Muž v ohni

„Z akého si štátu?“ – „Z USA.“ – „Ale z akého konkrétne?“ – „Žiadneho zvlášť.“ Tony Scott nám mladne! Vo chvíli, kedy sa tento jeho entý film prehupne do druhej polovice, nemá hrdina (charizmatický Denzel Washington) už čo stratiť - a začína drasticky zábavná jazda, v ktorej neberie zajatcov. Snáď nemusím dodávať, že po stovkách nudných debilov, ktorí „tých zlých“ zrania a pošlú za mreže, je Washingtonov nasratý terminátor, ktorý každého, kto si to zaslúži, vraždí na počkanie, krásne osviežujúcim dychom akčného žánru... Filmov o pomste (jeden taký – a podľa mňa zlý – Scott už nakrútil, POMSTU s Kevinom Costnerom) je málo a filmov o osobných strážcoch ešte menej (zasa Kevin – OSOBNÝ STRÁŽCA). Zato dnešná masívna veľkorozpočtovka (a predsa riadne nekomerčná – v koľkých iných oddychových „letných hitoch“ vidíte bombu v zadku?) kombinuje to najlepšie z oboch pod-žánrov a nakoniec hanbu nerobí ani jednému z nich. Plus výborní herci, od Dakoty cez Mickeyho Rourkea až po Christophera Walkena a Radhu Mitchellovú. Ostrý, mexickým slnkom opálený (skôr spálený) ultra drsný triler. Drsný ako peklo – aby som citoval Quentina Tarantina. (07.07.2005)

Zahrávat si s Denzelem Washingtonem to není žádná sranda, zvlášť v režii Tonyho Scotta. Není nad to si pořádně říhnout. Jenže v tomhle případě musel mít Tony Scott snad škytavku, protože jeho Muž v ohni je dost nevyvážený. Stylová druhá polovina těžko vyvažuje tu první, která se rozjíždí jako konverzační střet mezi bodyguardem a malou dívkou. Až teprve výbušnina v rektu ukazuje starého dobrého Tonyho Scotta u kormidla řvoucího hlášku z Posledního skauta, v níž figuruje deštník a jeho rozevírání se na tom nejnevhodnějším místě na těle. Zajímavý epileptický střihový algoritmus nadívaný podmanivým vizuálem zaměstnává smysly, možná aby místy odvedl pozornost od zdlouhavého rozjezdu načrtávající rodící se vztah. Ale celek působí spíš rozpačitým dojmem. 7/10 (07.02.2010)

Máte rádi svého syna? Takže rozumíte? Držte se instrukcí nebo bůh pomáhej vašemu dítěti. .... Už na úvod je jasné, že Vás čeká něco vyjimečného. Scottova režie, střih, zvuk, hudba, barevné filtry. A herci. D.Washington spolu s D.Fanning vytvoří perfektně fungující pouto. Jestli přistoupíte na Scottovu hru, budete si užívat Creasyho umění smrti a vychutnávat pokrm zvaný pomsta, kterého aperitivem při léčení bolavé hlavy je řezání prstů. Ostatně posuďte sami, jestli zde platí -,,nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem". (14.03.2007)

Scott to přeháněl. Na můj vkus exhiboval až příliš, ty jeho nervní kamerové hrátky byly až moc časté, řekl bych, až otravné. Jednoduchý scenář se nevyhnul několika logickým nesmyslům, ovšem nejednoznačný konec celkem příjemně překvapil. Washington se zde herecky opakuje, v podstatě předvedl variaci na svůj oscarový Training Day (pravdu díš, seppe). Potěšilo vidět Walkena v jiné, než tradičně záporné roli a příjemně překvapila ta malá holčička, která podala velmi přesvědčivý a přirozený (na dítě) herecký výkon. Závěrem cool hláška z rozhovoru, který vede Washington (chystající se k atentátu na jednoho z hajzlů) se starým pánem, který tomu přihlíží: "V kostele mluví o odpuštění." -- "Odpuštění je mezi nimi a bohem. Má práce je sjednat jim schůzku." (28.10.2004)

Celkem zarazí, když se po bezmála hodinové exkurzi do duše ústřední postavy Creasyho a s tím spojeným budováním jeho vztahu s Pitou (ani náznak nudy) snímek vydá přímo nalajnovanou cestičkou béčkového akňáku o chlápkovi, co si hraje na anděla pomsty a ani na chvíli nezapochybuje o správnosti a smysluplnosti svého rozhodnutí. Formálně se však jedná o nejlepší dílo Tonyho Scotta - odvázanější a experimentálnější než Spy Game a ještě ne tak šílené jako Domino. Skladba záběrů a jejich propojování se zvukem a hudbou (éterická Lisa Gerrad) vyloženě hladí každé filmové srdce se smyslem pro post-modernu. Takže i přes některé výhrady Tonymu (znovu) tleskám.... (05.07.2008)