Nosferatu - Fantom noci

Hrabě Orlok podruhé. Navíc s barvou, zvukem a více depresivně, než tomu bylo v originále. Herzogova verze se v první polovině drží naprosto věrně původní předlohy, aby se v té druhé až pedantským způsobem věnovala Orlokovým příjezdem do Wismaru, z kterého udělá pomocí morem nakažených krys město duchů. Herecky výborné (Kinski tu předvádí téměř nadlidský výkon), po hudební stránce tíživé a atmosféricky srovnatelné s Murnauovým snímkem. Taková první večeře na hradu, při níž hrabě hladově doráží na svou budoucí oběť, mně přijde dokonce ještě lepší. (09.03.2013)

Herzog vzdal hold svému krajanovi tím nejlepším způsobem. Jeho Nosferatu je skvěle vizuálně propracovaný film, plný nezapomenutelných výjevů a obrazů. V roce 1979 to muselo být jako zjevení, film z jiného světa, a i dnes mě baví daleko víc, než devadesát procent současných filmů. Citlivě zvolená, intenzivně využitá hudba dotváří unikátní atmosféru, kterou podle mě dokonce překonává svého předchůdce - stejně jako precizním výkonem Klause Kinskiho - jeho nervózní mručení a výrazy hned tak z hlavy asi nedostanu. Jediná výtka pro mě tak zůstává převaha vizuálu nad příběhem. (27.01.2011)

Spirituální, melancholické, téměř líné, ale zároveň pohlcující je toto zrcadlení na téma velkého Murnaua. Ta atmosféra je téměř hmatatelná, ta hudba by dokázala pohnout horou. Do sebe zahleděné a přesto láskyplné je toto nové zpracování německé verze věčné knihy Brama Stokera. Rozšiřuje a posouvá k jiným významům expresionistický pohled na toto dokonalé dílo moderní literatury. Před lety jsem si přivezla tu milou edici z Arthausu z Lipska, dnes jsem viděla konečně i na plátně. Nemyslím si, že by nebylo možné jít ještě dále, ale optikou své doby je to maximum. A Greta Schröder zatím nenašla lepší nástupkyni, než jakou se stala Isabelle Adjani. (29.06.2013)

Smysl remaků obecně nechápu a do jednoho mi přijdou zbytečné. Tento se mi ale přesto líbil (byť pro člověka obeznámeného se Stokerovou předlohou, eventuálně Murnauovou klasikou, je děj v podstatě zcela prost jakéhokoli překvapení, protože ho člověk ví dopředu). A to především díky skvělému obsazení, výtečné masce Draculy (byť s těmi zuby u sebe vypadá spíš jako veverka než upír), nádherným lokacím a povedené hudbě - to vše podporuje velmi působivou atmosféru, kterou je celý snímek prodchnutý. Osobně mi to bohužel nepřišlo ani trochu strašidelné, ale přesto mě to bavilo, a některé motivy to podle mě zajímavě ozvláštnily (hlavně ty krysy). Pro mě coby fandu upírských filmů toto bylo velmi příjemným rozšířením filmových obzorů. (27.03.2017)

Velmi povedené zpracování Draculy pod titulem Murnauova Nosferatu z roku 1922. Jak jsem už mnohokrát napsal, drakulovské snímky mě příliš nebaví, ale tento společně s původním němým filmem mi připadají nepřekonatelné. Klaus Kinski efektně převzal upírskou štafetu po Maxi Schreckovi a ve své roli je výborný. Dokáže vyvolat jak soucit, tak i silný děs. Za zmínku také stojí krásná Isabelle Adjani, která se své role chopila dobře, ale stejně podala nejlepší výkon až v o dva roky mladším hororu Possession. Každopádně, tento upírský horor patří k těm nejlepším. Určitě stojí za vidění. (05.01.2012)