Annabelle 2: Stvorenie zla

Velmi zručně zrealizovaná standardní lekačková duchařina. I když je to v podstatě jen řetězec převážně povedených hororových epizodek postavených na tisíckrát omletých klišé, Sandberg evidentně umí a předvedl nadprůměrné řemeslo, které šlape na paty i Jamesu Wanovi, jakožto hlavnímu tvůrci tohoto "Conjuring univerza". 70 % (12.12.2017)

Annabelle neztrácí dech a v pokračování se vracíme na samý začátek, kde to všechno začalo. Podobně nastartovaná jako jednička. Dokázala si udržet úroveň a samotnou atmosféru, kterou chválím. Sandberg umí točit horory a ani tentokrát nezapomněl obsadit svoji Lottu :D Sice jsem z toho neztratil boty, ale i tak slušné pokračování, které rozšiřuje "rodinku" a ani tentokrát nebyla vynechána Nunka, která získala také vlastní stage a bylo nám krásně naservírováno navázání na Annabel z roku 2014. (25.01.2018)

Stejně dobré jako jednička, bavilo mě to moc. Výskyt klišé je zde sice téměř už neúnosný (postavě v kritický moment zhasne baterka, ležící postavu cosi zatáhne pryč, posedlá postava křupající končetinami, bubák v záběru za postavou, která ho nevidí...) - ostatně ani sám scénář žádnou velkou originalitou zrovna neoplývá a děj je vyloženě postaven na základním žánrovém předpokladu, že postavy lezou kam nemají a celkově se chovají zcela v rozporu s tím, jak by na jejich místě jednal každá normální člověk - a herecké výkony většiny castu jsou dost mizerné (s výjimkou úchvatné T. E. Bateman, která mě už loni okouzlila ve snímku Já, Simon a které předpovídám velkou budoucnost) a celkově mi byly ty holky dost nesympatické - ale má to prostě super atmosféru, mnohokrát mi u toho běhal hrůzou mráz po zádech, a pak již zmíněná oslňující Talitha Eliana Bateman, v době natáčení teprve 15 letá, coby hlavní klad). Rovněž se mi hodně líbilo závěrečné navázání na jedničku, kdy je zde vlastně vysvětleno, co jejímu ději bezprostředně předcházelo. A soundtrack a kamera nemají chybu. Za mě rozhodně super dojem z povedeného hororu. Btw. ta základní myšlenka filmu - rodiče zdrcení ztrátou dítěte překročí tabu, aby ho dostali zpět, ale místo milovaného potomka se vrátí jen čisté zlo - mi připomněla Řbitov zviřátek. (02.07.2019)

Na úrovni celku k tomu můžu mít milion výhrad, protože se po dějové / narativní stránce skutečně jedná o velmi málo nápaditý prequel, jehož průběh odhadne každý, kdo viděl alespoň jednu až dvě duchařiny. Conjuringové universum originálními náměty zatím skutečně neoplývá. Na úrovní jednotlivých scén to ovšem funguje obdivuhodně, což je dáno tím, že Sandberg je opravdu výborný režisér a já jen doufám, že u žánru zůstane a začně dělat i námětově progresivnější věci. V první Annabelle jakž takž fungovalo pouze strašení (na řemeslné rovině), v druhé Annabelle funguje strašení i zájem o postavy, zaujetí je mnohem hlubší. Jsem rozhodně spokojený, byť loňské Lights Out na mě fungovalo o něco lépe. Pomrknutí v podobě skutečné Annabelle v závěru potěšilo. (18.08.2017)

K první Annabelle jsem byl mírnější než většina ostatních diváků. Za a) jsem prostě fanoušek démonického vesmíru Jamese Wana a za b) i přes slabší prostřední část filmu byla poslední půl hodina infarktový námrd a od scény ve sklepě se to už nezastavilo. Takže jsem se na dvojku nejen těšil, ale po obsazení Sandberga na režisérskou sesli jsem byl dokonce nadšený. Ono vůbec hodnocení hororů tady je dost podivné, příjemná Annabelle má smutných 51%, dokonalé Lights Out pouhých 67% a takový unylý, zdlouhavý a nudný Conjuring 2 nesmyslných 78%. Nic, přejdeme ke zrození Annabelle. Nevím jestli to je kinem plných čuráků nemístně do atmosferického ticha šustících s pytlíky laciných čipsů a vyjebaných kund požírajících a chřoupajících předražené kukuřičné nachos s hnusně smrdící salsou, kdy sem si místy připadal jak v dobytčáku plným prasat a ne v kino sále, nebo bandou černých bezzubých monster které dostali na pracáku sociální dávky a po vybrakování KFC šli ukojit své touhy do kina (z téhle doby a lidí je mi opravdu zle), sem si ale film moc neužil i když sem se snažil soustředit čistě na děj a ne na tu spodinu lidstva která si dnes říká návštěvník kina. Začátek byl poněkud zdlouhavý a než se začne strašit trvá to na můj vkus dost dlouho. Atmosféra tu asi je, ale ocením jí určitě víc doma, než ve vydejchanym sále plným prasat. Hojně zde chválená hudba mi nějak unikala, Wallfisch není Bishara a velký význam jeho hudbě nepřikládám. Zato Sandberg je vizuální génius, který má dokonalé kamerové záběry zrežírované s naprostou elegancí. Jeho strašení od nástupu démona na scénu je skvělé, navíc hlavního bastarda je poměrně hodně vidět a na to sem čekal hodně dlouho. Záběry démona z poza panenky prostě nemají chybu a odkazy při kterých se dočkáme spousty Easter Eggů jsou boží. Kdo dává pozor najde Valaka. Zatímco v jedničce fungoval začátek a konec, ve dvojce funguje spíš jen prostřední část filmu, kdy se nejvíc straší, lekaček a děsivých nočních scén je tuna a ze Sandbergovi režie jde cítit hororová radost. Finále je typický Wanůw finální twist, kdy už jde atmoška trošku stranou a i když napojení na jedničku je skvělé, po finále ve mě zůstala prázdnota a pocit nenaplnění i když mi osazenstvo v sále naplnilo tělo hněvem, studem a odporem mírou vrchovatou. Je to paradox, některé horory jsou prostě v kině dobré (Lights Out, Conjuring) některým zase víc sedí klid domova při víkendové propršené noci (Insidious, Annabelle) a já pevně věřím, že si doma při další projekci Creation tu poctivou čtvrtou hvězdu vystraší a potvrdí, jelikož teď jsem tak na půl cesty mezi třema a čtyřma. Že se mi celou noc zdálo o té zkurvené, černé svini (o tom démonu, né o té dvěstěkilové moreně s mega porcí popcornu o tři sedadla od bratra) tak zůstanu zatím na 75% a 4*. Polo radost, polo zklamání. Sandberg potřebuje svůj scénář. (13.08.2017)