Stranger Things - Season 2

Dvojka je čistá šupa (až na tie kvetinové CGI hlavy) a osobne sa mi páčila viac, ako prvá séria. Namakaný epický záver poslednej epizody a ja len plačem, že mojich trinásť rokov je už dávno rozpadajúcim sa pergamentom. Dusty s nasprejovanou fryzúrov od Farrah Fawcett sprejom bola už len totálna čerešnička na dorte! (24.12.2017)

Druha rada serial mi prisla mozna jeste o trochu lepsi, nez ta prvni. V prvni serii tahne dlouho prijemna idylicka atmosfera a tajemno, druhou serii uz tahne pomerne zajimavy pribeh v jiz zabehlych kolejich, kde nove postavy nepusobi strojene a jsou prijemnym zpestrenim. Bratr Max vypada, ze o nem jeste asi uslysime - naopak Sean Astin uz asi slyset nebude (coz je skoda, protoze jeho intous me dost bavil). Druhy rade dam o hvezdu vic, prestoze sedma epizoda s punkama me naprosto srala a nektery postavy se dle meho chovali hodne debilne (Eleven ala Trinity, Dustin). (14.02.2018)

Nie som fanúšik seriálov a prvá séria ma vytočila. Tejto druhej som sa rozhodol dať šancu, pretože ten koncept sa mi stále pozdáva. A som rád, že na druhý pokus mi to viac menej sadlo. Samozrejme to trpí všetkým, čo na seriálovej tvorbe nemám rád (pomalé tempo, príliš veľa odbočiek, zbytočná rozťahanosť, malé production values), ale tu mi to fungovalo celkom dobre. Potešil najmä lepší dej, vyladenejšie tempo a hlavne absencia vykrádania scén populárnych počinov 80. rokov. Tu sa pre zmenu vykrádajú nové filmy (Cabin in the Woods a hlavne Jonathan Glazer sa musí veľmi baviť na kopírovaní Under the Skin), ale to až tak nevadí. Fanúšikovia prvej série budú samozrejme nadšení, pretože je to v podstate to isté, akurát upgradované o vyšší rozpočet a sebavedomosť autorov. Konečne to tak nereflektuje nevydarené adaptácie kingoviek, ale autonómne dielo tvorcov, ktorí sa vracajú späť v čase aby nám pripomenuli aká bola tvorba 80. rokov cool. To však nič nemení na tom, že by som si to radšej pozrel v oklieštenej podobe ako celovečerák v kine. Každopádne však prevládala spokojnosť, aj keď od nadšenia to má stále ďaleko. 8/10 (29.10.2017)

Když jsem v noci druhou řadu konečně dokoukal, velice silně na to mě zapůsobilo takovým způsobem, jaký jsem nezažil ani u jiné letošní Netflixovské jedničky, 13 reasons Why. Byl jsem překvapený o to více, jelikož jsem byl loni z první série po tom naprosto neuvěřitelném hypeu maličko rozpačitý. Ta druhá nejen to, že je o epizodu delší (tak schálně, kolik z vás byste ten jeden=sedmý díl vklidu obětovali?), ale také trošku odosobněná, což je dáno důrazem na postavy mimo hlavní partu, ale ne, že by to něčemu vadilo. Každá epizoda utekla hrozně rychle, všechny jsou zrežírovány tak napínavě, že kdybych kupříkladu nemohl ihned po 8. dílu zapnout ten devátý, tak bych asi musel někoho jít zabít. Nemůžu si pomoct, seriál roku..tohle se prostě musí vidět. Zvlášť, pokud člověk holduje Vetřelcům a dalším osmdesátkovým klasikám, to si pak v těch paralelách musí vyloženě libovat. A jestli něco musim zmínit na závěr, tak mě naprosto dostal Steve, který je tu vyloženě boží a to už si z první série vůbec nevybavuju, jak byl strašně otravnej a ten vývoj postavy je neskutečný. Na začátku vedl Jonathan, ale od pátého dílu byla dominance jasná. Nashle u třetí série, která bude snad až za milion let. To bude zase ocenění. Nejlepší momenty : 1) konec předposledního a závěr posledního dílu pro mě byla naprostá emoční odzbrojovačka (ples) 2) Steve a jeho nakládačka 3) a Steve za borce 4) Tribute to Bob 5) El přijde na scénu. (07.11.2017)

Zdá se mi, že oproti první sérii jde o velký propad. Zatímco dříve si Dufferovi s žánrovými schématy a klišé pohrávali, nyní je prostě jen naplňují. Karty jsou rozdány hned od začátku a nasměrované tendence se ani na chvíli nevydají mimo své koleje. Divák se nemá ve vývoji příběhu díky jeho předvídatelnosti prakticky čím zabývat. O známé postavy netřeba se strachovat, protože mají ochranu všeobecné sympatie; umírají jen bezejmenní vojáci a vědci a nově přibyvší hrdinové (Bob Newby), kteří si svým looserovským profilem o smrt jakoby sami říkají. V postmoderně žánrovém pomrkávání se ke světům Spielberga, Carpentera, Kinga apod. přidávají například také aluze na TERMINÁTORA II., CRITTERS nebo VYMÍTAČE ĎÁBLA, ale vyprávění de facto co do žánrovosti i náročnosti zůstává na úrovni rodinných snímků S. Spielberga. Navíc jsou tvůrci proti svému emancipačnímu étosu. Bob Newby představuje přestárlého obtloustlého nerda, který je sice chytrý, obětavý, ale bojácný a nemužný a právě proto představuje typickou oběť – postavu, která vykoná jeden nebo více překvapivě hrdinských činů, po nichž díky své nemotornosti a mimóznosti zahyne. Přeživší jsou totiž jen ženy, děti a alfa samci s vyhraněnou identitou citlivého heroje. Paradoxní ovšem je, že Bob Newby představuje možnou budoucnost právě pro ústřední roztomilé mladé hrdiny (která je stvrzena i jejich poznámkou im meroriam, že právě Newby byl ten, kdo založil jejich oblíbený audiovizuální kroužek). Seriál, který zdánlivě staví na tom, že nerdi jsou winners, vlastně spíše ukazuje, že jde o iluzi – jen co se vyvinou z dětské roztomilosti, čeká je osud chytrých, ale neatraktivních blbečků, nad jejichž mrtvolou si ostatní na půl minuty postesknou, že jich přeci jen byla celkem škoda. K dobru rozhodně neslouží ani špatně napsané scény, v nichž se jinak rozumné postavy vrhají do zcela nerozumných akcí na efekt, aby je pak měl kdo zachraňovat. V blízkosti smrtelného nebezpečí sotva několik minut poté, co strachy ani nedýchali, řvou jako na lesy a hádají se o prkotinách, s lehkou citově vyděračskou závratí nechávají téct slzičky bez utření pěkně až k bradičce, a vůbec se chovají vzhledem k okolnostem nesmyslně (třeba bratr Max v jednu chvíli suverénně odmlouvá svému dominantnímu fotrovi, jakoby nevěděl, co bude následovat – když se mu však záhy dostane reakce v podobě militantního nátlaku, nehne brvou a podvolí se vojenské disciplíně, s níž má evidentně bohaté zkušenosti – celá scéna působí, jako by se v jednom okamžiku do těla postavy vtělil jiný charakter). Možná by se mohli bří Dufferovi snažit trochu víc. (31.03.2018)