11’ 09’’ 01 - September 11
11'09''01
11'09''01 - September 11
Obsahy(1)
Kontroverzný film zaoberajúci sa útokom na World Trade Center. Jedenásť režisérov dostalo priestor v rozmedzí 11 minút a 9 sekúnd, aby svojim uhlom pohľadu zobrazili situácie ľudí v rôznych kútoch sveta, ktorých sa septembrove situácie nepriamo dotýkajú. Jedenásť príbehov rozličných kultúr má spoločnú tému, ale ich spracovanie a dopady na ľudí sú rôzne. Do filmu svojimi príbehmi prispeli Alejando Gonzáles Inarritu, Ken Loach, Sean Penn, Danis Tanović, Youssef Chahine, Amos Gitai, Shohei Imamura, Claude Lelouch, Samira Makhmalbaf a Mira Nair. (RTVS)
(viac)Recenzie (54)
Prvních pět šest příběhů bylo výborných, zvlášť se mi líbil ten francouzský, íránský a britský. Ale kvalita jednotlivých segmentů (celkem 11) občas kolísala. Ke konci už bylo těžké se pořádně soustředit, přece jen stopáž 134 minut je u takovýchto filmů poměrně značně dlouhá. Ale jako připomenutí jedné přelomové události velmi silný film, asi také proto, že se mu celkem daří vyhýbat se laciosti ve stylu "mrzí nás, co se stalo a věříme, že když si budeme lépe naslouchat, pochopíme navzájem své kultury, své světy". To je totiž obrovský populistický politický žvást. My nechápeme je, oni nás. Mezi námi je zeď a ta když je narušena, tak nic nepomáhá, že "žádná válka není svatá". A Američani jsou svině (viz Chile), ale to už víme dost dlouho. Vysvětlí mi někdo, jak mohl být ten idiot znova zvolen? Ale Amíci v tom nejsou sami. Je to jedno s druhým a na konci je děcko bez rodičů, matka s dcerou bez domova, muž bez nohou... ()
11'09''01 je almanachem reflexí na den, jenž v tzv. západní civilizaci (a vlastně nejen v ní) mnohé na životě změnil. Filmový almanach má stylovou formu zpracování (těch jedenáct minut, devět vteřin a k tomu jedno okénko), některé dílky se blíží pietě, další upozorňují na skutečnost, že ten, kdo seje vítr, potom sklízí bouři, jiné jsou hříčkou nekonformity, útočí se na předsudky a lidskou omezenost. Peršanka Samira Machmalbaf ukazuje dětskou nevinnost a lidskou chudobu i víru ve vzdělání jako nutnost pokroku lidství. Zaujme neúnavná učitelka v uprchlickém táboře (Marjam Karimi). Francouz Claude Lelouch využívá událost jen ke kulise u niterné nejistoty v mileneckém vztahu hluchoněmé fotografky (Emmanuelle Laborit) a turistického průvodce (Jérôme Horry). Egypťan Júsuf Šahín (ve filmu ho představuje Nour El-Šerif) přispěl niterným rozjímáním s upozorněním na začarovaný kruh ideologií a vražd. Danis Tanović z Bosny a Angličan Ken Loach připomínají tragédie, jež patří mezi ostudy západní civilizace. První prostřednictvím Selmy (Dzana Pinjo) srebrenický masakr, druhý zase skrze chilského exulanta (Vladimir Vega) tu nechvalně známou roli Spokojených států amerických u puče v jihoamerické zemi. Burkiňan Idrissa Ouedraogo přihodil hříčku o dětských nadějích chudé africké země. Zaujme Adama (Lionel Zizréel Guire), hledající způsob k zaplacení léčby své nemocné maminky, i jeho kamarádi (René Aimé Bassinga, Lionel Gaël Folikoue, Rodrigue André Idani a Alex Martial Traoré). Mexičan Alejandro González Iñárritu upomíná na vnímání události a ohromení z televizního sledování, a je v tom nesmlouvavý. Izraelec Amos Gitai trochu uštěpačně konstatuje tu běžnější izraelskou realitu a také novinářskou (Keren Mor) zuřivost, jež zdatně ke všeobecné hysterii přispívá. Indka Mira Nair přes bolesti pákistánské matky (Tanvi Azmi) pláče z honu na čarodějnice. Američan Sean Penn využívá stín události k meditaci o životě, smrti a osamělosti a ke konfrontaci veřejného a soukromého. Jde o koncert pro jednoho starce (Ernest Borgnine). Almanach uzavírá Japonec Šóhei Imamura s černohumornou hříčkou o psychických dopadech všech "svatých" válek. Zaujme jak "had" Jukiči (Tomorowo Taguči), tak jeho mladá žena Sae (Kumiko Asó) a jeho rozezlená maminka (Micuko Baišó). 11'09''01 je filmovým almanachem, má ukazovat pestrost a různorodost k jednomu motivu, slova o nevyváženosti spíše vypovídají o subjektivních pocitech vkusu či samotné schopnosti k otevřenému přijímání. Výsledek je poměrně (a snad dokonce překvapivě) kritický a nepatetický. ()
