Skryté čísla

"Kdybyste byla běloch, chtěla byste být inženýr?" Já tedy nejsem rasista. Jenom nemám rád černochy, cikány a muslimy. Samozřejmě kecám, protože já mám rád všechny ... kteří pracují a neparazitují na systému. Proto jsem byl od začátku na straně těch tří černých myslitelek, ale nebudu se kvůli tomu tvářit, že každý nefachčenko s tunou zlata na krku je pro společnost stejně důležitý. Ale abych se vrátil k filmu, tak jsem holkám přál, aby všichni v NASA čůrali stejnou barvu, aby jim v knihovně půjčili odbornou literaturu a aby jim sympaťák Glenn neshořel v atmosféře. Ono to totiž celé hrálo na city o dost méně, než jsem očekával, americké vlajky taky vlály ve větru poměrně nenásilně a tak jsem si to místo předpokládaného znechucení nakonec docela užil. (19.04.2017)

Ano, je to šablonovitý kýč, ano, tlačí to příliš na pilu (když Costner zběsile mlátí do cedule nad wc, má člověk strach o jeho psychické zdraví), ano, končí to, jako téměř všechny americké filmy. Překvapivě tam nebylo žádné roztomilé zvířátko, ani sex. Mám ráda filmy o matematice i diskriminaci. A dál nehodlám obhajovat, že se mi to líbilo, bavila jsem se, dokonce velmi dobře. (30.11.2018)

Klasický antirasistický kýč natočený podle všech pravidel, ale narozdíl od mnoha jiných nepůsobí odpudivým dojmem. Samozřejmě že tu máme pár černých holek, bez kterých by se americký kosmický program zhroutil, několik natvrdlých bělochů i bělošek s hlavou plnou předsudků a nakonec dojde i na plamenné promluvy, po kterých odpovědné hlavy prohlédnou (toalety, soud), ale všechno to působí spíš naivně mile, než aby to rozčilovalo. To je dáno i tím, že režie si udržuje určitý nadhled a své si k tomu řekl i trojlístek Henson-Spencer-Monaé. Ke castingu mám vlastně jen jednu výhradu a totiž obsazení Jima Parsonse. Ono obsadit ho do role jednoho z čelních pracovníků NASA mohlo vypadat jako výborný nápad, ale pořád je to Sheldon a tím zůstal i tady. Na jedno podívání OK, ale nominace na Oscara je pochopitelně úplně mimo. 60% (29.03.2018)

Skrytá čísla jsou primitivní film, kde všichni černoši jsou urážlivě banálně dobří, jen běloši mají "výsadu" být komplikované, ambivalentní postavy s nejednoznačnými postoji. Černoši tu opravdu slouží jako pouhý motiv, vůči kterému se bílá společnost má nějak definovat - ale sami jsou většinou pasivní a jen čekají, kdy je bílí konečně ocení (a samozřejmě je to Kevin Costner, kdo hrdinně zařídí černým záchodky, protože hrdinka nebyla za měsíce času schopná nic říct). A pokud něčeho aktivně dosáhnou, tak díky benevolenci bílých postav, se kterými se setkají. Něco jiného je kvalitní drama, které je mírně uměle vybráno jako reprezentant "černé" kinematografie typu Moonlight. Skrytá čísla jsou ale film bílý jak padlý sníh (ostatně bílí jsou prakticky všichni, kdo stáli za kamerou), který leda cynicky a pokrytecky využívá své téma. (26.02.2017)

Hollywoodsky hodně přičísnuté a hodně zjemněné, aby zaoceánská srdíčka zteplala ještě víc než obvykle. Ta černošská obzvlášť. Je to tak trochu pásová výroba, ve které se hodně myslí na vytahování kapesníků a široké úsměvy všech utiskovaných, kteří se na plátně objeví. Jenže celé je to uhnětené zatraceně zručně. Historická lekce o tom, kterak ve Spojených státech bojovali i na počátku 60. let s dvojím metrem a kterak měli v NASA vytrvalé a hlavně chytré hlavy, které dostaly sympaťáka astronauta na oběžnou dráhu. Tyhle hrdinské příběhy, kdy hlavní postava musí zdolávat překážky a nakonec na poslední chvíli udělá zcela zásadní věc, mě nikdy moc nebraly. Jenže tentokrát to sakra funguje. Lví podíl na tom mají tři černošské sympaťandy, které se musí v Národním úřadu pro letectví a kosmonautiku protloukat předsudky a překračovat klacky, které jim neustále někdo hází pod nohy. Takže okolo nich jsou kravaťáci, kteří jsou přesvědčení, že vědí, naopak chybí škola, která jedné z trojice dovolí studovat vysněné zaměření a naneštěstí schází i toaleta, která by byla pro všechny. S křídou v ruce nebo s nápady na rozjetí obřího počítače to však jde dámám náramně. A ač to na první dojem vypadá jako kalkul, musím uznat, že tvůrci přistoupili k látce s velkou pokorou. A ač je to mnohdy na hraně i za ní, pořád je to tak nějak snesitelné. I když za tím vytahováním kapesníků si stojím. Když se ovšem šlo do technických podrobností, ztratit se musel každý. PS: Janelle Monáe si začínám víc všímat. 70% (07.03.2017)