Favoritka

Yorgos Debilos dokonale přeťal anglický sexappeal. V osmi kapitolách zobrazuje královský dvůr hned z několika úhlů (kamerového) pohledu. A vydatně se ukájí. Fuj, na tuhle uměleckou onanii nejsem stavěný, a děsí mě, že by si nějaký filmař v budoucím roce napsal historickou fresku maskulinního typu, v níž si tři muži před večeří i po ní v královských komnatách vykouří navzájem šašky, pak to pošlou akademikům, kteří okamžitě film ocení v patnácti kategoriích, včetně nejlepší výron semene s myškami v lahvích od utopenců. Yorgos Debilos neumí vůbec režírovat, tedy pro širší publikum. Švenknout kamerou by zvládlo i prase v chlévě, ještě si vzal na svoji obvyklou perverzní obsesi i nízkou dávku svých obvyklých medikamentů, takže se krotil v odhalování genitálií, tudíž nechutný maník si v jedné nepochopitelné scéně bimbase decentně zakrývá rukou a Emma Stone ví kudy z nudy, tak si divák zatipuje, jaký objem má její decentně odhalené poprsí, jen nám osvětlovač zrovna na její bujnost moc neposvítil a inkriminovaný záběr je schoulen v přítmí. Ženský herecký trojlístek je unikátní a bez něj si film nedovedu představit. Emma Stone, Rachel Weisz a Olivia Colman předvádějí to nejlepší z ženských hereckých aristokratických kruhů a celku dodávají dráždivost lesbického vztahu a jedině díky nim jsem film vydržel až do konce. Ehm, KONEC, ten je ze všeho nejhorší. Psychotropní látky patrně vyprchaly z režisérova organismu neplánovaně předčasně a nezáživně pojatý příběh z 18. století je zakončen rozplizlým záběrem na skotačivé jostomiué kvávičky. Och, jak debilní. 4/10 (15.03.2019)

Tenhle anglický hon v historických reáliích, s bojem o místo na vysokém postu, jsem si hodně užil... s honosnou dobovou výpravou a vizuálem, excelentními výkony ústředních tří hereček, které to rozbalily skutečně naplno, a zajímavým epickým dějem, naplněným napínavými intrikami v šlechtickém prostředí a břitkým humorem. Rozhodně se zde dějí pikantnosti, jaké v běžných historických filmech či pohádkách z království určitě neuvidíte, ale až na asi dvě krátké bizarnosti jsem si nestěžoval a s pocitem poťouchle nadšeného špehouna, který přes polootevřené dveře náhodně zbadal dvě neskrotné lesbičky, jsem si naopak většinou rochnil :o) a ocenil na pozadí zábavného námětu i náhled do jedné historické epochy Anglie během rozpoutané války s Francií. Pikantní je, že všechny tři ženské mi vycházejí ve finále jako slušně nekompromisní mrchy – vykreslení postav, charakterů i vnějších črt je spolu s vedením děje však natolik zvládnuté, že si dámy přesto ani zpětně rozhodně nelze zaměnit. **** Řada režisérů po pár úspěšných lokálních filmech přechází do koprodukcí, natáčení v anglofonním zahraničí, filmů s vyššími rozpočty a mainstreamovějšího stylu... u mnoha tvůrců mě tyto posuny vzhledem k vytrácení původní osobitosti i zamrzí, u Yorgose Lanthimose však musím říct, že teprve díky Favoritce a Chudáčkům jsme si plně začali rozumět. Tohle bylo skvostné, tak doufám, že mě nezklame ani nejnovějším filmem. [90%] (31.05.2024)

Podobně jako všechny předchozí Lanthimosovy filmy, je i Favoritka popisem bizarního zápasu o přízeň autority a úmyslně pokřivenou karikaturou lidské společnosti, kterou definuje neustálý zápas o moc. Jako bonus je ale novinka i seriózním historickým dramatem s vlastně konzervativním narativním obloukem (je cítit, že pod tím není podepsaný milovník fragmentárního vyprávění Efthymis Filippou). Favoritka se snaží být jedovatou a jízlivou dobovkou, kde prim hrají (toxické) vztahy mezi ženami, zatímco muži jsou efébní chcípáci a nadržení idioti. Ústřední trio je radost pozorovat především díky skvělým hereckým výkonům a jiskřivé škodolibosti vzájemných interakcí. Bohužel postupem času se film, trochu násilně rozsekaný do kapitol, stane tím, čím v jádru je - řídkou, monotónní historkou s předvídatelným podtextem. Zatímco dosud byl Lanthimos vždy schopný diváka vyosit a překvapit, vytrollit něčím, co možná popírá zákony logiky, ale účelně to komentuje arbitrárnost naší existence, Favoritka je v něčem konvenční. Obsahuje sice typické choreografické výstřelky, ale plyne podle žánrových pravidel. Je špinavější, sprostější, pokřivenější (Robbie Ryan ftw), občas účinně eliptická, jindy ale krutě doslovná (králíci). Z části jí fandím jako bastardovi historických dramátek "ze dvora", z části mě nijak nestimulovala, nevyvedla z míry, nepřiměla k přemýšlení. Jo, lidstvo je parta degenerátů a moc kurví charakter. Víme, Jorgosi. Ale tentokrát jsem to nepocítil. Vůbec poprvé jsem z Lanthimosova filmu odcházel spíš lehce apatický než morbidně zjitřený. (29.12.2018)

Lanthimosovi to v "mainstreame" svedci. Forma tu totalne prebila obsah, ale komu by to vadilo pri filme tak uzasne nasnimanom, zostrihanom, ozvucenom a zahranaom? Realizacne skvostne osetrena komorna zalezitost o velmi smutnych ale zaroven velmi vtipnych veciach. Ak to v lubovolnej kategorii siahne na Oscary, bude to cena zasluzena. 9/10 (17.02.2019)

Yorgos Lanthimos nám tady právě představil jednu z nejlepších analýz ženské duše a tento snímek je zde v mých očích pozapomenutý klenot. Jsem divák, kterého historie britské královské rodiny nezajímá a nudí (především ta novodobá). Tohle soupeření zhýralé a zkažené šlechty jsem ovšem hltal plnými doušky. V hlavních rolích jsou zde 3 ženy a všechny 3 si svoji roli střihly s takovou bravurou, že jsem jim jejich role absolutně věřil. Naprosto úžasným způsobem je zde vykreslena žena - coby extrémně proradný a nebezpečný tvor využívající veškeré své zbraně k podmanění a manipulaci okolí k dosažení svých cílů. A co teprve, když se takové ženy sejdou hned dvě a mají cíl úplně stejný. To je teprve souboj na život a na smrt, při jehož sledování se mi celou dobu tajil dech. Už jsem od Lanthima viděl 3 filmy a i zde je jeho rukopis naprosto nezaměnitelný. Není to tak bizarní, jak je u něj zřejmě divák zvyklý, nicméně je to ku prospěchu věci. Dokázal parádně odhadnout hranu snesitelné bizarnosti, aby snímek nesklouzl až někam ke karikaturám. Vskutku velkolepá podívaná. [85 %] (30.12.2022)