Manhattan

New York. Woodyho osudové město. Vzdal mu hold tím nejlepším způsobem, jakým mohl, natočil o něm velice oblíbený film, obsadil své dva dvorní herce, sebe a Keton a svojí neurózou srší hlášku za hláškou, scénář se mi totiž hodně líbil, ironický jako vždycky. Kam se hrabe takový Neruda a jeho vzdání holdu Praze v podobě malostranských povídek, které by zvládl i student třetího ročníku literární akademie. Manhattan není obsahově extra dílo, ale černobílá podoba vsazená do 80. let je fascinující a byl to skvělý krok, který z toho dělá opravdu příjemný a hodlám si tvrdit, že i útulný film, si ho to prostě oblíbíte. A dále si hodlám tvrdit, že je to lepší než Annie Hall, je to více ucelenější a Woody hraje líp, jeho „you know“ je snad v každé větě a ty jeho nesmyslné pohyby. Co více si přát :-). Asi jeho nejlepší komedie. (10.06.2008)

Uvěřitelný, civilní, lehce posmutnělý a především krásný příběh. Woody Allen se sice roky a roky a roky točí stále kolem stejných témat, ale kdo mu to může mít za zlé, když to dělá tak dobře? V případě svého opusu MANHATTAN ubírá důrazu na svých psychózách (i když i tentokrát přichází řada na Freuda a psychoanalytiky), ale mezilidské vztahy jsou opět probrány a proprány s čistě Allenovskou noblesou. Shrnuto a podtrženo: Pokud máte rádi konverzačky, Allenovský suchý/sarkastický humor, Gerschwinovu hudbu a romantické filmy, tak do toho jděte. Stojí to opravdu za to. (24.10.2004)

Tak já nevím. Skoro všude tu čtu oslavné komentáře a přitom mně osobně Manhattan přišel vlastně o ničem a zdaleka ho neberu jako jeden z vrcholů Woodyho tvorby. Tématicky to je sice hodně podobné Annie Hall, ale ta obsahovala mnohem více humoru. V této vztahové konverzačce je ho minimum. Ani těch spoustu odkazů na klasiky(?) umění u mě nepadlo na úrodnou půdu. Zklamání, od mého oblíbence Allena jsem zvyklý na jinší kvalitu. "Byl tak silný a romantický, jak město, které miloval. Za jeho brýlemi s černými obroučky se skrývala sexuální síla pralesní šelmy." (20.02.2011)

Po psychologickém dramatu "Interiéry" se Woody Allen vrátil naposledy (v budoucnu se však ještě párkrát vrátil) melancholicky smutnou tragikomedií o mezilidských vztazích. Od začátku do konce má film velmi zajímavou atmosféru. Woody opět hraje sám sebe (jak jinak než skvěle) a Diane Keaton je naprosto skvěle bezprostřední a přisprostlá (bohužel na dlouhou dobu poslední spolupráce s Woodym). "Manhattan" je romantický film, ovšem nikoli červená knihovna. Se sarkasmem hledá odpovědi na otázky: Co je to láska? Má nějaký vztah smysl? Může vztah mezi mužem a ženou dlouho vydržet? Woody Allen ukazuje rovněž odvrácenou stranu moderní společnosti (lidé jsou ovládáni televizí, vztahy motivované sexem, lesbičky...), ale nejen to. Především vzdává hold svému rodnému městu, které i přes neuvěřitelný spěch, přelidněnost, kriminalitu a hnědou vodu je důvod milovat. "Manhattan" mě napoprvé nudil. Až na několikáté jsem film plně pochopil a našel jeho pravou hloubku. "Manhattan" je decentní, až podprahový. Decentní, až podprahové umělecké dílo. (29.01.2008)

Nadhera. Krasna atmosfera, perfektne pouzita hudba a dokonala kamera Gordona Willisa. Sice ma stale stvu Allenov herecky prejav a tie jeho dialogove plky, no pribeh sa tentoraz podaril viac nez na vybornu, takze mu to nemam problem odpustit. 9/10 P.S. A ak Allen tento svoj pocin skutocne tak nenavidi, je uplne evidentne, ze som nastastie na uplne inej vlnovej dlzke nez jeho standardna tvorba. (10.05.2020)