Blbec z Xeenemünde

Nikdy nezapomenu, jak jsme to na základce museli číst v čítance. Mě to přišlo strašně napínavý a pak mě vyloženě naštval konec, po kterém jsem si řekl něco ve stylu "A to bylo jako všechno?". Prostě pointa mě zklamala, no. Od té doby už dobrých pár let, co bych na předlohu řekl teď netuším, ale připomněl jsem si to tímhle filmem. A ačkoli je po filmařské stránce povedený a po herecké taky, stejně tomu chyběla pořádná atmosféra a nějaký silnější dojem. V čem teda tkví problém úplně netuším, možná v příliš dlouhé nebo málo využité stopáži, ale nevím. Tak jako tak, přišlo mi to prostě průměrné. 3* (17.07.2021)

dost dlouho byl pro mě Václav Sloup jenom jedním z x. vedlejších herců a upřímně, moc na tom nezměnila ani tahle role, kde se párkrát ušklíbne a zatváří magořivě. Zaklínání Krumem sice zní skvěle, ale dle mne, ne díky herci, který byl jednoznačně (a naprosto nepřekvapivě) zastíněn dvojicí Hrušínský ; Pivec - skvostné dialogy byli vloženy do jejich úst a právě na téhle dvojici je krásně vidět satira. Hnusnej dovětek, kde se střídají záběry na nacisty a rakety s nápisem US Army je nechutnej a hodlám ho ignorovat. " Ty Krume! " (24.05.2013)

Bůh ví proč jsem si při přečtení názvu povídky vždycky představoval Xeenemünde jako planetu s přírodou jak by ji nakreslil Stanislav Holý (dělal dekorace Studia Kamarád a grafiku k filmu Jak svět přichází o básníky). Ve skutečnosti se odehrává ve Třetí říši a není vůbec rozverná, ale pořádně temná, i když humorem se s v ní nešetří. O atmosféru se férově postarali Josef Hanuš se svou vtahující kamerou a Jan Pivec svým brilantním herectvím. Neviděl jsem často aby někdo upozadil Rudolfa Hrušínského. Václava Sloupa radši nekomentuju. Já mu nikdy na chuť nepřijdu. (29.06.2020)

Blbec z Xeenemünde je rozverně jízlivou satirou. S elegantní vznešeností si dobírá trudnomyslnou minulost a nabízí stylovou podívanou a několik úchvatných hereckých výkonů. Pomalu a neodvratně potápějící se hrůzovláda má spásné záchranné řešení na dosah ruky. Ale v cynickém výsměchu života na něj nikdy nedosáhne a jen prohlubuje nastalý chaos a beznaděj. Za hlavní postavu odlehčeného příběhu považuji soukromého učitele (velmi zajímavý Vlastimil Hašek), nezávislý pozorovatel sledu událostí, loajální snaživec i nevhodný svědek skutečností. Snaha poslušného ustrašence se ve vteřině obrací proti němu ve zvráceném výsměchu úplného rozkladu. Smutným hrdinou příběhu je inženýr Hans Habicht (dobrý Rudolf Hrušínský), neúnavně pracující na řešení záchrany. Osud ho navnadí možností a hlasitě se vysměje jeho troufalosti. Ústředním bodem příběhu je Habichtův synek Bruno (pozoruhodný Václav Sloup), v nevyzpytatelné autistické podobě. Nabízí řešení i nelítostný trest a zlomyslnou pomstu. Důležitou postavou je major wehrmachtu Schwarz (velmi dobrý Jan Pivec), nelítostný vládce oblasti, který spoluurčuje stav skutečnosti. Křehká naděje se téměř vzápětí rozlomí a nasupeně udeří. Z dalších rolí: Habichtova vystrašená manželka Hilda (velmi zajímavá Slávka Budínová), učitelova dívčí známost (Jana Štěpánková), pečlivě brutální a iniciativní gestapák Karl Heinzler (zajímavý Rudolf Pellar), či Habichtových služebná Líza (příjemná Zdena Hadrbolcová). Rozverná satirická filmová povídka královsky pobaví svým nenechavě ironickým nadhledem. Má myšlenku, dynamický styl i zábavnou pointu cynicky zvráceného osudu. (04.05.2017)

Z původní Nesvadbovy povídky mi kromě geniálního názvu zůstalo v hlavě v prvé řadě dráždivé napětí mezi vnitřním světem mstivého autisty a okolím tvořeným „normálními“ lidmi. S touhle rovinou se filmové zpracování úplně míjí (mj. kvůli Sloupovu herectví postrádajícímu jakoukoli hloubku – okolní chvále nerozumím, zahrát blbce takhle prvoplánově by uměl s prominutím každej blbec) a zbývá jen snaživě protiněmecká (kdyby aspoň protiválečná) myšlenkově rozplizlá satira s nelogicky jednajícími postavami a podivně naroubovaným koncem, dotvářejícím umělý celek s Tarzanem, kvůli kterému jsem tohle DVD sice nekupoval, ale nakonec mi přinesl rozhodně větší potěšení. (23.06.2013)