. Tento dokument zdařile navozuje dobovou atmosféru a citlivě převádí Juráčkovy myšlenky v obraz. (13.08.2005)

Dobrý film, ale jsem si skoro jistý, že i v té deníkové, tištěné podobě, by ty zápisky byly zajímavé, možná ještě zajímavější, než v tomhle provedení. Ale nejspíš je stejně nikdy číst nebudu. Život Pavla Juráčka rozhodně nebyl jednoduchý a je plný zajímavých zvratů, ale tenhle film mi k jeho minimálnímu poznání stačil. (10.12.2015)

Překvapivé, jak mě skor biografický snímek, navíc o člověku, jehož jméno jsem slyšel poprvé, dokázal tolik chytit. Zpověď poetické duše je z deníku pečlivě přenesena na filmové plátno skrze komentář syna Marka, přičemž skoky výborně míchají záznamy politického komentáře, osobního života i tvůrčího boje. Vynikající vyváženost úryvků doplňují rádoby dobové obrazy doprovázené depresivním piánkem, aby to celé vyvolalo přirozený soucit s protagonistou, tíseň a odpor vůči "většinové morálce" tehdejší doby. Tváří se to možná chvílemi jako dokument, no ve skutečnosti vás film naplní emocemi a ponechá v neutěšeném stavu jako málokterý jiný snímek. Prostě příběh napsaný životem, zachycený skvělým scénáristou, převyprávěný mistrovskou formou. (22.06.2012)

Iniciační dílo pro ty, kdo Juráčka zatím přečteného nemají, neocenitelný klenot pro diváky, kteří ve světě jeho deníků pár měsíců strávili. Kombinace hraných a dokumentárních záběrů vyvolává pocit, že sledujeme autentické vzpomínky, respektive rodinný film (čemu přispívá i obsazení jeho syna do hlavní role). Film natáčený v určité době a v určité náladě, jejímuž navozování vydatně pomáhá hudební stopa s opakujícími se motivy a potenciálem zaklít vás do stejně neutěšivého, snově reálného prostoru, v němž byly deníky psány. Čtené slovo nabourává pro rodinné filmy příznačnou idyličnost zachycených obrazů, poskytuje k nim korekční komentář, prozrazuje, co se skrývalo za neškodným zevnějškem. Ne všechny hrané záběry svým charakterem na druhou stranu odpovídají rodinnému filmu a nabízí se rovněž otázka, kdo materiál pořídil, pokud před kamerou vidíme všechny členy rodiny - jde tedy spíše o Juráčkovy oživené vzpomínky, jimž byl coby nejadekvátnější přiřknut právě formát amatérského filmu. Vzhledem ke komplikované, totálně nezařaditelné povaze Pavla Juráčka považuji za Šulíkův mimořádný úspěch už to, že dokázal výjimečnost této Osobnosti nové vlny (a české kultury vůbec) alespoň nastínit. K lepšímu pochopení sáhněte po monumentálním Deníku. Pak se k dokumentu vraťte a žasněte dvakrát tolik. Mi naskočila husí kůže po prvních slovech. Tak výstižných, nezjednodušujících a smutkem prodchnutých, jako většina toho, co Juráček napsal. 90% Zajímavé komentáře: Jordan, Nick Tow, vypravěč (09.03.2012)