Môj najlepší nepriateľ

Rapl, jméno mé... tak by se v klidu mohl představovat s láskou nenáviděný muž, o kterém je v Herzogově upřímném dokumentu řeč - Klaus Kinski. Ten pozoruhodný talent s nitroglycerinovou náturou mně v několika posledně viděných filmech učaroval, je neskutečné, jak jeho nezkrotná povaha doslova prosakuje každou jeho postavou, byť by repliky jen odšeptával, takže se o něm dalo hodně vytušit zprostředkovaně, přes jeho filmové hrdiny. Tušení je ovšem dneškem překonáno a já přes všechno, co představoval jako člověk, musím dát za pravdu jeho neskromnému mínění: "Ano Klausi, byl jsi z nebe spadlý génius, byl jsi monumentální, byl jsi epochální!" (02.10.2013)

Tak , ako Wernera , tak aj Kinskeho si vysoko vážim a cením si ich poctivú filmársku prácu. Som si vedomá posolstva tohto dokumentu , ako aj jeho faktami podložený odkaz , no chýbali Mi tie autentické zábery z natáčania a vyrazenie dverí do Jeho súkromia ( napr . Jeho vzťah k dcére bol totiž viac ako odvážny ). Na to ale režisér nemá právo...neva. Ako výpoveď o človeku , ktorý toho napáchal na " place " aj v súkromí dosť - je to slušná dokumentárna filmárčina. (17.12.2010)

Nemám najmenšie pochybnosti o tom, že Klaus Kinski je regulérny blázon. Nakoniec vo filmovom svete nie je ani zďaleka osamotený. Videl som niekoľko filmov, v ktorých hral, ale nepociťujem potrebu vidieť ho v autentických záberoch z nakrúcania, pretože vo filmoch bol jeho prejav tlmený úlohou, ktorú mal stvárniť, ale v prestávkach medzi nakrúcaniami a v civilnom živote bol neznesiteľný. Preto si myslím, že tento film ani nemusel byť nakrútený, pretože ničím neprispieva k lepšiemu poznaniu filmového sveta a jeho protagonistov, nanajvýš k poznaniu sveta maniaka Kinského. A o ten vôbec nestojím. To nemá s umením nič spoločné. Na to sú iné zariadenia, ako ateliéry a iní špecialisti, ako Werner Herzog. (17.06.2018)

Zábavný dokument o jednom báječném přátelství Wernera Herzoga a Klause Kinského, které bylo plné... hm... sprostých německých nadávek, vzájemného ponižování se a pravidelného vyhrožování si zastřelením?! Jo, tak tohle je ta pravá večerní pohodička. Tedy samozřejmě, že výše uvedené konstatování platí pouze v případě, že tyto dva pány sledujete zavrtáni v pohovce s vychlazenou kolou v jedné a pytlíkem buráků v druhé ruce. Jakože proti jejich talentům nemohu namítnou ani zbla, avšak kdo by chtěl v realitě trávit volné chvilky s člověkem, který doslova snědl svoji vlastní botu (Herzog), nebo s Klausem Kinským? (U druhého muže jméno postačí - výčet jeho abnormalit by byl totiž ve své rozsáhlosti natolik abnormální, že by i pisatele (v tomto případě mě) nakonec připravil o rozum). PS: Snězení Herzogovi vlastní boty bylo též zfilmováno. Tento báječný snímek nese název „Werner Herzog jí svou botu“. Mimochodem vřele doporučuji. Chuťové pohárky to možná příliš nenaladí, zato vás zde Herzog přesvědčí o některých svých (jiných než kulinářských) kvalitách – jako o vydatném smyslu pro humor, či pro čest... (03.02.2017)

S Klausem Kinskim jsem se, asi stejně jako mnoho jiných, poprvé setkal ve filmu Vinnetou - Rudý gentleman. A dosud vidím a slyším, jak říká, že mu slunce po celou dobu pálilo do levého ucha. V rámci Herzogových filmů se mi nejvíce líbil ve Fitzcarraldovi, zatímco ve Vojcekovi jsem se na něj vůbec nedokázal adaptovat. Tak jako tak, filmovat s ním asi nebyla moc velká sranda, a žít to už asi vůbec žádná... (14.10.2015)