Potomkovia ľudí

Napúrosto neuvěřitelný film. Zcela bez nadsázky zlomové dílo v historii kinematografie. To, co Válka světů a Let č. 93 načali, Cuarón dovádí k dokonalosti. Chaos a deprese je cítít z každého filmového políčka a hranice mezi realitou a fikcí dalece přesahuje rámec běžného vnímání filmu, jako takvého. Po Potomcích Lidí už žádný film nebude jako dřív. Kdo viděl Potomky, ví, jaké je to "být součástí". V tom filmu působí skutečně úplně všechno, snad krom těch stíhaček. Cliwe Owen je fenomenální! (02.11.2006)

Potomci lidí nejsou dokonalí - tak jako třeba United 93 nebo Clerks 2 - a přesto jsou mnohem zásadnější. Cuarón napsal další kapitolu filmových dějin, když zachytil budoucnost v tak neuvěřitelně živém obrazu, že všechny filmy posledních let o apokalyptických budoucnostech, utopiích, antiutopiích nebo totalitách blednou závistí (což platí i pro tolik velebenou Vendetu, jejíž televiznost a plochost vyniká právě ve srovnání s Potomky). Přitom měl Cuarón mnohem těžší úlohu než řada jeho kolegů - zachytit skutečný svět o dvacet let později (nebo potenciálně "skutečný", jednu ze snadno uvěřitelných verzí). K výzvě však přistoupil bez přetvářky a bez příkras, čímž se vyrýsuje nesmírně děsivá tvář budoucnosti, která přitom vypadá naprosto věrohodně a samozřejmě. Přitom jsou moudře akcentována nejpodstatnější témata dnešní doby (migrace, terorismus...) a do všední reality je zapracována veškerá nelidskost, tyranie i všudypřítomná anarchie. Cuarón navíc předvádí naprosto neuvěřitelné kousky, které vrcholí hlavně ve scénách útoku na auto a průniku skrze válečné pole. Vyniká ruční kamera, parádní triky i herecké výkony, a přesto se neztrácí komplexní filmový dojem a pocit, že jen sledujeme jeden výřez z hroutícího se světa. Zásadní dílo, které by měl vidět každý filmový fanoušek, tím spíš zájemci o střih nebo kameru... A i napodruhé nesmírně inspirující, teď už opravdu "bezchybný" zážitek. Jasný film roku. (11.10.2006)

Strhující film dosti reálně zobrazující naši blízkou budoucnost. Svět v roce 2027 - bída, špína, lidé žijí v neutěšených sociálních podmínkách, ale přesto se to od přítomnosti zas až tak diametrálně neliší. Znásobte si dnešní problémy Evropy a dostanete něco, co se prostředí Potomků lidí až nepříjmně podobá. Tento sociální a politický přesah dává filmu jakýsi nesmlouvavý podtón a hlavní dějové lince poskytuje dostatečně pevný základ pro to, aby jí divák mohl brát za reálnou a fakticky důležitou. Kamera se pohybuje pravidelně pár kroků za hlavním hrdinou a v několika scénách přímo vtáhne diváka do dění na obrazovce, takže vy pak probíháte prudkou přestřelkou, autobusem plným skrývajících se ubožáků, polorozbořenou budovou. Všechno to působí nesmírně živě a zároveň depresivně, ke konci světýlko naděje v podobě dítěte ale opravdu funguje tak, jak má. (21.01.2008)

|| Scenár: Alfonso Cuarón, Timothy J. Sexton, David Arata, Mark Fergus and Hawk Ostby, Clive Owen / The Children of Men by P. D. James | Hudba: John Tavener, Christophe Beck, Jeff Danna | Produkcia: Marc Abraham, Brian Grazer, Jeffrey Katzenberg, Eric Newman, Iain Smith, Hilary Shor, Tony Smith, Ron Howard, Thomas Bliss, Armyan Bernstein, Jake Eberts | Distribúcia: Universal Pictures, DreamWorks | Štúdio: Strike Entertainment, Relativity Media, Hit and Run Productions, Imagine Entertainment | Rozpočet: 76 miliónov $ | Tržby: 69,959,751 $ || Viac než ťažký film. Ale ja nerád trpím... Nič to ale nemení na fakte, že je to vybrúsený kus, s obrovským nadhľadom a osobným šmrncom Cuaróna. Už dávno som tak nikomu nedržal palce, ako Theovi a Kee... (25.06.2011)

Duo Cuarón & Lubezki složilo obrazovou poemu, která i přes nepříliš bohatý obsah dokáže přinutit k zamyšlení (i s ohledem na křesťanský symbolismus) a zároveň si hlasitě žádá o minimálně jedno extra zhlédnutí, kdy tolik nevnímáte postavy a jen se zaměříte na dokonalou „anti-Blade Runner“ mizanscénu. Single-shot scény jako lesní přepadení, porod či zuřivá pouliční bitva jsou super, ale mě dostaly dva jiné momenty. Mesiáš, který pro lidstvo vždy přináší mír jen do dalšího výstřelu a Ruby Tuesday v podání Franca Battiata nesoucí kruté poselství, že svět už není jako dřív. Je trošku děsivé, jak se depresivní vize P.D.Jamesové a A.Cuaróna začínají zhmotňovat.. (03.04.2018)