21 gramov

Náladovo špinavá, ponurá, roztrasená kamera posilňuje realistickosť sledovaného sveta. Chronologická rozhádzanosť deja z troch individuálnych, vzájomne sa prelínajúcich príbehov podporuje premýšľanie nad skladaním súvislostí. Pôvodne sa mali príbehy - podobne ako v Amores Perros - odohrávať sériovo jeden za druhým, no režisér zvolil "chaotickejšiu" variantu. Celé toto formálne ambiciózne sústo sleduje citové trápenie postáv a vo výsledku víťazí. Je zaujímavé i emocionálne pôsobivé. Ale nevíťazí na celej čiare. Predsa len nejde o geniálnu skladačku s nezameniteľným rozmiestnením styčných bodov (Memento), pretože z neho jednoducho JE cítiť, že rozhádzanie dejových rovín nebolo nevyhnutné a jeho snahou je iba premeniť striebro v zlato. A nejde ani o deštrukčnú emocionálnu trhavinu (Magnólia), pretože hoci sa režisér vystríha sentimentu (čo je fajn), bojí sa bezmedzného, trierovsky krutého obnažovania ľudskej intimity (čo je škoda). Svoje postavy sníma oblečené a má k nim viac rešpektu. (09.03.2004)

No když pominu špičkovou režii, projevující se zejména ve hře s narací (nejenom že nevíme kde nám hlava - tedy příběh - stojí a nedokážeme si zařadit jednotlivé scény do časoprostorové kauzality, on nás režisér ještě pokouší, když za sebou zařadí tři zdánlivě navazující scény, které se přitom odehrávají úplně na jiném místě a v jiný čas!), a dokonalou práci editora a kameramana, které by sami o sobě dali filmu nezapomenutelný cejch, stojí tohle vypjateté psychologické drama na hereckých výkonech. Ty jsou z jiného světa... ne samozřejmě, zůstaňme při zemi, jsou špičkové. Skutečně, sešli se tu tři z nejtelentovanějších herců současnosti, scénárista jim napsal postavy hutné jak olovo, Iňárritu z nich vytřískal to nejlepší... Divák má štěstí, když vidí jen jeden takový výkon za film, tady jsou TŘI! Penn, Del Toro i Wattsová spolu skládají symfonii, lahodící diváckému oku i uchu, ovšem nemile týrající lidskou duši (hlavně citlivých jedinců). Kdybych měl 21 gramů k něčemu přirovnat, bylo by to něco mezi Tajemnou řekou, Věčným svitem neposkvrněné mysli a dejme tomu Magnolií, ovšem bylo by to jen přirovnání z nouze, protože pravdou je, že se jedná o výjimečný a výjimečně silný film. Některé diváky možná odradí zmatená narace, já na něm chybu najít nedokážu. Slovy režiséra film o lásce, o vině (tohle bych já osobně podtrhl), o smrti, ale především o odpuštění a vykoupení. Je to také film o ztrátě a nalezení, o zrcadle minulosti, které před sebou nosíme celý život a v kterém vidíme vše co jsme udělali, o... lidské duši? Kolik myslíte, že váží? 100% (28.06.2006)

Základní problém filmu: Kdyby byl natočen v jedné časové linii, člověk by se dočkal lehce nadprůměrného dramatu. Takhle jsem se do první poloviny stále ztrácel, než mi konečně došlo "kdo a jak a co". Pokud bych měl mít výčitky svědomí a utrápenou mysl při konci filmu, tak opět nic. Jediné co ve finále mělo smysl, byli hlavní herci a originální nápad s 21 gramy. Jak jsem ale napsal, bez toho konstantního měnění časových linií, by to bylo jen další drama. Babel byl lepší. (24.11.2008)

9 / 10 Zatiaľ čo pri Amores Perros som si bol maximálnym hodnotením stopercentne istý, pri tomto formálnom pokračovani to tak celkom nebolo. Počas jeho sledovania som mal totiž veľmi nepríjemný pocit, že celé to rozbitie časovej súslednosti príbehu bolo už len čisto samoúčelným ťahom - Ińárrituovi to pri jeho predchádzajúcom filme vyšlo, tak prečo to tak nespraviť ešte raz, no nie? Aby sme sa rozumeli, ešte stále ide o veľmi kvalitný snímok, ktorý vás chytí a nepustí, kým sa neprehryziete až do jeho trpkého konca, no faktom zostáva, že 21 gramov už nepôsobí tak živelne a bezprostredne ako režisérova prvotina. A to je veľká škoda. (16.12.2005)

"Keď zomrieme, naše telo stratí 21 gramov. Je to duša?" Film, ktorý sa vďaka svojej neopakovateľnej dejovej skrúšenosti, rozbitej mozaike ťažkých životných ciest a jedinečnému hereckému obsadeniu, prebojoval do mojej osobnej Top-ky. Obsadeniu, ktorému dominuje najmä Naomi Watts tak, ako som ju ešte nevidela a svojimi oprávnenými psychickými stavmi mi doslova spôsobovala husiu kožu. Nevyspytateľný osud zasahujúci do života zdanlivo vyrovnaných ľudí a boj s každodenným životom. Inárritu prostredníctvom tejto depresívnej snímky prehovoril do duše snáď každému človekovi, ktorý si myslí, že má všetky predpoklady na šťastný život a vzhliadnutím tohto filmu si len uvedomí, že mu dokázal nabúrať perfektný život a očiernil mu myseľ tak, ako aj mne. Film o beznádejne nešťastných ľuďoch, ktorých môžeme pri dôkladnejšom vnímaní stretnúť i na ulici a pomyslieť si, že ich život je ako z nejakej stupídnej americkej drámy. No pravdou zostáva, že nie je. (07.08.2008)