Ten den přijde

Není nad to si o víkendu pustit nějaký ten rodinný film, kde všechno hodíte za hlavu a jenom sledujete, jak všechno funguje a že ten náš svět je taková ta zahrada rajských potěšeních, kde všichni jsou na sebe hodní a mají se rádi. Na to já kašlu, já si radši pustím nějakej ten snímek o sériových vrazích anebo film z nějakýho toho ústavu, kde člověk pozná o čem ten život je? Tento snímek se odehrává v dánském sirotčinci pro chlapce, kde vidíme nově přijít dva nezvladatelné sourozence, kteří byli odebráni matce umírající na rakovinu. Hned první den se jim představí místní skvadra narušených vychovatelů v čele s násilnickým ředitelem, který razí heslo„kuj železo, dokud je žhavé". A tak chlapcům začíná přehlídka různých zvráceností a komplexů ze stran dospělých. Když o tom člověk tak přemejšlí, tak ty děti už potom asi nežily normální životy a v těchto ústavech dostaly skvělej základ pro různé duševní poruchy, deviace a možná i sklony k sériovým vraždám, jelikož jim tam do hlavy všichni hučeli, že to co se jim děje, je pro jejich dobro. To, co následovalo je zcela pochopitelné a jenom se divím, že to těm zvráceným bastardům procházelo tak dlouho. Ono to asi bylo tím, že strach je mocný nepřítel, který se může postupem času stát nebezpečnou zbraňí. Šokující pohled za zdi tohoto sirotčince byl natočen podle skutečných událostí a silně si začínám myslet, že po řadě zhlédnutých filmů z prostředí církevních institucí, nápravných zařízení a sirotčinců tam pracují jen zvrácené a zakomplexované osoby, kteří mají potřebu ubližovat a to zejména těm, kteří jsou menší a slabší a ještě se nedokáží bránit. Musím vyzdvihnout výběr všech dobře zvolených herců, zejména Larse Mikkelsena, který si svou roli ředitele vyloženě užíval a také jeho ženský protějšek v podání Sofie Gråbøl, která byla v tomto filmu snad jediný lidský element se kterým jsem se dokázal ztotožnit. Za skvěle natočené drama musím dát tentokrát zasloužených 100%. (22.08.2021)

Velice silné drama, které mi nedalo spát. Sympatický výkon mladých herců umocňoval "autenticitu" snímku. Rozhodně to nebyla pro ně lehká role, ale zvládli to na výbornou. Smekám před nimi. Režijně a scenáristicky velice dobře odvedená práce. Atmosféra houstla každou minutou, až do posledních minut filmu. Doporučuji všem, co mají rádi silné psychologické filmy. (17.03.2020)

A máme tu další hodně veselej kousek z první 300stovky. Tenhle je uplně jasných 5 hvězd. Filmy z podobných ůstavů jsou dycky hodně smutný a drsný. A hlavně jich není uplně moc, ale většinou stojej za to. Příběh dvou bratrů mě dostal a na závěr i dojal (něco ve stylu společnost mrtvých básníků). Je fajn občas si skouknout "komorní" film, ve kterých není mraky efektů a taky mraky mrtvejch. Tohle je stará dobrá šikana na chlapeckým sirotčinci nebo jak se těmhle barákům říká. Věřím tomu, že se něco podobnýho určitě děje pořád. Holt, někdo to štěstí má a někdo bohužel nikoli. Já sem si to střihnul skoro celý s Elišákem, takže 3/4 filmovej zážitek. Ale pecka! (21.10.2018)

Uff, další dětský domov, další tyranie. Tentokrát se v něm ocitnou dva sourozenci a oba tam téměř přijdou o život. Dánové tato dramata umějí na jedničku. Ale včerejší německý Freistatt mě oslovil o chlup víc. Tento film je více o dětech, mladšímu bratru je kolem 6-7 let. Jeho starší bratr se pokouší ho chránit, ale nakonec se situace úplně obrátí. Předčasně dospělé děti čelí nelítostnému režimu v sirotčinci i v zemi a všeho schopným úřadům. (23.03.2017)

Perfektní zpracování tématu, které jsem již prožívala několikrát např. u filmů o různých ústavech v Irsku 60. let. Prostě jedna velká hrůza. Člověk často jenom nevěřícně zírá. Kromě skvělých hereckých výkonů snímek provázela i moc pěkná hudba. Pátou hvězdu ode mne dostali bratři (snílek Elmer se svým vypravěčským uměním jako malý Andersen) a inspektorka Lundová, která konečně odložila svetr a projevila ženské emoce ;-) (13.11.2017)