Ja, Daniel Blake

Pozitívny dojem z filmu, teda pardon, skôr negatívny dojem z obsahu zobrazovaného sú skôr výsledkom hereckého umu dvojice hlavných hrdinov. Johns a Suires totiž dodávajú civilnosť a uveriteľnosť aj scénam, ktoré zbytočne tlačia na pílu a kde si Loach nedokáže udržať počiatočný nadhľad. Dejová línia Katie sa vyšplhá do najpredvídateľnejšieho extrému Trierovho razenia, tá Danielova našťastie stále vychádza najmä z jeho svojskej nátury v boji s veternými mlynmi. Mal som dojem, že sledujem film o KĽDR, ale zobrazenému napriek tomu verím, i keď skúsenosti mnohých sú samozrejme koncentrované do skúsenosti dvoch jednotlivcov. Nakoniec film akceptujem ako nadpriemerný vďaka apelu na dôležitosť medziľudských vzťahov mimo rodinný okruh, ktorých absencia je momentálne podľa mňa väčším spoločenským problémom ako "brazilovská" byrokratická mašinéria. 70% (02.04.2018)

Filosofii Kena Loache lze shrnout do výkřiku, který zaznívá krátce před závěrečnými titulky: Fuckin' Tories! Sisyfovské putování Daniela Blakea je koncipováno jako důkladná exkurze po britském sociálním systému. Vykresluje instituci, která ponižuje, komplikuje, diskriminuje a fuckuje; instituci, která záměrně nepomáhá nejpotřebnějším; nabízí pomoc přes neprůstřelné plexisklo; diskredituje sama sebe, aby mohla být jednoho dne na tomto základě zrušena jako zbytečná. Cesta vypovídá o důkladné rešerši, desítkách vyslechnutých a vyčtených příběhů, vlastních zkušenostech. Postrádá ve své formální prostotě obvyklé manipulační berličky a pomáhá si jen obsahovou hutností. Kdyby byl Loach víc Buňuel nebo Trier a oprostil se přehnaných iluzí o solidaritě prekarizovaných, dalo by se na dvě celé hodiny zapomenout, že jde "jen" o film. Sledovat Daniela na cestě za uznáním podpory v nezaměstnanosti přes téměř hmatatelnou nelidskost systému je dobré proto, že zjistíte, jak si zatopit se svíčkou a dvěma květináči, když vám ty kurvy odpojí elektřinu. Mimoto ale připomene, že to, že vám nikdo nepomůže, nezakládá dobrý důvod nedožadovat se toho, na co máte právo. Právě naopak. Paní sociální Sheila je nejlepší ženská zrůda od slečny Thatcherové, pardon, Ratchedové... (18.03.2017)

Štát, po relatívne krátkom období sociálnej hojnosti, sa v posledných desiatkach rokoch začal k tým, ktorí sa z rôznych dôvodov ocitli naň odkázaní, správať ako k hovnám. Doslova. Spláchnuť, zlikvidovať, zabudnúť. Pokiaľ by sa chceli brániť, tak štát na nich vymyslel rafinovanú sieť odvolaní-neodvolaní, pri ktorých, ak chcú uspieť, musia si zohnať veľmi šikovného, a tým pádom drahého právnika. Samozrejme, že na takého nemajú, a sú zase  - z pohľadu kapitalistického aparátu - opäť v pozícii doternej sračky, ktorej sa chce každý z "dobrotivých úradníkov" čím skôr zbaviť, ako neužitočného, pre spoločnosť nevýkonného odpadu. Film to na príklade Daniela Blakea ukazuje viac ako jasne. Čo koho zaujíma, že má problémy zo srdcom, že pomáha okoliu ako vie, že nemá žiadne dlhy? Nezájem. Je nevýkonný, neprináša hodnoty, tak dovi - dopo. Poznámka: A ak si myslíte, že toto sa týka len Anglicka, tak ste naivní nevzdelanci. Uvediem ako pars pro toto (časť za celok) len dva prípady. Česká televízia pred časom priniesla sériu reportáží, kde bolo jasne preukázané, že zamestnanci sociálnych úradov dostávajú priame inštrukcie, aby neinformovali o možných výhodnejších riešeniach, a stránky vybavovali tak, aby štát nemusel platiť ani korunu navyše. Na Slovensku máme zase sieť zákonov, napríklad pri preukazovaní nárokov na pomoc zdravotne znevýhodneným osobám, kde sa posudzujú úplne iracionálne záležitosti, pričom vo viacerých prípadoch je odvolanie doslova vylúčené zo zákona. Takto sme to dopracovali, keď sa kapitalizuje sociálny systém. Jeho zjavné nedostatky sa snaží zúfalo sanovať zopár úprimne to mysliacich mimovládnych organizácií. Pričom netreba zabúdať na to, že aj v tomto sektore sa vyskytuje veľmi veľa dravcov, ktorí mimovládnu sociálnu službu pochopili ako možnosť skvelého zisku na úkor trpiacich chudákov. Otrasné zábery z viacerých domovov sociálnych služieb, kde nechávajú zamestnanci starcov a babky dosraných a došťaných s preležaninami, až vyzerajú ako väzni v koncentrákoch, hovoria priamou rečou. (02.07.2021)

Z počátku sledujeme poměrně zajímavě se rozvíjející souboj starého člověka s digitalizovanou byrokracií plnou absurdního "brazilovského" humoru. To se bohuižel týka pouze prvních asi 10 minut filmu, poté se objeví druhá hlavní postava, svobodná matka dvou dětí, která ztělesňuje snad všechna myslitelná klišé sociálních filmů. Sledujeme tedy scény, kdy hladoví na úkor svých dětí, snaží se usilovným šmudláním zašlých kachliček vytvořit pro děti důstojný domov, bezvýsledně si hledá podřadnou práci, nakonec se uchýlí k drobným krádežím a samozřejmě si zakoketuje i s prostitucí. Do hlubin klišé se nechá strhnout i hrdina prvních 10 minut, takže hraje hodného nezištného strejdu, který nejprve opraví celý dům, následně se stane vzorem pro děti a nakonec se určitým způsobem sblíží s jejich matkou. Občas sice probleskne během scén komunikace s úřady záblesk dobrých úvodních minut filmu, ale vždy jsou opět utlumeny dalším a dalším sentimentálním balastem. Když k tomu připočtu nepřesvědčivé, až příšerné (matka) herecké výkony, nedotažený scénář (většina vedlejších dějových linek nemá pointu, jen se prostě vytratí v průběhu filmu) a naprosto nezajímavou kameru a výpravu, není toho mnoho, proč stojí za to tento film vidět. (06.02.2018)

Vytajte vo svete byrokracie, v realite každodenného života nižšej vrstvy vo Veľkej Británii. Snímok obsahuje pár silných pasáži (najmä záver), no pocity ktoré vo mne dokázal vyvolať, boli skôr znechutenie a rozhorčenie, než mimoriadna ťažoba na srdci či nebodaj depresia v pravom slova zmysle. Popravde, od "Daniela Blake-a" som vzhľadom k zisku "Zlatej palmy" očakával silnejší zásah do emócií ... (09.02.2017)