Projekt, na ktorom sa malo vyblázniť 11 rozdielnych režisérov, z rozdielných kultúr a rôznych náboženstiev. Téma : "Teroristický útok na Dvojičky v New Yorku". Každý to podal svojskym spôsobom, z vlastného uhla pohľadu. V Iráne detičky nemali poňatia o tejto katastrofe.... Veď ako aj, keď nepoznajú ani telefón a hodinky vidia len nakreslené na papieri. Alebo Čiľan , žijúci v Londýne , si 11.september spojil s takisto krvavým rovnakým dátumom - zavraždenie prezidenta Allendeho a použil svoj príspevok za obžalobu americkej snahy o ovládnutie celého sveta. Jednotlivé príspevky kvalitatívne kolísali, ale najväčší dojem vo mne zanechala snímka s najmenším počtom obrazového materiálu .... : Alejandro González Ińárritu. To bol príspevok, kvôli ktorému sa oplatilo pozrieť celý film !!! ()
No ano, ten nezlomný lidský duch... Každá z epizod by se dala dalekosáhle komentovat, každému dle jeho pocitů, emocí, komplexů, pohledu, rozhledu, nadhledu - národnosti, víry i filosofie... Tolerance! I o tom je tenhle projekt. Tak raději bez hodnotícího komentáře... Ale smysluplnost tohoto díla v dnešní bezmyšlenkovité nadprodukci emocí je jednoznačně za pět! A (země)koule se točí dál... ()
Galéria (17)
Fotka © Polyfilm
LFŠ 2008 ... Nedá mi to a okomentuju všech 11 snímků postupně. Samotný projekt je na 5 hvězd a jeho celkové pojetí bylo natolik O R I G I N Á L N Í, že si to vzhledem k zpracovávanému tématu ani jiné hodnocení nezaslouží. Ale pojďme k jednotlivým snímkům._____ Írán 3*: Docela zvláštní úvod, úsměvný a zajímavý, ale v porovnání s následujícími kousky spíš plochý. _____Francie 5*: Fíha tak to jsem ještě neviděl. Takového skvělého nápadu je skoro škoda pro jednu "kapitolku", jestli to někdo použil i v normálním filmu, tak já o tom nevím. Napětí a tichá úzkost, která vládla celých 11 minut byla fantastická...v sále by člověk slyšel spadnout i špendlík...nebo spíš...neslyšel nic?_____ Egypt 2*: Samo o sobě by si to možná tak slabé hodnocení nezasloužilo, ale v porovnání s ostatními díly to bylo...divné. Volejbalová scéna sice pobavila, ale jinak? Jakoby si egyptský autor vše příliš usnadnil. _____Bosna a Hercegovina 4*: Zvláštní, pochmurné, stísněné. Sice se nezaryl do paměti jako jiné, ale srovnání s bosenskými problémy bylo velmi dojemné. Snad to mohlo být uchopeno ještě o chloupek lépe... _____Burkina Faso 5*: Kdo by to byl čekal? Naprosto nečekaný vrchol snímku pocházel z nenápadné země kdesi v Africe. Já jen tupě zíral a smál se...nejlepší na tom však bylo, že nejen že autor zvolil dojemný a vtipný příběh, ale hlavně dal jasně najevo, že dětem, které se každý den bojí o život kvůli nemocem a hladu, tak jsou nějaké dvě věže v New Yorku ukradené...byla tu možnost to zpracovat kýčovitě, ale nezbývá než zatleskat panu Ouedraogovi. :)_____ Velká Británie 4*: Hodně diskonformní pojetí, o WTC nepadla řeč prakticky vůbec, působilo to spíš jako jakási přednáška dějepravy. Ono pojetí ve mně však nějaké rozpaky vyvolalo, ačkoli tvůrčí svoboda byla absolutní...ale nenudil jsem se, to ne._____ Izrael 5*: Fantazie, všimli jste si že bylo vše natočené na jeden záběr? Obdivuji a tleskám vestoje! _____Indie 3*: Noo...asi "nejpolopatičtější" příběh, což mu bohužel v kontextu ostatních trochu ubralo. Zabýval se přímo útoky na WTC, což sice není špatné, ale...byl to trošku kýč, bohužel._____ Mexiko 4*: Jedním slovem "e?"...mnoho lidí v sále asi nechápalo, i já jsem byl s postupem minut poněkud v rozpacích...na konci se to rozlousklo a...no, s postupem času musím uznat, že to bylo dobré. :) Ale zas tak dobré taky ne, pořád tam vidím jistý kalkul na efekt. _____USA 5*: Tady jsem váhal mezi 4 a 5, ale nakonec budu velkorysý. Poetické a velmi dojemné to bylo a to se tomu nedá odepřít. A ten herec měl obrovské charisma...mám na podobné herce na sklonku života tak trochu "úchylku", většinou působí tak zvláštně přirozeně...a toto nebyla výjimka. _____Japonsko 5*: Jasně, největší psycho dáme na konec, že...:) Celý příběh se naprosto vymykal všemu co člověk očekával a vše tak nějak uvedl na pravou míru až závěrečný citát. Ale musím přiznat že mně osobně tam ten citát přišel navíc, nedával bych ho tam. Většině osazenstva se sice tento závěrečný snímek nelíbil...ale já si nemůžu pomoct, bylo tam nějaké japonské kouzlo, nebo poetika, jež mě prostě dostala. A basta. :) () (menej) (viac)